Tento týden jsem byla na bronchoskopii v Mladé Boleslavi a musím říct, že samotný zákrok byl naprosto v pohodě. Při počátečním umrtvování průdušek je trochu nepříjemné vdechovat tekutinu, ale rozhodně jsem se nedusila. Při samotném vyšetření jsem vůbec necítila přechod přes krk ani pohyb uvnitř průdušek a plic. Oproti gastroskopii, kde je dávicí reflex a hadice je uvnitř cítit, jsem byla opravdu mile překvapena.

Radost z úspěšného vyšetření mi zkazila jakási podivná reakce mého těla na umrtvovací tekutinu do průdušek. Asi do 10 min. po zákroku jsem se v čekárně začala dusit, celé dýchací cesty se mi zalily hleny a díky umrtvenému krku nešly vůbec vykašlat. Dnes je to 3. den po vyšetření a stále vykašlávám hleny, nefungují mi hlasivky a jsem hodně unavená. Snad se to už brzy upraví.

Rozhodně se však bronchoskopie nebojte, při řádném umrtvení není vůbec nic cítit.

Dnes jsem též prodělal toto vyšetření. Souhlasím s většinou. Nejhorší je ten první pocit zavádění přes hlasivky (to jsem si též chvíli myslel, že se udusím v souvislosti s dávivým reflexem). Pak mě tam šplíchli ještě jakýsi mezokain ve spreji.

Pomohla mi slova od setřičky: „Snažte se dýchat normálně - soustřeďte se na dýchání.“ Pak jsem zavřel oči a soustředil se na dýchání a pak už to bylo v pohodě. Po vyšetření se mě sice pan doktor ptal, zda-li mám odvoz, načež jsem mu odpověděl, nemám, ale budu to muset autem nějak zvládnout.

Nyní, cca 5 hodin po vyšetření, mám stále pocit, jako bych snědl brusný papír a cítím se ospale. Žel po zákroku jsem šel hned do práce (práce na počítači prý nevadí). Mohli mě dopředu informovat, že bych měl mít odvoz a radši si též vzít dovolenou a žádnou fyzickou aktivitu 24 hodin po zákroku. Při samotném vyšetření se nic nenašlo, budu muset počkat na výsledky s odebraného materiálu.

Závěrem: je to nepříjemné vyšetření, ale prostě když je potřeba (po předchozím CT, inhalaci, šlapání na kole, alerkologii apod.), musí se to zvládnout.

Dobrý den dnes jsem prodělal bronchoskopii v Liberecké Nemocnici. Mužů vám říct že to vyšetření je drastické a bolestivé. Existuje však metoda v pražské Nemocnici Motol, že vám nemusí zasouvat rouru do krku. Ale léčba je nákladná a drahá, a proto ji lékaři nenapíšou. Taková je pravda.

Právě jsem absolvoval tuto skopii v Thomayerově nemocnici a bylo to srovnatelné s gastroskopií, jen ten kašel po vyšetření je nepříjemný, je to kratší vysetrčni než kolonoskopie i gastrsk. Odeberou pár vzorků tkáně a během max 5 minut je hotovo. Nebojte se, protože ten strach je horší než pak zákrok.

Bronchoskopií jsem si prošla minulý týden v Plzni a pokud už nikdy nebudu muset jít, tak mi to rozhodně chybět nebude. Je pravda, že lékař i sestry byly vřelost sama, ale vyšetření děs a běs. Umrtvování bylo šílené - jak říkám, dobrovolný pocit utonutí. Po znecitlivění (kompletních) dýchacích cest, ale samotné vyšetření opravdu bolestivé není. Já sama jsem se ale vyděsila, když mi bral lékař odběr tkáně, a tak ze mě šlo obrovské množství krve, kterou jsem vykašlávala ještě tři dny.

Včera jsem toto vyšetření prodělala na Bulovce a přes můj šílený strach a načtené informace z internetu musím říct, že zas tak hrozně to nebylo. Zákrok trval cca 15 minut i s umrtvením, nic mě nebolelo. Jen je to nepříjemné. Ale naštěstí rychle hotové. Takže se nebojte, dá se to vydržet. 

