V textu najdete: Popis vyšetření, Co dělat před vyšetřením, Průběh vyšetření, Výsledek vyšetření
Popis elektromyografie
Elektromyografie, zkratkou EMG, je vyšetřovací metoda, která se
používá pro měření elektrické aktivity svalu a nervu, který daný sval
řídí.
Vyšetření se provádí ambulantně a není třeba žádná speciální
příprava.
Měření elektrické aktivity svalu a nervu pomáhá určit přítomnost
poškození svalové tkáně nebo nervu. Při poranění nervu lze pomocí EMG
určit nejen místo, ale i rozsah poškození.
Elektrické biopotenciály (elektrickou svalovou aktivitu) lze zaznamenávat buď jehlovými elektrodami zavedenými skrz kůži do svalu nebo povrchovými elektrodami umístěnými na kůži nad bříškem svalu.
Výsledkem elektromyografického vyšetření je graf, odborně elektromyogram nebo také EMG křivka.
Z historie vyšetření
Výborný popis svalů můžeme najít už v renesančním díle De humani corporis fabrica (stavba lidského těla), které napsal otec moderní anatomie Andreas Vesalius. Avšak jeho poznatky vznikly studiem svalů „mrtvých“. Studiem svalových pohybů se zabýval zejména Leonardo da Vinci.
První logickou dedukci toho, že svaly musí vykazovat elektrickou aktivitu, dokumentoval Ital Francesco Redi v r. 1666. Předpokládal, že rána od rejnoka elektrického má svůj původ v jeho svalech.
Rozvoj klinické myografie souvisí až s použitím jehlové elektrody Adrianem a Bronkem (1929), což poprvé v historii umožnilo sledování aktivity, spojené s činností jednotlivých svalových vláken (či malých skupin svalových vláken). Využití elektromyografických jehel dále zdokonalil v průběhu 50. a 60. let F. Buchthal.
V 60. letech skupina ruských inženýrů uvedla návrh elektronické protézy ruky, ovládané myoelektrickými signály.
Přístrojem na elektromyografii
K vyšetření se používá speciální přístroj zvaný elektromyograf. Tento přístroj registruje akční potenciál (vzruch), který vzniká záměrnou aktivací svalu nebo po podráždění periferního nervu. Vzniklý vzruch se šíří nervovým vláknem, aktivuje svalová vlákna a tím vzniká svalový záškub. Ty jsou elektrodami snímány, přenášeny do procesoru, zpracovány a zapsány v podobě EMG křivky na obrazovku.
Svalové odpovědi se mění při poškození nervu nebo svalu. Měření elektrické aktivity svalu a nervu pomáhá určit přítomnost poškození svalové tkáně (svalová dystrofie) nebo poruchy nervového vzruchu (amyotrofiní laterální skleróza, Lou-Gehrigova choroba). Při poranění nervu lze pomocí EMG přesně určit místo i rozsah poškození nervu. Přístroj také dokáže zjistit poruchy centrální nervové soustavy.
Speciální techniky také umožňují měřit změny velikosti elektrické odpovědi ve svalu při opakované stimulaci.
Kdy se elektromyografie doporučuje
Spektrum onemocnění periferního nervového systému a kosterního svalstva indikované k EMG vyšetření je velmi široké a rozhodnutí k indikaci tohoto vyšetření spadá do kompetencí neurologa.
Jedním z nejčastějších důvodů k EMG vyšetření je syndrom
karpálního tunelu.
Onemocnění (syndrom) se projevuje postižením průběhu jednoho ze tří
nervů zásobujících ruku v úrovni zápěstí a dlaně. Příznaky, které
syndrom tvoří, jsou způsobeny stlačením tohoto nervu tam, kde prochází
„tunelem“ pod příčným zápěstním vazem.
Dalším častým důvodem k EMG vyšetření je postižení nervových
kořenů -
tzv. radikulopatie. Při výskytu kostních
nárůstů (osteofytů) či při vyhřezlé meziobratlové
ploténce (hernii) dochází k utlačení nervového kořene. EMG
vyšetření má zde rovněž nezastupitelné místo, a to opět jak
v diagnostice, tak ve sledování průběhu léčby a nakonec i v prognóze
dalšího vývoje onemocnění. Nejčastěji dochází k postižení krčních
a bederních nervových kořenů, které se projevují šířením bolestí
z oblasti páteře do horní či dolní končetiny, brněním, trnutím,
necitlivostí či oslabením svalové síly určitých svalů zásobených
daným nervovým kořenem.
