Akorat jsem prijela z gastroskopie, kterou jsem mela provedenou nosem (vybrala jsem si podle toho i lekare). Nabidli mi rajsky plyn, ktery mel zpusobit euforii a pocit, ze je mi vsechno jedno:) Tak to ani nahodou, zadnou zmenu jsem nezaznamenala, je ale pravda, ze jsem se nadechla jen asi 3×. Samotne vysetreni krome trochu neprijemneho tlaku v nose bylo naprosto nebolestive, samozrejme citite endoskop v jicnu i prohlizeni zaludku, ale je to spis jen lehky tlak. Je pravda, ze se Dr i sestra divili, jak dobre a klidne to snasim, obecne si ale myslim, ze gynekologicka prohlidka muze byt nekdy 100× neprijemnejsi nez tohle, o navsteve zubare ani nemluvim. Gastroskopie neboli, takze pokud na ni jdete, nectete drasticke prispevky v diskuzich a radsi se soustredte na to, abyste si nasli dobre hodnoceneho lekare + doporucuju priplatit za vysetreni nosem, neni u toho davivy reflex, nemusi vam tedy umrtvovat krk a muzete se najist a napit hned po odchodu z ordinace. Drzim palce:)

Také já mám za sebou endoskopii( s vnitřním ultrazvukem). Předtím jsem si četla zkušenosti ostatních, tak jsem nebyla tak překvapena, co se to vlastně dělo. Přišla jsem a sestřička mi dala kanylu, do které se pak dali léky na bolest a nějaký oblbovak. Navlekli mi košili nemocniční a sundala jsem si kalhoty a boty. Vypila jsem nějakou tekutinu na rozpuštění bublin v břiše. Pak mi sestřička stříkla do pusy ten umrtvovací sprej, ale bylo to hrozné hořký a mně se navalilo. Takže pěkný začátek. Říkala jsem, že mi je špatně. Sestra ať to prodýchám a sednu si. No začala jsem trochu panikařit, když už teď se mi dělalo zle. Lehla jsem si na bok a dali mi náustek. Do kanyli mi dali něco uspávacího, ale mě přišlo, že to skoro nic nedělalo. Při celém vyšetření jsem byla při smyslech. Myslela jsem si, že mě to opravdu uspi a nebudu si nic pamatovat. I sestřička říkala, že většina pacientů to prospívá. Tak to nebyl můj případ. Moc si nepamatuju jak mi pan doktor dává hadičku do pusy, ani mi nedali pokyn polknout. Ale co si pamatuju, je to, že mi okamžitě navalilo a zvrácenost jsem něco. No a takhle asi 5× ještě během vyšetření. Sestra i doktor pořad říkali at prodychavam. No moc mi to neslo, byly chvíli kdy jsem byla v klidu a pak to zase přišlo. Sestra mi opakovala, že musím ještě chvíli vydržet. Občas mě i držela. Nejlepší by bylo kdyby mě stále uklidnovala.Nevím jak dlouho to cele trvalo. Asi tak 10 min. Pak jsem měla ve zprávě doba výkonu 20 min. Nevím teda od jakeho úkonu se to počítá, ale jestliže tam rejdili 20 min, tak to jsem rada, že jsme to nějak vydržela.Pak mi to konečně vyndali. Chvíli jsem ještě ležela na pokoji, ale jak říkám léky mě neuspali, takže jsem nespala, jen ležela. Bolelo mě pak dost v krku na levé straně od té hadice.To bylo asi i tím, že jsem při tom vyšetření párkrát polkla, takže se to odřelo. Tohle vyšetření se dá vydržet, ale teda je to stresové a dost nepříjemné. Znovu bych to nechtěla. Nebo aspoň s větším uspaním. Všem přeju co nejmíň nepříjemný zážitek.