Hlavně se toho moc nebojte a nečtěte katastrofické scénáře na internetu. Vyšetření je hodně individuální, záleží na tom, s čím na vyšetření jdete, jaké máte přesně potíže a co vám budou provádět. Myslím si, že pokud nemáte vážnější zdravotní problémy a nic vám v průduškách nenajdou, je vyšetření celkem v pohodě.

Šla jsem na bronchoskopii kvůli občasnému kašli, zahlenění a krvi ve slinách. Na klasickém RTG nic nenašli, ale poslali mě pro jistotu na broncho kvůli té krvi. Strach jsem měla obrovský, klepala jsem se jak ratlík. Ale dalo se to zvládnout. Proběhlo to v lokálním umrtvení. Nejhorší bylo pro mě počáteční umrtvení (vstříkávání tekutiny do krku), hodně jsem při tom kašlala. Ale nedusila jsem se, jen ten kašel.

Samotný zákrok, zavedení hadice do průdušek, byl zcela v pohodě. Nic nebolelo, nekašlala jsem. Oproti umrtvování sranda. V průduškách našli hlen a ten mi odsáli, odebrali vzorek. Jinak nic nenašli. Ulevilo se mi. 

Po zákroku jsem opravdu dost kašlala, asi dvě hodiny, zřejmě kvůli tomu odsátému hlenu a podráždění. Trochu mě bolelo v krku, nemohla jsem mluvit. Ale jak jsem psala - každý na to reaguje jinak.

Celkový závěr: ten strach před zákrokem byl ze všeho nejhorší, takže ODVAHU!!! Přeji všem moc moc štěstí, ať je to co nejmíň nepříjemné a ať vám nic nenajdou. Já čekám na výsledky, ale pevně doufám, že nic vážného neobjeví.

Byla jsem na vyšetření v listopadu 2012 a bála jsem se, protože jsem absolvovala vyšetření žaludku, kde také píchají nějakou sondu přes ústa a zapřísahala jsem se, že už nikdy více. Bronchoskopii mi dělali v sedě, pro vyšetřením jsem večer i ráno dostala Codein. Takže lékařka mi nejprve chytila ​​jazyk a něco mi valila do dýchacích cest - dvakrát a něčím mi i vystříkali hrdlo. Nějak jsem se necítila, že by mi něco umrtvili. Nyní začala zavádět přes pusu sondu. Jak mi to zavedla hlouběji do hrtanu, v tom momentě jsem si myslela, že pokud mi to okamžitě nevytáhne, určitě se udusím. Začala jsem kašlat a dusit se. Nevím, asi to trvalo pár sekund. Lékařka i sestřičky mě naváděly, jak správně mám dýchat, ale bylo to velmi těžké. Pokud jsem se dusila.

Pak řekla lékařka sestřičce, aby dala anestezii - něco přes sondu asi pustila do dýchacích cest a najednou jsem jen viděla jak lékařka něco dělá, ale necítila jsem absolutně nic. Ani jsem nekašlala a nic jsem necítila - vůbec, nevím ani jak dlouho to trvalo. Ale když už sondu vytáhla, nedalo se mi mluvit a cítila jsem jakoby velké hrdlo - nevím asi pár hodin. Pak jsem jen spala a byla jsem unavená.

Já jsem zažila bronchoskopii třikrát, nyní mě čeká čtvrtá. Vždy jsem si řekla o narkózu, protože jsem strašpytel. I tak je to nepříjemné vyšetření. Ale musíte si včas říct, říkat si o narkózu před výkonem je pozdě.

Zavedou vám kanylu do žíly a tou pak přímo před výkonem dají malou narkózu. Nevnímám, co se se mnou přitom děje, jen si uvědomuji, že kašlu a že se na mě mluví. Pak mě odvedou, nechají sedět půl hodiny v čekárně, zeptají se, jestli mám odvoz. Řeknu, že mám, pak jedu autobusem. Zbytek dne jsem k.o. Únava, teplota.

