Magnetická rezonance

Obor vyšetření: Radiologie

Další názvy: MRI, nukleární magnetická rezonance, MR, MNR

Nemoci při kterých se provádí magnetická rezonance

V textu najdete: Popis vyšetření, Co dělat před vyšetřením, Průběh vyšetření, Výsledek vyšetření

Obor: radiologie

Popis magnetické rezonance

Magnetická rezonance je moderní vyšetřovací metoda, která využívá magnetických vlastností atomových jader vodíku pro zobrazení struktury vnitřních orgánů. Využívá se hlavně pro zobrazení mozku a míchy, ale i dalších měkkých tkání. Narozdíl od výpočetní tomografie, se kterou si ji někdy může laická veřejnost plést, nevystavuje pacienta rentgenovým paprskům. Pacient je místo toho vystaven silnému magnetickému poli, které nemá na lidské tkáně žádný prokázaný škodlivý účinek.

Magnetická rezonance může být ale nebezpečná například pro lidi s kardiostimu­látorem či jiným cizorodým materiálem v těle.

Vyšetření magnetickou rezonancí patři k finančně nákladnějším vyšetřením a není jím vybavena každá nemocnice.

Princip magnetické rezonance

Fyzikální princip, na kterém je toto vyšetření založeno, je obsažen už v názvu – nukleární magnetnická rezonance. Využívá toho, že atomová jádra s lichým počtem protonů se chovají jako malé magnetky. Takový atom je například atom vodíku – jeho jádro obsahuje jednu jedinou kladnou částici, tedy jediný proton, a navíc je to nejhojnější prvek lidskkého těla, proto se toto vyšetření zaměřuje na atom vodíku. Proton v jeho jádře neustále rotuje a tím vytváří magnetický moment (spin) směřující souběžně s osou otáčení protonu. Jelikož ale atomy vodíku v těle rotují různými směry, jejich spiny se vzájemně vyruší a výsledná magnetická síla je nulová.

Kromě rotace vykonává jádro vodíku ještě další pohyb, který hraje důležitou úlohu při vyšetření magnetickou rezonancí - takzvanou precesi, což je pohyb spinu po plášti pomyslného kužele, můžeme si ho představit jako pohyb roztočené káči. Když umístíme pacientovo tělo do „tunelu“ magnetické rezonance, kde je silné magnetické pole, atomy vodíku se zorientují tak, aby jejich spin byl rovnoběžný se siločarami magnetického pole, a to ve dvou možných směrech - buď paralelně nebo antiparalelně. Antiparalelně orientované atomy mají vyšší energii než ty paralelní. Všechny atomy přitom neustále vykonávají precesní pohyb, a to o stejné frekvenci (vykonají stejný počet otáček za určitý čas). Tato frekvence závisí na síle magnetického pole, kterému jsou atomy vystaveny a na druhu atomu, a lze ji vypočítat, nazývá se Larmorova frekvence. A tím se dostáváme k oné rezonanci, jež je obsažena v názvu. V této fázi totiž přístroj vyšle do pacientova těla elektromagnetické vlnění o stejné frekvenci, jako má precesní pohyb atomů vodíku. Jejich frekvence odpovídá vlnám, kterými se šíří rozhlas. Při interakci dvou vlnění o stejné frekvenci dochází k rezonanci – atomy vodíku absorbují energii, která jejich precesní pohyb o něco vychýlí. Zjednodušeně můžeme říci, že tím přibylo těch antiparalelně postavených atomů o vyšší energii na úkor těch paralelních. Navíc všechny atomy začnou vykonávat díky elektromagnetickému impulsu svůj precesní pohyb synchronně – začnou obíhat pomyslný kužel ze stejné strany, jejich spin je tedy v daný okamžik vychýlený na stejnou stranu a vznikne tak příčná magnetizace (kolmá na hlavní magnetické pole), kterou můžeme měřit. Když impuls přestane působit, atomy vodíku se začnou vracet do původního postavení a přitom energii, kterou prve absorbovaly zase postupně vyzáří – mluví se o fázi relaxace. A v této fázi nastává měření. Měří se jednak čas, za jak dlouho se nadbytečné antiparalelní atomy vrátí do paralelní polohy, což se projeví jako změny v podélné magnetizaci, a dál se měří změny v příčné magnetizaci, za jak dlouho se atomy opět desynchronizují v precesním pohybu. To závisí hlavně na složení okolní tkáně a jak v ní na sebe molekuly vzájemně působí. Někde se tak atomy začnou o něco opožďovat a někde zrychlovat. Kontrastně tak můžeme zobrazit tkáně obsahující hodně tuků od tkání složených hlavně z vody.

Jak se ale pozná, odkud naměřený signál pochází? K tomu slouží tzv. gradientní cívky, které zajistí, že se velikost magnetického pole bude v různých řezech tělem lišit, bude tudíž různá i Larmorova frekvence pro atomy v této oblasti a i frekvence emitovaného signálu bude různá. Pro úspěšné vyšetření je samozřejmě nezbytný výkonný počítač, který dokáže převést nespočet naměřených hodnot do grafické podoby na obrazovku.

Přístroj na magnetickou rezonanci

Důležitou součástí přístroje je zdroj velkého magnetického pole. Celkem běžně používané pole o intenzitě 1,5 Tesla je asi 30 000krát silnější než magnetické pole Země. Tak silné pole je technicky náročné vytvořit. V současnosti se jako zdroj nejčastěji používá supravodivá cívka. Pro její supravodivé vlastnosti je nutná velmi nízká teplota, cívka je proto v lázni z tekutého helia udržována při teplotě -269°C. Dále přístroj obsahuje například volumové cívky, které ze všech stran obkružují tělo pacienta a slouží k vysílání i přijímání signálů či gradientní cívky, které vytvářejí přídatná magnetická pole.
Důležité je, že přijímací zařízení musí být co nejblíž k pacientovi, proto vypadá celý přístroj jako tunel o průměru asi 60 cm, do kterého pacient zajede na pohyblivén lůžku. Celý přístroj je umístěn v místnosti, která izoluje jeho magnetické pole od okolí.

Co dělat před magnetickou rezonancí

Před vyšetřením vám lékař položí několik otázek, popřípadě budete muset vyplnit dotazník.

Silné magnetické pole může působit na předměty z feromagnetických materiálů – mohou se pohnout, zahřát se, kardiostimulátor by mohl přestat fungovat.

Vyšetření magnetickou rezonancí se proto nesmí provádět u pacientů s kardiostimu­látorem, kochleárním implantátem, neurostimulátorem či s inzulinovou pumpou, je nutná opatrnost i u umělé srdeční chlopně a dalšími cizorodými materiály v těle. Ve většině případů ovšem svorky, dlahy či kloubní náhrady nebrání vyšetření, pokud jsou v těle déle než 6 týdnů. Také je třeba myslet na úrazy, které mohly zanechat v těle kovy (projektily, střepiny).

Dále se vyšetření obvykle neprovádí** v prvních třech měsících těhotenství**.

Je třeba se také připravit na to, že budete muset nějakou dobu nehnutě setrvat v relativně uzavřeném prostoru – pokud tedy trpíte klaustrofóbií, může vám lékař předepsat uklidňující léky – v takovém případě je vhodné zajistit si pro vyšetření doprovod a nesmíte řídit.

Proces magnetické rezonance

Těsně před vyšetřením bývá pacient ještě jednou dotázán na přítomnost kovových předmětů v těle, může být personálem požádán o podepsání informovaného souhlasu s vyšetřením. Poté si pacient musí odložit v kabince do spodního prádla a odstranit všechny kovové doplňky jako piercing, šperky, sponky apod., popřípadě odstranit make-up.

