Audiometrie

Obor vyšetření: ORL (ušní - nosní - krční)

Další názvy: měření sluchového prahu, vyšetření audiometrem, audiometry, měření citlivosti sluchu

V textu najdete: Popis vyšetření, Co dělat před vyšetřením, Průběh vyšetření, Výsledek vyšetření

Popis audiometrie

Audiometrie je vyšetření sluchu, pomocí kterého může lékař určit rozsah ztráty sluchu a podle zjištěného typu sluchového postižení může i zčásti určit jeho příčinu. Princip je poměrně jednoduchý – pacientovi jsou do sluchátek postupně vysílány tóny o různých frekvencích a intenzitách a pacient mačká tlačítko vždy, když tón uslyší.

Jak funguje náš sluch?

Zvuk, který dokáže naše ucho zachytit, je mechanické vlnění o frekvenci mezi 20 a 20000 Hz (Hertz – kmit za sekundu). Pro vznik sluchového vjemu je potřeba nějak převést tento signál na nervové buňky. K tomu slouží sluchový aparát. Zvuk se šíří naším zvukovodem až k bubínku, což je tenká blána, která se díky zvuku rozkmitá. Na druhé straně bubínku začíná prostor, který se nazývá střední ucho. V něm je kmitání bubínku přenášeno miniaturními sluchovými kůstkami kladívkem, kovadlinkou a třmínkem do tekutého prostředí vnitřního ucha,** hlemýždě. V něm jsou umístěny speciální smyslové buňky, které **převádějí mechanické vlnění na elektrický signál, který se šíří sluchovým nervem do mozku, kde je dále zpracováván. Různé zvuky podráždí různé smyslové buňky, ucho tak dokáže rozlišit různé zvuky s frekvencí mezi 20 a 20000 Hertzů.

Princip audiometrie

Při audiometrii dostane vyšetřovaný sluchátka, která umožní vyšetřovat každé ucho zvlášť. Do jednoho sluchátka se pacientovi pouští tóny o definovaných frekvencích (tedy výškách) a intenzitách a pacient je požádán, aby stiskl tlačítko pokaždé, když tón uslyší. Do druhého sluchátka se někdy může pouštět šum, aby se toto ucho vyřadilo z vyšetření. Mimo sluchátek se na pacientovu hlavu připevní také zvláštní zařízení – oscilátor. Ten musí být upevňen tak, aby ho dělilo od kosti co nejméně měkké tkáně  – bývá buď za ušním boltcem nebo na čele. Oscilátor vibruje a vydává tak tóny o různé výšce, narozdíl od zvuku ze sluchátek se ale v tomto případě zvuk šíří přez rozvibrovanou kost přímo do vnitřního ucha a pro sluchový vjem tak není potřeba funkce bubínku a sluchových kůstek. Díky těmto dvoum typům vyšetření může lékař odhadnout i příčinu nedoslýchavosti – pokud pacient slyší dobře zvuky z oscilátoru vedené přez kost, ale špatně slyší zvuk ze sluchátek, bude problém zřejmě ve středním uchu (tzv. převodní porucha), pokud je porušen sluch při obou vyšetřeních, bude se spíše jednat o poruchu vnitřního ucha či sluchového nervu (percepční porucha), při percepční poruše bývá navíc jako první často postiženo zejména vnímání vysokých tónů.

Vyšetřovaná onemocnění sluchu

Jedním z nejčastějších onemocnění je stařecká nedoslýchavost, odborně presbyakusie, která se zezačátku projeví ztrátou schopnosti slyšet zejména tóny o vyšší frekvenci. Je to degenerativní onemocnění a zda nás postihne či ne, závisí zřejmě zejména na naší genetické výbavě. Poškození až ztrátu sluchu může ale také způsobit dlouhodobé vystavování se vysokému hluku či trauma sluchového aparátu výbuchem či výstřelem blízko u ucha, také některé úrazy hlavy nám mohou poničit sluch. Některá onemocnění mohou poškozovat náš sluchový nerv, například nezhoubný nádor nervových obalů - neurinom, některá infekční onemocnění jako například** spalničky, sluchový nerv může být poškozen i některými **léčivy.

Důvody k audiometrickému vyšetření

Audiometrické vyšetření se provádí při podezření na sluchovou poruchu, stanoví se při něm sluchový práh (to jest nejmenší intenzita zvuku, kterou jsme ještě schopni slyšet) pro každé ucho pro různé frekvence zvuku, to znamená pro různé výšky tónů.

Sluch totiž může být snížený pro určité rozmezí zvukových frekvencí, zatímco pro jiné může být normální.