V roce 2010 mi při rengenu plic přišli na veliký nádor. Bronchoskopie jsem se hodně bála, ale dalo se to při tom umrtvení dýchací trubice vydržet. Takže žádné stresy a v klidu absolvovat. Do dneška jsem bronschoskopii absolvovala už 3×.

Před dvěma dny jsem podstoupil vyšetření na bronchoskopickém sále. Jsou to už čtyři měsíce, co mi plicní lékařka začala léčit špatné dýchání, ovšem její metody nezabíraly a když jsem ji přesvědčil, že se mi evidentně nenafukuje levá plíce, poslala mně na bronchoskopii. Samotné vyšetření probíhá takto: pohovor s lékařem, umtrvení dutiny ústní sprejem, umrtvení průdušnice tekutinou. Celkem nic příjemného, hodně se u toho slintá, plivete to do misky a máte pocit knedlíku v krku. Nic nebolí.
Ovšem pohled do vlastních útrob stojí za to. Pan doktor nastavil monitor tak, abych na něj viděl, takže jsem vleže s naústkem v puse (abych nepřekousnul bronchoskop) pozoroval své dolní cesty dýchací. Nádhera. Celá pravá plíce čistá až do průdušinek.

Pak ale zajel do levé průdušky a po pěti centimetrech skončil, že je tam nádor jak tenisák. Je tak velký, že úplně ucpal celou průdušnici do levé plíce. Dokonce ani umrtvovací tekutina neprotékala dále, musel ji odsávat. Pak ve spolupráci se sestrou zavedli do bronchoskopu nástroje, kterými se snažili utrhnout kousíčky tkáně nádoru, potřebné k vyšetření. To trvalo dost dlouho, nádor je tvrdý a slizký. Celkově jsem poležel asi hodinu. Po hodině odpočinku na chodbě jsem nepozoroval naprosto žádné nepříjemné pocity. Tedy kromě úzkosti z toho, že se ve mně zabydlel vetřelec, který se mě snaží pomalu udusit.

Na druhou stranu ani rentgen ani poslechové metody plicařky tento nádor neodhalily, což je škoda, mohl jsem ušetřit čtyři měsíce života s nádorem. Teď čekám na výsledky a věřím, že verdikt bude nezhoubný.

Dnes jsem prodělala velmi nepříjemné vyšetření bronchoskopem. Probíhalo v leže s necitlivěním inhalátorem, kapkami a nějakou tekutinou. Tohle vše je asi standardní postup. Po nepříjemném zavedení kamery přes hlasivky (není to žádná hrůza, v klidu se to dá vydržet) jsem se ale rozkašlala a celé dýchací cesty se mi zalily nějakou tekuninou. Jediné, co si pamatuji, je věta od doktora, že podobný případ dlouho neviděli. Připadalo mi to jako věčnost, nemohla jsem dýchat, vdechovala a vydechovala jsem vlastně tekutinu, doktor čekal, jestli to zvládnu sama, netušila jsem jak, měla jsem tekutinu v ústech, v dýchacích cestách. Sestra sice odsávala injekční stříkačkou, ale měla jsem pocit, že tekutina vůbec neubývá.

Zákrok se tímto prodloužil, protože doktor neustále čekal, až se to nějak sklidní, aby něco viděl. Po vytažení bronchoskopu jsem polkla a dýchala jsem už celkem normálně, jen jsem silně kašlala a vykašlávala velké množství tekutiny. Domů jsem dorazila se zimnicí a motáním hlavy, celý zbytek dne jsem prospala.

Poprvé jsem byl na vyšetření bronchoskopií v roce 2007, samozřejmě jsem měl obavy. Ujal se mě pan primář, vysvětlil co a jak a šlo se na to. Nejdříve umrtvení krku, asi třikrát nebo čtyřikrát tam něco šplíchl (nemám rád, když se musím buničinou tahat za jazyk - mám husí kůži všude). Počkali jsme chvilku a šel jsem na věc. Problém byl v dýchání, ale sestra mě neustále upozorňovala jak dýchat.