Samotné vyšetření pak trvá asi 10 až 40 minut. Pacient se uloží na pohyblivé lůžko, které s ním zajede do otvoru přístroje – jedná se o tunel o průměru asi 60 cm. V průběhu vyšetření je pacient spojen mikrofonem s personálem, při vyšetřování dítěte mohou být přítomni rodiče, ovšem musejí předem zanechat všechny kovové předměty v kabince. V „tunelu“ uslyší pacient hluk připomínající údery kladivem.

V některých případech může být pacientovi aplikována kontrastní látka do žíly. Tato látka neobsahuje jód, narozdíl od kontrastních látek používaných v rentgenových vyšetřovacích metodách, alergické reakce na ní jsou vzácné, ale vyskytnout se mohou.

Výsledek vyšetření

Výsledek vyšetření hodnotí zkušený radiolog, informovat o výsledcích vás bude váš ošetřující lékař.

Další názvy: MRI, nukleární magnetická rezonance, MR, MNR

Zkušenosti uživatelů s vyšetřením: magnetická rezonance

Přidejte zkušenost s vyšetřením magnetická rezonance

Magnetická resonance kolene a mozku - A. Janků (01.11.16)

Mé první vyšetření magnetickou resonancí proběhlo tento rok v srpnu. Jednalo se o vyšetření kolene. Mé druhé vyšetření (zatím i poslední) se uskutečnilo minulý týden, tentokrát šlo o resonanci mozku. Už při první zkušenosti to pro mě nebylo vůbec příjemné a to šlo jen o koleno (jdete-li na resonanci poprvé, strach je ještě umocněn tím, že nevíte, do čeho jdete). Když jsem se chystala na vyšetření mozku, měla jsem velký strach, ale nakonec se to zvládlo celkem dobře.

Chci také zdůraznit, že je mi 16 let a už od mala trpím klaustrofobií a neskutečným strachem z doktorů, vyšetření a nemocnic obecně (ne však z nemocí). Obě mé vyšetření proběhly bez jakéhokoliv uklidňujícího prostředku.
Chci tímto říci, že je to sice velmi nepříjemný zážitek, ale na světě jsou i horší věci a horší vyšetření (např. endoskopické vyšetření jícnu - vlastní zkušenost). Navíc zde máte možnost kdykoliv lékaře upozornit, že je pro Vás vyšetření nepříjemné a že si nepřejete pokračovat.

Po dobu vyšetření jsem měla zavřené oči (pomáhá) a byla zde i snaha o to rozpoznat v tom „rámusu“ nějaký rytmus (jsem velice muzikální) - to mě zabavilo na docela dlouhou dobu.

Všem, kteří se chystají na magnetickou resonanci přeji pevné nervy a hlavně vynikající výsledky vyšetření.

Magnetická rezonance Na Homolce - jRLady (29.09.16)

Dnes jsem byla na tomto vyšetření. Byla to moje druhá zkušenost. Poprvé v roce 2008 v Motole šlo jen o rameno, ale nezvládla jsem to. Pro obrovskou paniku, která se mne zmocnila, nemožnost dýchat atd..

Proto jsem měla i teď strach. Hlavně z toho, že to opět nezvládnu. Ale zvládla a jsem úplně v pohodě!

Na noc jsem si vzala 1/2 Lexaurinu a pak v 10 hodin ráno celou tabletu. Na vyšetření jsem šla v 11.20. Přesto, že trvalo skoro 40 minut, vydržela jsem. Kravál to dělá, a velký, ale dostanete špunty do uší. S nimi je to snesitelné. Cítíte se jako herec ve Sci-fi!

Personál úplně skvělý! Ničeho se nebojte, opravdu to nic není.

Magnetická resonance - Míla Hájková (22.09.16)

S magnetickou rezonancí (ve Frýdku-Místku) mám výbornou zkušenost, po úvodních formalitách mě fešný asistent uložil na lehátko, dal mi do ruky SOS balónek, na hlavu plastikový průhledný kryt, zodpověděl mé dotazy (co mohu a co ne), dostala jsem instrukce a jela jsem dovnitř. Ve sluchátkách měli puštěné rádio, bylo příjemné osvětlení.

Po chvíli začaly ty (pro někoho) nepříjemné zvuky, ale je to opravdu jako když sousedi vrtají do zdi. Zavřela jsem oči a soustředila se na písničku ve sluchátkách. Maximálně jsem se uvolnila. Nebýt těch zvuků, snad bych i usnula. Souhlasím s názorem, že stres před vyšetřením je větší problém, než vyšetření samo.

Hodně štěstí !

Magnetická rezonance - klaustrofobik - Lilly lan (28.07.16)

Zdravím všechny, kteří mají podstoupit vyšetření.

Chci vás ujistit, že se opravdu není čeho bát. Asi půl hodiny před vyšetřením jsem si dala nejslabší Neurol a i když jsem si myslela, že to nepůjde, tak šlo. Hluk je to nejmenší.

Jen malá rada - celou dobu mít zavřené oči. Nebojte se, když jsem to zvládla já, tak musí všichni.

Magnetická rezonance - Klára Melicharová (16.07.16)

Dělali mi ji 13.7. na Bulovce. Před zákrokem mi dali dva léky na uklidnění a šlo se. Protože jsem se bála, tak tam se mnou nejdříve cvičně zajeli. Také mi dali sluchátka.

Nebylo to nic hrozného, a to se bojím úzkých prostor. Spíše jsem se bála, že začne nějaká hrozný zvuk a já se leknu a hnu se. Naštěstí jsem při každé změně zvuku přiřadila jméno mojí kočky a v duchu do rytmu jsem si ho opakovala. To mi pomohlo.

Ovšem větší sranda nastala, když mě vytáhli a prý, že jdeme na kontrastní látku. Po té se mi úplně zatmělo před očima a pozvracela jsem se. Tak mě utřeli a šoupli zpět. Pak to už bylo v pohodě.

Magnetická rezonance bederní páteře - dalajsemto (06.05.16)

Byla jsem na ní včera. Strašně jsem se bála, že to nezvládnu, strach ze stísněného prostoru.

Byla jsem na ní na klinice JL, Hůrka.

Nejprve vyplníte formulář, kde je vysvětleno jak vyšetření probíhá a vypíšete, zda nemáte jakýkoliv přístroj či jiné „náhradní díly“ v těle.

Pak jdete do kabinky, kde si musíte odložit jen do kalhotek a můžete si nechat ponožky. Také musíte být odlíčené. Navléknete si jednorázovou košili… a jdete na to.
Na pojízdné lehátko si leháte na záda, ruce máte podél těla… do tunelu se zajíždí hlavou napřed.

Protože tam byl moc hodný personál, poradili mi, že mám zavřít oči ještě než do tunelu zajedu a nechat je po celou dobu zavřené. Ještě jednou jim moc děkuji. :-)
Dostala jsem sluchátka, ale byla jsem tak vyplašená, že jsem si vůbec neuvědomovala zda v nich hraje hudba, ale jakoby z dálky jsem něco slyšela. Do ruky jsem dostala balonek a šup, zastrčili mne do tunelu.

První, co mi proběhlo hlavou, bylo to, že to prostě nemůžu dát, jenomže jsem si i zároveň uvědomila, že to dělám pro sebe a že chci vědět, co mám za problém a že přeci nejsem žádný pokakánek a že to dají i malé děti a že přeci nezačnu hysterčit. Zkrátka jsem se snažila sama sebe přesvědčit, že to prostě už tady z těch důvodů musím dát. :-) |Pocity v tunelu - chvílemi dost horko, hluk nebyl tak strašný, nemyslet na to jak dýcháte, prostě jen ležet a moc neřešit, jak se vlastně cítíte.