EMG vyšetření se dále provádí u dnes velmi časté zvýšené nervosvalové dráždivosti - tetanie, způsobené nedostatkem hořčíku a vápníku. Mezi projevy tetanie patří především pocity mravenčení, brnění končetin, křeče, pocity tlaku na hrudníku, bušení srdce, pocity celkové slabosti, nevýkonnosti či zvýšené únavy.
Co dělat před elektromyografií
Před vyšetřením není nutná žádná příprava. Je dovoleno jíst, pít, užívat předepsané léky.
Průběh elektromyografie
Průběh vyšetření závisí na zvoleném typu elektromyografie, který se volí dle požadovaného cíle vyšetření.
Studie nervového vedení tzv. kondukční studie
Cílem vyšetření je měření rychlosti vedení akčního potenciálu ve
stimulovaném nervu a velikosti elektrické odpovědi na tuto stimulaci ve svalu
nebo nervu.
Vyšetření se provádí pomocí stimulační a snímací elektrody připojené
na zdroj elektrických impulsů a záznamové a zobrazovací zařízení.
Snímací elektroda je obvykle přilepena ke kůži povrchovou elektrodou. Po
jejím přilepení je nerv stimulován velmi malým elektrickým impulsem
vyvolávajícím jemný záškub ve svalu zásobeném tímto stimulovaným
nervem. Stimulace je nebolestivá, ale můžete mít trochu nepříjemné pocity
podobné jako při kontaktu se slabým elektrickým proudem.
Cílem tohoto vyšetření je porovnání rychlosti vedení v nervu či
velikosti potenciálu elektrické odpovědi ve svalu s věkovou normou.
Abnormální hodnoty mohou potvrdit poškození vyšetřovaného nervu úrazem,
dlouhotrvajícím tlakem, zánětem, poruchou látkové výměny nebo toxickými
látkami.
Jehlová elektromyografie
Měří charakteristiky akčních potenciálů souboru svalových vláken zásobených jedním nervovým vláknem.
Hlavní rozdíl od předchozího vyšetření spočívá v zanoření snímací elektrody do svalu. Jedná se o velmi tenkou jehlu, mnohem tenčí než jsou jehly používané např. k odběrům, či aplikacím léků.
Její tloušťka je srovnatelná s inzulínovou jehlou. Při vyšetření
můžete pocítit
lehké píchnutí podobné jako při vpichu injekce do svalu. Tato procedura je
spojena s minimálním rizikem krvácení či zanesení infekce, jelikož
používané jehly jsou sterilní. Změnou polohy jehly ve svalu je
vyhledávána optimální pozice pro záznam akčních potenciálů.
Cílem vyšetření je porovnání různých parametrů akčních potenciálů motorických jednotek s věkovou normou. Abnormální hodnoty mohou potvrdit poškození vyšetřovaného svalu při postižení zásobujícího nervu, např. při postižení vláken nervových kořenů, pletení či periferních nervů nebo při postižení samotného svalu zánětem, poruchou látkové výměny nebo toxickými látkami.
Po vyšetření
Po vyšetření nejsou nutná další opatření. Pokud je EMG záznam vyhodnocen jako negativní (v pořádku), může pacient ihned odejít domů a věnovat se jakékoli činnosti. Tak jak to jeho stav dovolí.
Pokud se ale na záznamu z vyšetření objeví nějaké nesrovnalosti, je možné, že budou následovat další, doplňující vyšetření.
Výsledek elektromyografie
Lékař, specialista umí vyhodnotit EMG křivku, a proto je předběžný výsledek oznamován ihned po elektromyografii. V případě potřeby je ihned domluven termín doplňujících vyšetření.
Alternativní vyšetření
Určitou alternativou tohoto vyšetření je magnetická rezonance (MR), která umožňuje pouhé zobrazení nervů. Neumožňuje však snímání elektrické aktivity svalů a nervů, ani nepodá informace o jejich funkčnosti.
Další názvy: EMG, měření elektrické aktivity svalu a nervu