Toto vyšetření a několik dalších jsem absolvoval v sedě a bronchoskop byl zaváděn ústy. Potom jsem byl na vyšetření před operací a zde se provádělo vyšetření skrz nosní dutinu v leže. Nevím, jak kdo, ale po tomto vyšetření jsem upředňostňoval to ústní, protože mě pálil celý nos.

Po vyšetření se chvilku špatně mluví, chvilku jsem poseděl v čekárně, sedl do auta a jel 80 km domů

Byl jsem na ní již mnohokrát. Důležité je být v klidu a poslouchat doporučení lékaře. Zkušený lékař okamžitě pozná, kdy je třeba dodat na vyšetřované místo anestetikum.
I velmi dlouhé a detailní vyšetření se dá přežít bez analgetik a různých tišících léků podávaných před vyšetřením. Zásadně je všechny odmítám a vždy absolvuji pouze s lokálním umrtvením a věřte mi, že s žádnou psychickou újmou jsem nikdy neodcházel.

Pokud jde o dýchání, tak doporučuji dýchat stále, spíše jako pes. Nezadržovat dech, nezmítat se na lůžku, nepanikařit. Nakonec vám to přijde v pohodě.

Byla jsem na vyšetření Bronchoskopie.

Večer před vyšetření jsem dostala léky na uklidnění a kašel. Snažila jsem se co nejdříve spát. Od 21 hod.jsem nejedla a nepila. Ráno jsem podstoupila vyšetření. Měla jsem obavy.Ještě před vyšetřením jsem si zjistila vše co se týká tohoto vyšetření i zkušenosti lidí, kteří to vyšetření už podstoupili. Názory lidí jsou různé a také každý organizmus reaguje jinak.

Také jsem si podrobně pročetla přibalový leták, který jsem obdržela u paní doktorky, která mi toho vyšetření navrhla.

Samotné vyšetření probíhalo tak, že jsem nejdřív byla připravována na vyšetření tak, že mi dali léky na uklidnění a na kašel, injekci. Potom máte pocit jako by jste měli sucho v krku. To je v pořádku. Pak jsem šla inhalovat.

Při inhalaci nedoporučuji hluboké vdechy, je tam látka, která vám může způsobit motání hlavy. Nejlepši je v klidu vdechnout a pak vydechnout nosem.

Poté mne odvedli na vyšetření, které se provádělo v sedě.Sedla jsem si na křeslo a pan doktor mi šplíchl 2 x do úst sprej na umrtvení trubice a současně jsem si držela jazyk.Potom mi byla vlita do krku tekutina. Máte potom pocit,jako by jste měli knedlík v krku. Dali náhubek, který mne přidržovala sestřička v ústech a skrze ten mi pak vsunuli hadici dovnitř.

Když překonate to počáteční vsunutí hadice do úst, pak je to už dobré.Můžete trochu kašlat, ale nemějte strach. Nic se neděje. Jenom tělo reaguje, že máte nějaké těleso vevnitř.

Při samotném vyšetření doporučuji soustředit se na něco jiného, třeba na dýchání, nebo na něco hezkého co vás osobně těší. Také poslouchejte doktora a setřičky co vám říkají.

Brali mi také vzorky a to tak, že mi vsunuli drátek dovnitř hadice. Pak mi také dělali proplachy, které nemají všichni. Prováděli mne to tak, že mi vstříknuli tekutinu dovnitř a já ji pak vydechla nazpátek.

A pak už byl konec mého vyšetření.

Ještě vám doporučuji. Po samotném zákroku seďte v čekárně, podle toho jak vám je. Vezměte si sebou doprovod, protože po samotném zákroku jsou vaše smysly otupělé a tak se vám může motat hlava. Nejlépe je odpočívat po zákroku i spát.

Chtěla bych ještě poděkovat doktorovi a doktorce, kteří mi zákrok prováděli i sestrám z FN Brno. Příjemný přístup doktorů. Byla jsem spokojena. Chci vám ještě říct,nebojte se. I já jsem měla strach, ale není se čeho obávat.