Věděla jsem, že tam mám být 15 minut, tak jsem si říkala, budu počítat do 900. Asi třikrát jsem zapomněla, kolik už jsem napočítala, což mne celkem zaměstnalo. Když jsem to konečně dopočítala, nic se nedělo, což mne trochu rozhodilo a měla jsem chuť zmáčknout balonek, ale říkala jsem si, sakriš, to nejhorší už mám za sebou, přeci to teď nevzdám. A dobře jsem udělala, přístroj ztichl a za chvíli jsem cítila, že se lehátko pohybuje směrem ven. Pro jistotu jsem se ještě zeptala, zda je nade mnou skutečně volný prostor a zda už můžu otevřít oči, byla jsem ujištěna, že ano. Měla jsem strašnou radost, že jsem to dala. :-) Po vyšetření jsem našla odvahu se podívat dovnitř tunelu, je otevřený z obou stran, takže to nevypadalo až tak strašidelně. :-) Popsala jsem každý svůj pocit, abych pomohla těm, kteří se toho bojí - nebojte se. Nemůže se vám nic stát, jste pod dozorem, kdyby se cokoliv dělo během pár vteřin jsou u vás a okamžitě lehátko vysunou ven, ale tím by vyšetření skončilo a to je strašná škoda.

A ještě jeden postřeh. Dokázala jsem se nervově tak vydeptat ještě, než jsem se vůbec ke klinice přiblížila, že celý problém byl jen a jen v tom. Nejlepší je na to nemyslet, říci si, jdu na vyšetření, které potřebuji a přes to vlak nejede. :-)

A ještě. Ráno jsem si vzala čtvrt nejslabšího Lexaurinu, při obědě půlku a hodinu před vyšetřením ještě čtvrtku, takže necelý jeden prášek, je to spíš taková berlička, ale asi také pomohla. :-)

Nebojte se toho a nenervujte se, je to chvíle a na světě existují daleko horší věci. :-)

Magnetická rezonance mozku - Lalinecka1 (25.03.16)

Také jsem absolvovala magnetickou rezonanci mozku.Jako správný pacient jsem 14 dni před vyšetřením pročítala veškeré příspěvky pacientů na netu. Odjížděla jsem šíleně vystresovaná.
A nyní k samotnému vyšetření. Přijela jsem o hodinu dříve, myslela jsem ,že budu mít čas vyplnit formulář a připravit se.Omyl.Přišel pán,předložil mi formulář,který jsem měla během minuty vyplněný,sundala jsem pouze řetízek a naušnice a šup na lehátko, helmu na hlavu, balonek do ruky.Žádné tampony ani sluchátka. Lehátko zajelo do tunelu dřív, než jsem si stačila cokoliv uvědomit. Prostor je prosvětlený,cir­kuluje čerstvý vzduch.A hluk?Když zapnu pračku,televizi a běhají kolem mě děti,tak tomu říkám hluk.Připomíná to vrtání,ale spíše jako do plastu,ne do zdi.A to bez sluchátek.Za chvilku jsem byla venku,aniž bych si stačila odpočinout. Je to jak na solárku, jen je tam příjemně a nesmažíte se.
Závěr:nečtěte příspěvky, nestresujte se, nic to není.

Magnetická rezonance kyčlí a SI kloubů - Hans9 (12.02.16)

Asi nenapíšu nic nového, ale třeba moje zkušenost někomu pomůže. Na magnetické rezonanci jsem byl poprvé v životě, a to dvakrát v průběhu měsíce. Nejprve s kyčlemi a pak s SI klouby.

Napoprvé to bylo o dost horší než napodruhé, ale popořádku. Magnetická rezonance kyčlí nebyla moc příjemná hlavně z důvodu, že musíte držet nohy v nepřirozené poloze a nesmíte se pohnout celých 45 minut. Na konci jsem z lehátka málem nevstal. :) Takže je to celkem i o psychickém tréninku a mentálním zabavení se během vyšetření, aby to lépe utíkalo a člověk nemyslel na nepohodlí.

Hluk mi vůbec nevadil, i když byl přes sluchátka slyšet. Naopak mi pomáhal zabavit se. Nicméně při prvním zajetí do tunelu se mi začalo dělat tak špatně, že jsem přivolal obsluhu. Byl to náhlý nával paniky ze stísněného prostoru, který jsem do té doby nezažil. Obsluha přiběhla hned a vyřešili jsme to jednoduše: stačilo otevřít oči a zjistit, že hlavou jsem úplně na konci tunelu a vidím částečně ven - to mi skutečně ohromně pomohlo a zbytek vyšetření proběhl v klidu.

Podruhé jsem na to šel kvůli SI kloubům a hned jsem upozornil na minulou zkušenost, kdy se mi zpočátku dělalo špatně. Personál ke mně přistupoval ohleduplně, hned po nasazení sluchátek se ptali, jestli jsem v pohodě - prý by se to projevilo už v této fázi. Na moji žádost, že asi budu potřebovat vidět ven, reagovali tak, že by to mělo vyjít a kdyby něco, ať okamžitě volám stiskem tlačítka. Hlavu mi dokonce dali do takové ohrádky, ale člověk nad tím nesmí moc přemýšlet. Při zajíždění mi hodně pomáhalo dívat se k nohám ven z tunelu a když už jsem nedohlédl, tak zaklonit hlavu a vidět druhý konec. Nesvědčilo mi mít zavřené oči, asi je to individuální. Jak jsem dojel hlavou nakonec a viděl aspoň částečně ven, bylo všechno úplně v klidu a 30 minut uteklo jak voda.

V místnosti se měnilo barevné světlo, což je taky hodně dobré oživení. Za sebe radím, pokud někdo má obavy z těsného prostoru - mluvte o tom před vyšetřením s personálem, předem se nebojte a pokud je to možné, dívejte se ven. To mi tak pomáhalo, že jsem jednou málem usnul. :)

Suma sumárum: není se vůbec čeho bát a pokud máte sklony ke klaustrofobii, mluvte o tom s personálem, pomůžou vám.

Magnetická rezonance - dala jsem to já, dá to každ - Straspytlice (16.12.15)

Dnes ráno jsem byla na magnetické rezonanci na Chodově. Mám panickou poruchu, tak jsem byla dost vyklepaná. Předtím jsem si pročítala tuto poradnu a pustila si na youtubu „magnetic resonance sound“.

Vyšetřovali mi hypofýzu, tak mi napíchli kanylu s kontrastní látkou. Pak mě milá a vstřícná radioložka uvelebila na zasouvacím lehátku, dala mi špunty do uši a ještě sluchátka, zavelela: „Zavřete oči“.

Tak jsem poslechla a všem to doporučuju. Pak jsem jen cítila, jak se lehátko se mnou zasouvá a slyšela jsem něco jako sbíječku od sousedů. Není to příjemné, ale dá se to, fakt. Asi díky těm zavřeným očím.

Asi v půlce jsem chvilku cítila v žíle s kanylou teplo, jak mi píchli ten kontrast. Byla jsem tam prý 20 minut, uběhlo to rychle. Po skončení mi bylo trochu na zvracení a na omdlení, tak mi dali vodu a nechali mě ležet a stále kontrolovali, jak mi je. Prý takhle špatně lidem nebývá, ale já mám nízký tlak.

Takže závěr: Když jsem to dala já, citlivka strašpytlova, dá to snad každý.