Vřele doporučuji nepročítat si negativní a odrazující komentáře! Sám jsem se gastroskopie hrozně bál a zbytečně…
Podstoupil jsem ji v listopadu 2019 v Ostravě-Třebovicích.
Gastroskopie je v dnešní době rychlé, poměrně komfortní vyšetření. Na požádání vám lékař dá zklidňující injekci, která člověka sice neuspí, ale „omámí“, ve výsledku si samotné vyšetření ani nepamatujete. Je však nutné odcházet s doprovodem, není možné řídit auto.
Pocity říhání či dávení vůbec nejsou tak silné a nepříjemné, jak se zde někdy píše. Každý reaguje jinak, z mé zkušenosti mne asi 2 x mírně natáhlo, ale nic strašného. Je možné, že mi pomohla právě zklidňující injekce.
Vyšetření, během něhož se odebíral vzorek biopsie z dvanácterníku kvůli celiakii, trvalo cca 5-7 minut, proběhlo vleže, byl jsem překvapený, že už jsme hotovi.
Strach, který jsem ještě posílil pročítáním fór, byl tedy zcela zbytečný.
Určitě však záleží na doktorovi a sestře - doporučuji si najít dobrého gastroenterologa s pozitivními referencemi na internetu. Stojí to za to.

Všem hodně štěstí:-)

Měla jsem obrovský strach ale vím, že jsem strašpytel.
Zákrok samotný nebyl tak strašný ale měla jsem skvělou sestru i doktorku, nic mi nenašli naštěstí, i když bolesti v žaludku a tlaky v krku sem měla dlouho a snad teď problemy vymizí, psychika dělá hodně. Člověk si jen říká, že nepociťuje stres, ale jeho tělo to třeba vnímá jinak, no nevím každopádně doufám, že toto vyšetření ani to zespoda už nebudu muset absolvovat.

Absolvovala jsem toto vyšetření třikrát. Upozorňuji, nikdy to nebude příjemné, dusíte se, dávíte a máte pocit, že vám střeva polezou nosem jak moc je vám na zvracení. Ale pokud to udělá profík, je to otázka tří minut a dá se to vydržet! Jde vám o zdraví a to je podstatné. Ale maximální pozornost věnujte výběru ordinace! Maximálně na vás apeluji. Přístup lékaře je stěžejní v tom, zda to budete považovat jen jako nepříjemnou proceduru a nebo doživotní trauma. Byla jsem na tomto vyšetření dvakrát v 18 letech, lékařka i sestra byly sprosté, nadávaly mi, že ležím blbě, předávkovaly mě nějakým oblbovákem, sice jsem vnímala, ale byla bezmocná vůči manipulacím, vyšetření trvalo pocitově snad hodiny. Po třetí jsem tam již nešla. Trvalo 15 let než mě má lékařka přemluvila, že je nutné jít na vyšetření znovu. Hledala jsem nového lékaře i podle recenzí a odhodlala se.
Pan doktor to uměl, to mu nesmím křivdit, vyšetření byl mžik, přežila jsem. Ale i když jsem se mu svěřila s předchozím zážitkem, neměl trpělivost, empatii, nenechal mě ani vydýchat a v té největší křeči do mě vsunul hadici. V očích jsem měla hrůzu, ale už jsem věděla, co mě čeká a zareagovala jsem dobře, snažila se dýchat, uklidnit se. Sestra byla úžasná, držela mě a chlácholila. Ale ten necitlivý přístup lékaře mě přiměl k tomu, že příště budu vyžadovat pohovor s lékařem a ujištění, že bude jednat maximálně opatrně vzhledem k mým panickým stavům a nebo beru s sebou manžela. A mohou se stavět na hlavu jak chtějí, buď to ta ordinace povolí, nebo tam nejdu. Ještě jednou se bude opakovat takový nátlak, manžel mě odvede. Nechci již znovu jet domů z nemocnice s pláčem, protože v tak citlivý okamžik ke mně byl doktor tak moc hnusný až to se mnou otřáslo. Jsem úzkostný pacient trpící panikou a neporadím si sama, potřebuji oporu. Najděte si tak maximálně lidského a soucitného lékaře jak jen je to možné, dejte si tu práci, jeďte klidně dál, hledejte déle, věřte vyplatí se to! Vyžadujte profesionální přístup!