Pomocí audiometrie se tak stanoví rozsah sluchového postižení, což umožní sledování vývoje onemocnění v budoucnu. Navíc se pomocí audiometrie dá odhadnout i příčina nedoslýchavosti, rozlišíme podle ní dva typy poruch sluchu. První typ je takzvaná převodní porucha, kdy je postiženo vedení zvuku do vnitřního ucha. Může se při ní jednat o postižení středního ucha, ale také o ucpání zevního zvukovodu mazovou zátkou – to je ale snadno vyšetřitelné a odstranitelné i bez audiometrie. Druhým typem je takzvaná percepční porucha, kdy je problém ve vnitřním uchu či ve sluchovém nervu.

Audiometrické vyšetření se provádí nejen u pacientů, kteří si stěžují na zhoršený sluch, ale také například u lidí, kteří pracují v hlučném prostředí. Provádí se v rámci vyšetření před nástupem do zaměstnání a v rámci preventivních vyšetření, aby se včas zachytilo případné sluchové postižení – vyšetření může zachytit zhoršení sluchu ještě dřív, než začne být výrazně pociťováno daným zaměstnancem a lékař může doporučit změnu zaměstnání.

Dlouhodobé vystavení se hluku poškozuje sluch, ale každý jsme různě odolní, stejná zátěž tak u někoho vede k nedoslýchavosti a u někoho se vůbec nemusí projevit.

Rizika audiometrie

Audiometrie nemá žádné nežádoucí účinky, pacient je při něm vystaven pouze tónům běžné hlasitosti i výšky.

Alternativní vyšetření

Audiometrie dokáže dobře vyšetřit náš sluch, je při ní ale potřeba spolupráce pacienta. Existují i složitější vyšetření, která dokáží sluch vyšetřit objektivně a můžou se pomocí nich vyšetřit například i malé děti, které ještě nemluví. Při těchto vyšetřeních se zkoumají takzvané evokované potenciály. Je to vlastně kombinace audiometrie a EEG (elektroencefa­lografie) – při audiometrii se snímá elektrická aktivita mozku a sleduje se, zda se v ní vyskytují změny po vystavení zvuku.

Co dělat před angiografií

Den před audiometrickým vyšetřením je vhodné vyhnout se přílišnému hluku. Pokud jsme vystaveni nadměrné hlukové zátěži (jako může představovat například rockový koncert), může se následně dočasně zvýšit náš zvukový práh, než se naše uši zase vzpamatují. To by mohlo zkreslit audiometrické vyšetření, při kterém nelze odlišit takové dočasné zhoršení sluchu od trvalé poruchy.

Před audiometrickým vyšetřením vám lékař prohlédne zvukovody a odstraní z nich případný nadbytečný maz.

Průběh audiometrie

Audiometrie není pro pacienta nijak náročné vyšetření, jeho délka je obvykle 15 - 30 minut. Pacientovi jsou na hlavu umístěna sluchátka a je požádán, aby zmáčknul tlačítko přístroje pokaždé, když uslyší nějaký tón. Totéž se opakuje při druhé části vyšetření s oscilátorem, který je pacientovi připevněn za ušní boltec, popřípadě na čelo.

Výsledek audiogramu

Pro různé výšky tónů se určí sluchový práh pro obě uši a to zvlášť pro vzdušné vedení ze sluchátek a pro kostní vedení z oscilátoru. Jako sluchový práh se označuje nejmenší intenzita tónu, na kterou pacient zareaguje zmáčknutím tlačítka. Získané hodnoty se zanesou do grafu, kde je na vertikální ose intenzita zaznamenaných tónů v decibelech a na horizontální ose jejich frekvence, tedy výška. Tento graf se nazývá audiogram. Pacientův audiogram se porovná s audiogramem, který se očekává u normálně slyšící osoby a případně se vyhodnotí, o kolik procent je sluch snížený.

Výsledek vyšetření, tedy graf s pacientovými sluchovými prahy – audiogram, je ihned vytištěn počítačem a lékař ho ihned zhodnotí.

Pacient se dozví, zda je jeho sluch v normě, či zda trpí nedoslýchavostí a v jakém rozsahu. Podle výsledků s ním pak lékař konzultuje případná další vyšetření a pravděpodobnou příčinu potíží.

Další názvy: měření sluchového prahu, vyšetření audiometrem, audiometry, měření citlivosti sluchu

Zkušenosti uživatelů s vyšetřením: audiometrie

Přidejte zkušenost s vyšetřením audiometrie

Audiometrie a otisky uší - hpakm (12.12.11)

Audiometrie je asi jedním z mála vyšetření, která jsou naprosto nebolestivá, jenom musíte při nich držet správnou koncentraci a poslouchat zvuky, které vám vysílají pomocí sluchátek do uší. Na základě toho, kdy zvuk zaznamenáte se zjistí, jestli slyšíte dobře či nikoliv. Já nikdy nedosáhl dobrých výsledků, protože mám od narození vrozenou sluchovou vadu, která se nezhoršuje ani nezlepšuje. Byl jsem na něm naposledy asi před rokem a výsledky pořád stejné. Daleko horší je, když vám dělají otisky uší, ale bez těch bych zase nemohl mít naslouchátka.

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.