Magnetická rezonance hlavně klidně a v pohodě - DARJAdobrodarja (08.12.15)

Tak já jich už mám za sebou sedm, poslední v listopadu. Ty první si už raději nepamatuji, protože jsem nezavřela oči. Takže zavřít a neotvírat. Někdy vám pustí rádio, u některých vyšetření s vámi mluví. U hlavy vás zavřou do takové kukani, to je docela síla, u břicha vám dají na tělo desku. Ty zvuky jsou podle mě sranda, snažila jsem se zaposlouchat a dělala jsem si v duchu sama pro sebe šupšá, šupša, tojetoje… No smějte se mi, ale pomohlo mi to.

Klepe to, vrčí to, vydává zvuky, ale nebolí a to je myslím hlavní! Nejdéle jsem tam byla skoro hodinu, jinak pod 20 minut to nejde. Ale jedna věc, o které jsem tu moc nečetla, kontrastní látka. Záleží kde vám ji budou dávat, v Ostravě vás upozorní, v Novém Jičíně fik do ruky. Připravte se, že to je nával horka. Chvilkový, ale znatelný. No a nakonec alergická reakce. Nemusí být, já ovšem měla takové krásné červené fleky po obličeji, super věc, když pak jdete hned na nákup, když už jste v té Ostravě, že. Příště kapačka do ruky, prevence a už to bylo ok.

Moje zkušenosti, snad někomu pomůžou.

Nebojte se zvuků při magnetické rezonanci - PavlaPavlaZAV (26.05.15)

Před vyšetřením si na YouTube zadejte heslo „magnetic resonance sound“ a celé dlouhé video si pusťte, ať víte, jaké zvuky při vyšetření jsou normální. Šla jsem poprvé a myslela jsem, že to každou chvíli bouchne. Střídá se různé bručení a změna zvuku přichází náhle, bez varování. Občasné vibrace jsou také normální. Jinak se není čeho bát, vyšetření nebolí.

Magnetická rezonance s klaustrofobií - Vebinka80 (16.02.15)

Dnes jsem absolvovala MR malé pánve, které trvalo hodinu. Jsem mírná klaustrofobička a byla jsem si jistá (opravdu nevím proč), že se domluvím, abych mohla zajíždět nohama napřed. Bohužel mi sestřička s úsměvem vysvětlila, že to opravdu nepůjde. Srdce mi začalo bušit a to jsem si ráno vzala pro jistotu lék na uklidnění. Jak jsem začala zajíždět do tunelu, tak jsem si byla jistá, že to nedám…zavřela jsem oči a snažila se myslet na něco pozitivního. Během té hodiny jsem měla asi 5 krát „záchvat“ úzkosti, ale vždycky se mi to podařilo rozdýchat. Myšlenka, která mi pomáhala nejvíc byla ta, že jsem si představovala, že jsem doma v posteli a snažím se usnout. Ta představa mi pomáhala prostě nejvíc.
Paradoxně, i když jsem se rozhodně necítila v tunelu příjemně, tak mi přišlo, že to hrozně rychle uteklo.

A co napsat na závěr. Jestli jste klaustrofobici, je to blbý. Jestli jste „jenom mírní“ klaustrofobici, tak to jde. A jak se říká, že když se něčeho moc bojíte, tak je to nakonec celkem v pohodě.

MR bederní páteře - misah83 (15.12.14)

Na MR jsem byla před týdnem. Měla jsem hrozný strach, četla jsem zkušenosti, koukala jsem na videa a byla jsem si jistá, že to nedám. A nakonec to bylo úplně v pohodě, teda až na to ležení na zádech a ještě se nesmět pohnout. Na konci mě už fakt hodně bolely záda a brněly nohy, musela jsem se pohnout, nedalo se to vydržet, takže poslední série obrázků, cca 4 min se musela opakovat, ale jinak pohoda. :)

MR mozku - Cába (11.12.14)

Jsem ráda, že se můžu podělit i já o svoji zkušenost. Vzhledem k tomu, že jsem tak silný klaustrofobik, že nejezdím výtahem, ani autobusem apod., tak jsem nevěřila, že to někdy přežiju. :) Včera se to povedlo. Sice až na několikátý pokus, protože předtím jsem vždycky utekla, ale včera jsem to z nepochopitelných důvodů dala. Dřív mě stačilo, aby mi dali a hlavu „žehličku“, jak tomu říkají, a začla jsem brečet, klepat se, hysterčit a ani dovnitř jsem nezajela. A to ani s práškem na uklidnění. Včera mi chtěli dát injekci, tu jsem odmítla, žehličku jsem vydržela, dovnitř jsem zajela, viděla jsem trošku ven, tak to mě uklidnilo. Pak to začalo a ten randál mě tak vyděsil, že jsem zmáčkla okamžitě alarm. Tak mě vytáhli, řekli, že dostanu injekci, tu jsem opět odmítla a zkusila jsem to znova. Nakonec jsem to vydržela, zjistila jsem, že mnohem horší jsou ty zvuky, než ten prostor. Naštěstí mezi jednotlivými etapami na mě mluvili a uklidňovali mě, že jsem to vydržela. No a mozek je v pořádku, hurá!!! Dnes jsem z toho vycucaná, ale to by byl asi každej, kdo překonal sám sebe. Takže klaustrofobici - nebojte se už! Myslím, že není většího po*ery než mě a já to dala! :D Držím všem palce!

MR - úplně v klidu - Marci12761 (10.12.14)

Vůbec nic to není, před vyšetřením jsem si vzala Neurol, který mi poradila neuroložka, zavřela jsem ihned oči, dali mi sluchátka na uši ( dělá to hluk ) a než jsem se nadála, bylo po vyšetření. Nejlépe mít celou dobu zavřené oči. :-)

MR v Olomouci - RaVr (19.09.14)

Před vyšetřením jsem spolu s doktorkou vyplnila dotazník. Podrobně mi vysvětlila, jak to bude probíhat, co se bude dít. Musela jsem se vysvléct jen do kalhotek, protože v podprsence jsou kovové kostice. Náušnice, řetízky, hodinky, všechno kovové pryč. Dostala jsem erární plášť, položila jsem se na lehátko na břicho, pod hlavou pohodlný polštářek, ruce nad hlavu, kolem pravé ruky ještě manžetu a do levé ruky balónek, pro případ potíží, který by po zmáčknutí přivolal obsluhující personál. Nebyl potřeba. Vyšetření samotné trvalo cca 45 minut. Na uších jsem měla sluchátka a lá Otík Rákosník. Rachot to byl šílený, ale dalo se to vydržet. Při rezonování jsem měla pocit, že mi vibrujou i nehty na nohou. Dýchalo se trochu hůře, ale interval resonování nebyl nijak zvlášť dlouhý a v mezičase se dýchalo v pohodě. Nejhorší bylo, že se člověk nesměl ani pohnout. Ale i to se dalo vydržet. Po vyšetření mi nabídli kapesník, protože se uvolňovalo naprosto všechno. :-) Sestřička se ptala, zda se mi netočí hlava, zda jsem v pořádku. A s tím mě poslali domů. Nebyla jsem nijak dezorientovaná, jen z toho dlouhého nečinného ležení trochu ztuhlá.

Klastrofobie při MR - Majkako (28.07.14)

Mám též zkušenost s magnetickou rezonancí. Mám už od mala klaustrofobii. Dlouho jsem se neodvážila ani do výtahu, ani do metra, ale postupem času jsem to zvládala. Rezonance jsem se bála, protože mi bylo jasné, že to bude nápor na psychiku. První panika nastoupila, když mi lékař připevnil hlavu do takové „helmy“. Po zajetí do tunelu a spuštění hluku jsem to vzdala. Nedalo se to. Je mi to líto, protože vyšetření nutně potřebuji. Možná, kdyby mi hlavu nechali volně bez helmy nebo se mnou zajeli jen na půl, šlo by to. Přemýšlím o nějaké alternativě, ale asi žádné vyšetření MR nedokáže plně nahradit. Držím palce všem, koho to ještě čeká.