Gastro může být váš nejhorší zážitek. Když dojdete na vyšetření, tam vám řeknou, jste mladá, to zvládnete bez znecitlivění (asi šetřili?) a rovnou vám narvou hadici do krku, kde se v panice dusíte. Takže zjistěte si, na co máte nárok a nenechte se odbýt povýšeným lékařem (zkušenost z Vojenské nemocnice, Brno).

Ahoj lidi. Příspěvky, co jsem zde četl, bych nejradši smazal. Je jasný, že každý prožívá vyšetření nějak jinak, ale popisovat zde vyšetření jako nejhorší zážitek života? Věřte mi, že nejhorší zážitek života bude onko. stav žaludek/střeva s meta do těla! Já osobně jsem byl na gastru 9× a kolonoskopii 5×…není to vůbec nic a není to žádný problém. Problém je, pokud člověk plaší a nespolupracuje…u gastra je důležité dýchání dle sestry a klid, nemyslet na zákrok, ale cokoliv jiného a klid. Vyšetření trvá 5-10min…5-10min, které v případě problému zachrání život! Neodkládejte to! I malý vřídek, neléčený reflux, může být později katastrofa…opravdu to nic není a to se mi zvedá žaludek i při čištění žaludku! Nebolí to! Ohledně kolono-střevo nemá nervy..dnešní sonda je plně flexibilní a ohebná…to nebolí vůbec! Trošku vzduchu nikomu neuškodí a když je vše po vyšetření ok, aspoň si člověk domů popoprdne radostí Eticky: dostanete kalhotky s dírou vzadu, převlékáte se mimo a nikde neležíte nahatý…ohledně přípravy před - místo Fortrans si nechte napsat piko…chutná jako juice a pijete 2 skleničky…Fortrans hnus slanej!
Závěrem: ZÁRÁŽÍ MĚ,ŽE KAŽDÝ SE BOJÍ VYŠETŘENÍ A NIKDO VÝSLEDKU…OPRAVDU O NIC NEJDE…kdyby fakt ani toto nepřesvědčilo, písněte ne email, doporučím lékaře a nemocnici…hlavně klid. Roman

Gastroskopii jsem podstoupila po dlouhodobých potížích s pálením žáhy, nevolnostmi, chrapotem a kašlem.

Všem, kteří se bojí - byla jsem rozhodnutá, že chci přiuspat rajským plynem, protože já a zvracení (dávicí reflex) nejsme vůbec kamarádi… a jakože fakt vůbec. Pani sestřička mi ale řekla, že to zvládneme bez toho a stříkla mi do krku umrtvovací sprej.

Byly tam 2 ošklivé momenty - když vám tu hadičku strčí do krku a vy MUSÍTE polknout… Myslela jsem, že to ani nepůjde, ale silou vší vůle jsem polkla a hadička mohla prostoupit dál. Pak to byl jen trošku šok, z hadičky foukal vzduch, aby bylo dobře vidět na sliznici, takže se mi přirozeně chtělo krkat - ale nekrkala jsem. Nicméně jsem si po chvíli zvykla.

Druhý ošklivý moment - když vám doktor hadicí zajede až do žaludku, aby si prohlédl jezírko kyseliny HCl. Při tom budete cítit tu hadičku opravdu v břiše, takové ošklivé šimrání. No a pokud je pan doktor šikovný, rychle si to tam prohlédne a vytažení hadičky bylo pak úplně ok. Pak mi bylo asi minutku na zvracení, ale jakmile jsem si tak 5× odkrkla, už to bylo všechno v pořádku.

Všem, kteří mají strach, chtěla bych vás uklidnit. Trvalo to asi 4 minuty. Slabším a nervákům doporučuji vzít si někoho s sebou a mačkat mu ruku, já ji totiž málem umačkala sestřičce. 

Na gastroskopii jsem byla 2×, poprvé jsem se toho bála a po druhé taky, ale pokaždé jsem gastroskopii absolvovala někde jinde. Asi záleží i na doktorovi, protože když to srovnám, tak první vyšetření bylo hrozné, a tam, kde mi jej dělali, bych už nešla, ale tam, kde to bylo už po druhé, mi naprosto nevadilo, nic jsem necítila, takže velký vliv určitě na to doktor má. Ten, kdo na tom nebyl a čeká vás to, tak se nebojte, nebolí to, jen to chce správný výběr lékaře.