Enteroklýza magnetickou rezonancí - Syddney (13.06.14)

Napřed jsem musela vypít litr teplého hnusného čaje. Samo o sobě bylo těžké to do sebe dostat a udržet to v sobě, protože se mi z toho dělalo na zvracení. Když se mi potom sestra z radiologie v pardubické nemocnici začala smát, moc tomu nepřidala. Když jsem do sebe dostala půllitr, řekli, že to už stačí, a šla jsem dovnitř. Ta sestra, co se mi prvně smála, že brečím z toho, jak je to hnusné, se mi jala napíchávat žílu na kanylu. Poté, co mi jednu roztrhla a vynadala mi, že mám slabé žíly, mi ji napíchla na zápěstí, což bylo bolestivé, asi jako by mi to píchala až do kosti.

Potom mě zavedli do místnosti s magnetickou rezonancí, kde bylo tak 15 stupňů a když jsem řekla, že je tam strašná zima, bylo mi řečeno, že potom dostanu peřinu. Dostala jsem prostěradlo. Lehla jsem si na „lehátko“ v tom přístroji a položili mi na trup několikakilovou desku, takže jsem prakticky nemohla dýchat. Přítomné zdravotní sestry nestačily na to, aby vydedukovaly příčinu toho, proč lapám po dechu a snažím se jim něco říct. Teprve doktor se dovtípil, že když mi chtějí vyšestřovat břicho, není třeba, aby mi ta věc stlačovala hrudník. Tak mi to dali pod prsa a potom už šlo (i když samozřejmě ne nějak zvlášť dobře) dýchat.

Do kanyly mi vpíchly něco na zastavení peristaltiky. Potom jsem musela vždycky na nějakou dobu zadržet dech, což nebylo příjemné, když mezi tím nebyl čas se vydýchat, ale šlo to. Žádný velký hluk, jak někdo píše, tam nebyl, ovšem zimou mi znecitlivěly ruce a nohy.

Po vyšetření mi bylo na zvracení, ale těžko říct, jestli hlady, nebo kvůli té zpomalené peristaltice. Patrně kvůli té látce do žíly jsem pár desítek minut po vyšetření trochu hůř viděla - měla jsem rozmazané vidění na blízko, nicméně ne tolik, abych nebyla schopná dojet domů.

Ten den mě už jenom šíleně bolela ruka po kanyle a podvečer jsem omdlela - zjistila jsem, že mám 38,5°C a za půl hodiny 39°C. Dostala jsem horečku s nejvyšší pravděpodobností z toho, jak brutálně jsem tam vymrzla. Žádná velká zima ten den nebyla ani venku, ani nikde jinde v areálu nemocnice, jenom místnost s magnetickou rezonancí vychlazujou jako operační sály, takže se teple oblékněte.

Magnetická rezonance - S.pavlína (09.06.14)

Na vyšetření chodím každý rok, protože jsem diabetik. Není to nic příjemhného, ale rozhodně bych neřekla, že je to nějak nesnesitelně bolestivé.

Nebolestivé - Mindnights (03.04.14)

Byla jsem na rezonanci kvůli migrénám a vše bylo v pohodě, ty „rány kladivem“ byly dost hlasité, ale dostala jsem tampony do uší, takže v klidu. Klaustrofobií netrpím, měla jsem možnost si to tedy v klidu proležet a prorelaxovat. Nechat mě tam ještě chvíli, asi usnu. :-) Nebolestivé, prostě si chvíli někde člověk poleží.

Magnetická rezonance bez problémů - saillor (17.03.14)

Dnes jsem absolvovala na Bulovce vyšetření hlavy magnetickou rezonancí v 37. týdnu těhotenství. Měla jsem obavy hlavně kvůli syndromu dolní duté žíly, protože poloha na zádech mi už s tříkilovým cvaldou v břiše nedělá dobře. Ale naštěstí jsem mohla ležet břichem a nohama na bok a ramena a hlavu už jsem měla natočené kolmo na podložku.

Obsluha přístroje s tím neměla problém (já jsem si už doma odzkoušela, že takto ležet půlhodinu vydržím). Zacvakli mi hlavu do něčeho připomínajícího hokejovou masku, na uši sluchátka, do ruky balonek a zajela jsem dovnitř.

Byla jsem příjemně překvapena, jak klidně vše probíhalo. Zvuk se sluchátky nebyl nijak nepříjemný, prostě jen různé cvakání a bušení. Tunelem proudil čerstvý vzduch, takže jsem se hned na začátku uklidnila, že takhle to skutečně nebude problém. V průběhu se mě párkrát zeptali, jestli je vše ok a můžeme pokračovat. Nakonec to uběhlo vcelku rychle.

Vím, že se stresu před vyšetřením člověk neubrání, ale na samotném procesu jsem nenašla nic nepříjemného nebo diskomfortního.

Dalo se to zvládnout - modrajana (12.10.13)

Tak já se bála celých 5 týdnů, co jsem čekala na vyšetření. Koukala na videa, četla diskuse. V noci se budila a přes den panické stavy. Rozjela se mi tetanie a panika. No včera jsem si vzala Neurol a šla na vyšetření. Vše jsem už znala z netu. Sluchátka s hudbou a cívka přes obličej na vyšetření mozku. Tak uložili mě na stůl hlavu do korýtka úplně narovno, což nemůžu, tak mi dali polštářek.

Žádné sluchátka,ale velké vatové tampony nebo co to bylo. Jsem se zeptala, vy nedáváte sluchátka, ne ne to tu nemáme. No byl to rachot, začala jsem se potit, nemohla dýchat, všude horko. Zvuky se střídaly. Už jsem chtěla zvonit balonkem, žádný jiný kontakt nebyl. Ale snažila jsem se rozdýchávat a nakonec bylo vyšetření hotové, připadalo mi to jako 10 min a bylo to 20 min. Takže příště bych šla do jiné modernější nemocnice. A ne do Vítkovické. Ale jinak nebojte se. Strach má velké oči. Teď jen čekat na výsledky.

Nebojte se! - planetka04 (14.08.13)

Zdravím všechny klaustrofobiky. Dnes jsem byla na MR s bederní páteří. Nevěřila jsem, že to zvládnu. Doma ani dveře nesmíme zavírat… Počítala jsem s tím, že budu muset nakonec čekat skoro měsíc na vyšetření otevřenou MR - volný prostor je podél těla, nezajíždí se hlavou do tunelu, což je po nás určitě dobrá varianta.

Byla jsem na MR v PMT klinice v Brně. Přístroj je na obou stranách otevřený, skoro celý bílý, i místnost. Samotný tunel je poměrně krátký, takže vás bude vždycky kousek venku. Domluvila jsem se, že mohu zajíždět nohama, takže hlavou jsem tím úzkým tunelem nemusela projíždět. Vzhledem k vyšetřované části těla jsem temeno hlavy měla venku, vnímala jsem světlo z místnosti. Na uších sluchátka, mohla jsem si vybrat stanici, co poslouchám, většinou to bušení při vyšetřování přehlušilo, ale když byla pauza, bylo fajn se soustředit na rádio a nemyslet příliš na vyšetření.

Klinika je jen pro MR, vilka, žádná nemocnice s chodbami, dalšími desítkami smutných pacientů, dlouhým čekáním. Den před vyšetřením mi poslali z kliniky SMS s připomenutím. Vyšetření bylo přesně v hodinu, na kterou jsem byla objednaná. Vřele doporučuji.

Nemyslela jsem si ještě ráno, že tohle někdy napíšu - nebojím se magnetické rezonance. Jen to chce si najít, kde mi ji udělají. Takže se taky nebojte.

Jak jsem byla na m. rezonanci - brucik123 (06.08.13)

Sice to trvalo jen 20min., ale stačilo to.
Jela jsem… a až na středisku se dozvěděla,že o uklidňující léky si musím říct u svého ošetr. lékaře. Bomba. Protože jsem klastrofobická, sice ne silná, ale stačí mít zamotané nohy do deky a je to tu. Takže jsem dostala špunty do uši, něco jako přilbu a zajela. Celou dobu jsem měla pevně zavřené oči, zatnuté zuby, celá v křeči…(na konci mě z toho mravenčilo tělo jako když se přeležíte). Snažila jsem se zhluboka dýchat. Nedokázala jsem myslet na nic smysluplného…a jediné, co mne napadlo - v duchu si zpívat. Mám dvě děti a v hlavě jsem měla jen dětskou písničku „sluníčko sluníčko“. Takže pořád dokola jen tahle písnička. Vevnitř bylo chladno, průvan a hučelo to, pískalo, troubilo, cukalo se mnou. Ale přežila jsem to.

Tak všem, které to teprve čeká, přeji hodně štěstí a pevné nervy.

Včerejší MR - Pvlt (28.06.13)

Moje včerejší zkušenost: Zajel jsem do tunelu a udělalo se mi zle. Ale vím, že vyšetření potřebuji, poprosil jsem sestřičku, ať na mne chvíli mluví. Pomohlo to a také pomohlo, že máte nad očima zrcátko, kterým vidíte „dopředu“ do prostoru a máte oční kontakt s personálem. Být kolem půl hodiny v úzkém tunelu bez hnutí není příjemné, ale dá se to vydržet.

A kdo to nezvládne, nemějte výčitky a hlavně se nenechte ponižovat nebo vysmívat jinými. Třeba se vysmívá někdo jim a oni to nedokážou sami nést.

Zabojovat při magnetické rezonanci - Magda1988 (23.05.13)

Na MRI jsem byla včera, šla jsem celkem klidná, nevěděla jsem přesně co mě čeká a nemá cenu se dopředu stresovat, si pokaždé připomínám. V kabince jsem si odložila, dostala jsem dlouhý zelený empír a pak mě asistentka uložila na lehátko a hlavu jsem měla k takovém korýtku. Dostala jsem sluchátka bez hudby a ještě přes obličej takový kryt. Když jsem zajížděla do tunelu, hned jsem zavřela oči, mám trochu strach ze stísněného prostoru, a proto jsem usoudila, že bude lepší nevědět jak to v tom tunelu vypadá, jak moc je tam těsno. Mé vyšetření trvalo 35 minut, řekla bych, že první půlka proběhla v klidu, ale zhruba v druhé polovině vyšetření se mi hrozně začala točit hlava, cítila jsem, že na mě jde horko, zrychlený tep, začala jsem mít tiky v nohách a šla na mě hrozná panika.

Ale neustále jsem myslela na to, že pokud to nezvládnu, budu muset vyšetření absolvovat od znova. Případně, že ho znovu už nezvládnu vůbec. Tak jsem zabojovala a přemohla tu paniku, jelikož výsledek pro mě byl důležitý a nezbytný pro postup další léčby. Důležité je, že vyšetření je naprosto bezbolestné, pro ty, co se bojí bolesti, jako já. Držím všem palce a dobrý výsledek

MRI mozku - Ondraa (23.05.13)

Dobrý den,

dnes jsem podstoupil MRI mozku a musím říct, že doba, po kterou jsem byl vyšetřován (35min) mi připadala jako minut 5. Dostal jsem sluchátka bez hudby, kvůli údajnému vysokému hluku, ten ale vůbec nebyl tak strašný, jaký jsem čekal. Nepříjemný pocit ze stísněného prostoru se taky okamžitě rozplynul, protože vnitřek tunelu je bílý a to dává pocit dívání se do nekonečna, jako by vás nic neobklopovalo.. Naprosto bezproblémové vyšetření! Tak mi nejde do hlavy, když tady dospělý chlap napíše, že to pro něj byl nejhorší zážitek v životě a podobné nesmysly. Není se čeho bát, věřte mi.

Zklamání z magnetické rezonance - Jessy1 (18.05.13)

Dnes jsem šla na magnetickou rezonanci. Už dopředu jsem byla trochu vystrašená, ale stále jsem si říkala to zvládnu, i když trpím klaustrofobií. Ale bohužel, lehla jsem si na lůžko, nasadili mi „helmu na obličej a už jsem věděla, že je zle. Chtěla jsem nějaké prášky na "zklidnění“, ale prý sem si je měla sehnat jinde. Helma šla dolu, s tím, že zkusíme aspoň páteř. Zavřela jsem oči, vzala si sluchátka, nandali co je potřeba. Zajela jsem dovnitř a začalo točení hlavy, pocit, že nemůžu dýchat a pak panika dostat se ven.

Jsem zklamaná, vyšetření jsem opravdu potřebovala, a tak se teď snažím najít jiné řešení. Závidím všem, co klaustrofobií netrpí a obdivuji tu malou holčičku, co to zvládla sama.

MR u dítěte bez narkózy - Katka a Martinka (21.02.13)

Dobrý den,

dnes jsem s dcerkou podstoupila magnetickou rezonanci mozku. V lednu měla 6 let a u takto malých dětí se provádí vše v narkóze. Chtěla jsem ji narkózy uchránit, tak jsem se s lékařkou domluvila, že ji vše podrobně vysvětlím a zkusíme to bez narkózy, aby to pro její tělo bylo co nejméně zatěžující. Zažila toho už totiž dost, když přišla na svět ve 28 týdnu s váhou 800g, mírou 34cm a po dvou měsících ji operovali vrozenou vadou u střev. Byla tehdy na JIPce 3měsíce, ale to je jiný příběh.

Tady jen chci napsat, že dnes tedy dcerka zvládla magnetickou rezonanci úplně bez problémů i bez narkózy. Byla jsem u ni, držela jsem ji za nožičku a obdivovala její statečnost. Teď už jen aby výsledky byly dobré. Chci vám tímto dodat odvahu, že když to zvládla ona, zvládnete to také! Prý vám drží palečky.

Klaustrofobie při magnetické rezonanci - Marcy 22 (23.01.13)

Dobrý den,

zrovna jsem se vrátil z magnetické rezonance, no a zkušenosti? Pro mě nejasné, nevěděl jsem totiž že trpím klaustrofobií. Kabinka, svršky dolů, ulehl jsem, sestra přiběhla, přikryla, balonek do ruky a něco do uší a odešla. Zajel jsem to tunelu, v hlavě proběhla myšlenka, že ten tunel je nějak dlouhý, z venčí to tak nevypadá. Zajel jsem tedy na konec tunelu, už to mi začalo být nepříjemné a k tomu mi proběhlo hlavou, že tam budu asi 20 min, hned nato se rozezněl zvuk. A to jsem začal panikařit, přemýšlel jsem, jestli to tak dlouho vydržím, emoce ale byly větší, takže asi po 2 -3 minutách jsem balonek zmáčkl, sestra se hned ozvala. Říkám, že mi je zle, vytáhly mě a já odešel poražený domů. Proto tady asi jsem a píšu do tohoto rámečku.

Nedovedu si to vysvětlit. Jsem chlápek, který se ničeho nebojí, ale tohle mě opravdu dostalo! Ten prostor je opravdu stísněný a nesmíte se hýbat, nevím jak to celé vysvětlit, ale jsem z toho na měkko, že mě něco takového porazilo. Je mi opravdu trapně. Přeji všem, kteří jdou na vyšetření hodně štěstí a odvahy, člověk si musí uvědomit, že výsledek je pro vás důležitější než strach z prostoru a nepříjemného zvuku. Ahoj.

Foukání v tunelu při magnetické rezonanci - Dominika 31 (23.10.12)

Dobrý den,

jsem po rezonanci jater asi hodinu, ještě jsem ani nesundala náplast po kanyle a jdu psát svou zkušenost. Strach jsem měla obrovský, ale to je na celém vyšetření to nejhorší, boj se svou psychikou. Po odložení kovů a oděvu, mne v kalhotkách a mém osobním svetříku položil asistent na lůžko, odhalil jen bříško. Pak mi zapnul pásek přes trup (buď hrudník nebo břicho, podle toho jak kdo dýchá), ten snímá frekvenci dechu. MR snímá pouze při výdechu. Potom mi píchnul kanylu s kontrastní látkou, dal mi jí do ruky a do druhé ruky balonek na zazvonění při jakémkoliv problému. Na hrudník položil jakousi plastovou desku, 50cm dlouhou a připnul na 2 místech pásy. Na závěr mne přikryl „hadrem“, aby mi nebyla zima, protože v tom tunelu fouká jako v metru (legrace-pouští tam chladnější vzduch pro lepší dýchání).

Ruce jsem měla vzpažené za hlavou. Pak jsem zajela a bylo. Špuntíky v uších trochu tlumí, takže se to dalo vydržet v pohodě. Bylo to takové hlasité počítačové drnčení, rozhodně nic, co by mělo někoho vyděsit. Nádech - ticho, výdech bzučení. Občas mi řekli nedýchat, pak dýchat a tak dokola. Cítila jsem jen slabé vibrace na břiše. To je celé. V tunelu svítí 2 zářivky. Měla jsem strach, že zakašlu, budu se muset podrbat a zkazím tím vyšetření. Bez obav, ve chvílích, kdy je přístroj ticho a nesnímá jsem si v pohodě odkašlala. Za půl hodinky mne z „trouby“ vytáhli, vytáhli kanylu, oblíknout a mazat. Teď už jen dobré výsledky a pevné zdraví.

Magnetická rezonance mozku a hluk - Tom001 (09.10.12)

Zdravím,

byl jsem dnes na MR mozku a chtěl bych se podělit se zkušenostmi. Musím říct, že jsem ze začátku měl strach. Šel jsem na MR poprvé a moc jsem nevěděl, co mě čeká. Zvlášť po tom, co jsem si přečetl zdejší negativní zkušenosti. Ale musím říct, že je to vše naprosto v pohodě. Vyšetření je naprosto bezbolestné. Pro ty, kdo trpí opravdu silnou klaustrofobií to může být trochu problém, ale já například také nemám rád stísněné prostory, a musím říct, že to šlo v klidu přežít. Nezajel jsem moc hluboko do „tunelu“. Asi jen do půlky těla.

A protože jsem měl volné ruce a mohl jsem s nimi volně hýbat, tak jsem byl naprosto klidný. V tom tunelu byly namalovány kytičky, takže jsem si celou dobu představoval sebe někde na louce a opravdu mi to celkem rychle uběhlo. A k tomu avizovanému hluku, tak je pravda, že hlučné to je. Já si pro jistotu přinesl své vlastní pěnové ucpávky do uší (6 Kč v lékárně). Bylo super, že mi pan asistent dovolil si vzít ty své ucpávky a ještě jsem od nich dostal sluchátka, takže ten hluk vůbec nebyl nějaký hrozný. Přemýšlel jsem, k čemu to připodobnit a napadlo mne, že je to stejné, jako když pustíte metronom a dáte k němu blíž ucho. Asi podobně hlučné to je a podobně to i zní. Někdy rychleji, někdy pomaleji. Ale určitě by se to dalo zvládnout i bez vlastních ucpávek, jen s těmi jejich sluchátky. No a dobré bylo, že jsem i pana asistenta ukecal k tomu, že mi mé obrázky mozku vypálil na CD a mám je doma.

Takže všichni, kdo na to jdete, tak se fakt nebojte, opravdu to nic není. nejhorší na celém vyšetření bylo, když mě začal svědit nos a já se nemohl poškrabat. Kdo chce a bojí se, ať si přinese i ty své ucpávky, pro jistotu, ale ani to není nutné. A klidně bych na to šel podruhé. Vůbec se není čeho bát. jediné, čeho by se člověk měl bát, jsou špatné výsledky.

Takže všem přeji pevné zdraví, všechny výsledky negativní a hodně štěstí do budoucna.

Tom

Podpora při MR - Rebeca1111 (23.07.12)

Byla jsem minulý týden na MR mozku. Když jsem si přečetla některé články co tu psali někteří lidé, co to taky absolvovali, dostala jsem takový strach, že jsem myslela že to odřeknu. Potom mi jeden článek přece jenom dodal odvahu od paní JARMILY J., která průběh hezky popsala a tím mi dodala odvahu. Nakonec jsem to zvládla bez problému. Díky paní Jarmilo.

Magnetická rezonance páteře a mozku - Jarmila Janováčová (29.05.12)

Na magnetické rezonanci jsem už byla asi 6×. Jednou to byla MR mozku, zbývající se tykaly páteře. Nyní mne možná čeká MR v důsledku onemocnění jater. Jsem po dvou operacích páteře, rakovině-chemo a radioterapiích, rozsáhle plícní embolií, polyneuropatií, autoimunita, aj.nemoci, které mám dosud. Nyní mám nemocná játra zřejmě z léků (i opiátů), které musím užívat. Magnetická rezonance mi vůbec nevadí, je pravdou, že jste v nezvykle malém prostoru, ale svítí vám tam světlo, je tam příjemný vzduch, akorát musíte nehybně ležet. Povídá si s vámi vyšetřující lékař a připraví vás na to, že za chvíli to začne (jako bouchání kladivem nebo cirkulárka).

Opravdu to nic není. Někdy mi píchli kontrastní látku při vyšetření. Většinou to trvá 20 min., někdy i déle. DOPORUČUJI lidem, kterým nedělá dobře malý prostor, aby zavřeli oči a mysleli na něco příjemného - pomáhá to. Kdyby tam nerezonovaly ty zvuky, tak jsem tam jednou málem i usnula. NEBOJTE SE.

Zdraví vás Jarmila od Opavy.

Točení hlavy při magnetické rezonanci - Ganka (24.04.12)

Byla jsem na 30 minutové MR mozku. Jelikož se mi nešikovná sestra předtím 3krát pokoušela zavést kanylu s reflexní tekutinou než se jí to konečně podařilo (při zavádění kanyly mi bývá zle) a pak mě ještě nechala vyjít 2 patra k místnosti, kde se vyšetření provádělo, tak na MR jsem se doplazila, div jsem neomdlela. Na tvář mi byla přiložena taková maska a bylo mi přikázano se nehýbat. Nejvíce mi vadila deska, která byla hned nade mnou. Točila se mi hlava a ještě jsem se nesměla hýbat. Nepříjemný pocit. Naštěstí to netrvá moc dlouho a nebolí to.

MR a sluchátka - FilipXR (26.03.12)

Rezonance je mnohem jednodušší a příjemnější vyšetření než třeba kolonoskopie, to jen na začátek. Cca 5% lidí nedokáže překonat strach z uzavřených prostor a to je naprosto normální a udělat se s tím nedá nic. Leda uspat. Pro všechny ostatní se zážitek z MR skládá z nehybného ležení v rouře, případně jednoduché spolupráce s obsluhou a relativně výrazného hluku. Ovšem lidé, kteří zažili v sousedově, nejlépe panelovém, bytě radikální přestavbu, budou mít i na toto trochu jiný názor. Mimochodem, síla hluku se liší v závislosti na síle přístroje, proto se sluchátka nebo špunty standardně začali dávat až při síle 1,5T a více. To je důvod, proč je někde automaticky nedostanete. Ještě nikdy však nebyl popsán případ, že by sluch pacienta, ať již se sluchátky nebo bez nich, nějak výrazně utrpěl.

Obsluha, myslím, také většinu času nebrouzdá internetem, nehoní po nemocnici sestřičky či doktory opačného pohlaví, nesvačí, nesleduje televizi nebo něco podobného, takže hororové historky jsou hodně mimo realitu. „Svorku na krk“ dostanete leda v podniku úplně jiného ražení, hlavu v uzavřené cívce však mít můžete. A proto do ruky dostanete signální balonek, který funguje jako zvonek. Volání, hýkání, křičení ani jakékoli jiné zvukové efekty jsou za izolovanými zdmi a v hluku x desítek dB marné, a bohužel ani sestřičky z jiných oddělení Vám nepomůžou, i kdyby se nakrásně proplížili kolem personálu.

Jako u všeho, na bezproblémové prožití vyšetření je potřeba pouze trocha selského rozumu, samostatného uvažování a klidu v mysli. Je zvláštní, že se stále většina lidí iracionálně bojí více průběhu vyšetření než jeho výsledku.

Hodně štestí se vším

Zvuky při magnetické rezonanci - Adéla h. (22.02.12)

Klaustrofobií netrpím,ale magnetická rezonance byla nepříjemná zkušenost. Personál neinformoval, měla jsem se svléknout do trička, žádného andílka jsem nedostala a ničím mě nepřikryli, což mi sice nevadí, ale tak nějak mi to zapadá do celku zkušenosti). A k mojí smůle mi nedali ani sluchátka nebo špunty do uší. Jak tak pročítám diskuze na internetu, zdá se mi, že je dávají ve většině případech a to zcela logicky. Zvuky které jsou po celou dobu slyšet, zní a přímo řvou jako z krytu při náletech, trvají téměř celou dobu vyšetření a jejich zvuky i frekvence se pořád mění. Bohužel ani o tom mě neinformovali, takže jsem při nich, hlavně při prvním dostávala přímo šoky. Ani jsem se za celých 30 minut téhle „diskotéky“ neodvážila otevřít oči.

Pozitivní jako na každé špatné zkušenosti, byla jedna věc. Byla jsem nucená pracovat se svojí psychikou a to jediné pomáhalo. Sama sobě jsem vsugerovala pocit, že mě to přímo baví a na rytmy (bohužel technu nefandím) jsem prožívala jako hudbu. Ovšem trochu mě rozhodila každá změna zvuku. Zpívala jsem si v duchu velmi pozitivní písničky až jsem se musela nad tou celou situací pousmát. Doporučuji tedy každému, aby si špunty nebo sluchátka vyžádal, nebo raději rovnou přinesl s sebou. Sama sebe nepovažuji za psychicky slabého člověka, i když silně vnímám různé druhy energie, což mohlo také hrát roli, ale bez sluchátek opravdu už ne.

Přeji lepší zkušenost všem a hlavně dobré výsledky z vyšetření, Adéla

Panický záchvat při vyšetření magnetickou rezonanc - Sten1234 (06.02.12)

Mám živou otřesnou zkušenost z magnetické rezonance v nemocnici. Nedostal jsem vůbec žádné informace, prý si mám přečíst leták, ale ten byl přilepen ke stolu, který byl obležen pacienty a lékař mě hned zavolal na vyšetření. Jen se mě zeptal, jestli netrpím klaustrofobií, nikdy jsem problémy neměl. Lehl jsem si na záda, přes krk mi dali těsnou pevnou svorku, hlavu do takového půlválce na hlavu těsnou přilbu a zasunuli mě pod takovou desku do velice těsného prostoru.

Začátek vyšetření byl až na veliký hluk bezproblémový, ale asi po půlhodině se mi udělalo náhle velice špatně, špatně si mi dýchalo - hrdlo jsem měl těsně sevřené v té svorce a hlavu v přilbě těsně pod deskou, začal jsem volat na obsluhu, že je mi špatně, ale nikdo nereagoval, bylo to hrozné, začal jsem úplně řvát a chytla mě panika až mě uslyšela sestra z jiného oddělení přiběhla a uvolnila mě z toho svěráku.

Dobrých 5 minut mě tam takto nechali, nechápu jak mohou nechat pacienta v takovém přístroji bez dozoru. Je to můj neotřesnější zážitek v životě, nikomu to nepřeji. Ještě stále jsem se z toho nevzpamatoval.

Strach z uzavřených prostor a MR - fbboy (06.01.12)

Magnetickou rezonanci jsem podstoupil minulý rok ke zjištění, zda je mozek zcela v pořádku. Jelikož trpím strachem z uzavřených prostor, bylo to pro mě nepříjemné, ale dalo se to vydržet.

Sestra mi ukázala, kde si mám odložit, hlavně když máte na sobě něco kovového (zip u kalhot). Položil jsem se na lehátko, přikryla mi nohy a už jsem zajížděl do tunelu se sluchátky na uších. Trvalo to pár minut, ale ten zvuk byl opravdu otřesný.

Magnetická rezonance hlavy - Hanka.XY (07.11.10)

Dobrý den,

také jsem absolvovala vyšetření MR a to kvůli bolestem hlavy. Před vyšetřením se mě sestra dotazovala na kovové předměty v těle, na nemoci atd. Do uší jsem tedy sluchátka nedostala, ale ten balonek ano. Musela jsem si sundat všechny svršky a dostala jsem takový ten obleček andílek. Musím říci, že je to moc pohodlné oblečení.

Lékař mi vysvětlil, jak si mám lehnout, zafixoval mi hlavu a pak už jsem zajela do toho tunelu. Akorát mi to tam přišlo víc stísněné než jsem čekala. Ale klaustrofobií netrpím, takže to zas tak hrozné nebylo. Akorát ty zvuky byly nepříjemné, bylo to přesně jako bušení kladiva. Nejdřív rychlé a pak pomalejší.

Po vyšetření jsem měla takový divný pocit, jako když se mi hýbe mozek a tak, ale jinak to bylo celkem v pohodě. V žádném případě by mi nevadilo to absolvovat znovu. Dá se to vydržet a není to zas tak hrozné. Nemáte se tedy čeho bát, je akorát nutné zůstat v klidu a nehýbat se.

Magnetická rezonance mozku - ditada (10.04.10)

Dobrý den,

byla jsem na vyšetření magnetickou rezonancí a je nebolestivé! MR mozku a nadledvin trvalo skoro 40 minut. Lidem se strachem ze stísněného prostoru může toto vyšetření způsobovat velmi nepříjemné pocity, ale jim lze předejít. Je nutné o této skutečnosti informovat předem.

Během vyšetření máte na uších sluchátka, která tlumí hluk, a po celou dobu můžete komunikovat s vyšetřujícím lékařem či sestrou. Ve dlani jsem měla malinký balónek, který je možné v případě nutnosti stisknout. Po celou dobu jsem měla zavřené oči, ale kolem je světlo - nikoli tma. Není čeho se obávat. Stačí klidně ležet a snažit se volně dýchat.

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.