Tak jsem po vyšetření. Oproti tomu, co jsem si pamatovala, to trochu víc bolelo, jak když jsem to musela polykat, tak když mně rejdil úplně dole, ale nic zásadně nesnesitelného to nebylo. Bylo to o něco horší, ale zase kratší, takže remíza.
Bohužel nebo bohudík mi nic nenašli, tak pokračuju kolono za 3 týdny a to se bojím strašně.

Zítra jdu na gastro podruhé a nebojím se. Byla jsem na tom před pár lety a na rozdíl od jiných tady jsem jen dostala spray a když jsem čekala, že budu muset polknout, narvali mi do krku hadici tak rychle, že jsem se nestihla leknout. Celou dobu jsem se dávila a šly ze mě šílené hleny, a nejhorší to bylo při vytahování, to jsem se z těch hlenů málem pozvracela. Ale nic mi nenašli, jen to bylo stresové. Ale nic hrozného to nebylo, horší se bojím koloskopie, na kterou mám jít když bude gastro negativní - jdu tam kvůli anemii a možnému krvácení.

Tak doufám, že když se nebojím, že to projde aspoň tak jak minule. Většinou když se nebojím, je to hrůza a naopak.

I já včera absolvovala dlouho odkladanou gastroskopii. Samozřejmě jsem měla domluvenou uspávací injekci. Proběhlo vystříkání v krku a pak už si nic nepamatuji. Probudila jsem se cca po půl hodině a během dalších 15 minut jsem odcházela s lékařskou zprávou - FN Brno.

Zatímco syn v roce 2004, bylo mu 12 let, byl vyšetřen v Dětské nemocnici v Černých polích v Brně. Věděl, co mu budou dělat a byl klidný, mě od vyšetření vyhodili. Po vyšetření jsem jej našla v hrozném stavu, prý jsem mu lhala, že krk mu neznecitlivěli. Když jsem se sestry ptala proč, tak mi odpověděla, že to nedělají ,protože to děti poměrně dobře snáší. Tak bych jí ten gastroskop narvala do krku, aby věděla, jaké to je…

Včera jsem byl na gastroskopii, ale byl to doslova odpudivý zážitek. Už jsem třeba zažil i šití bez umrtvení, zákrok, kdy mi zubařka 2 hodiny trhala zub, ale vše to bylo snesitelnější a dalo se to zvládnout a vydržet, než ten pocit, když vám někdo rve něco do krku a vy se u toho současně dusíte a současně se vám příšerně navazuje na zvracení.

Ale jak tu čtu příspěvky jiných pacientů, tak zřejmě hodně záleží i na přístupu personálu a lékaře, protože pacient při tak nepříjemném vyšetření, jako je gastroskopie, by měl být personál na pacienta příjemný a vstřícný a ne arogantní a nepříjemný. A odmítající vám i případně dát tlumící prostředek, který by vám jako pacientovi umožnil tento zákrok snést a lépe zvládnout. Takže po včerejší zkušenosti z nemocnice v Boskovicích, už vím, kam na toto vyšetření nepůjdu. Protože tam je stále pro velkou část personálu pacient jen kus masa. To jsem tam zažil před 11 roky, kdy mě tam podobný přístup lékařů málem připravil o ruku a včera znova.

Je to tristní - srovnání třeba s přístupem lékařů k pacientovi v nemocnici u sv. Anny v Brně, kde jsem byl na operaci, a kde nebylo líno přímo přednostovi kliniky, který mě operoval a dalším lékařům ne mi jen strčit před operací papíry k podpisu, ale dopodrobna se mnou probrali celý zákrok, vše mi dokázali vysvětlit a brali mě jako pacienta a partnera a ne, že oni jsou mistři světa a já jen pacient, který je pomalu nesvéprávný. A není mu potřeba nic vysvětlit a jen si odškrtnout další položku seznamu. Lékaři by měli v pacientech vidět taky lidi, co mají ze zákroku obavy a jsou z něj nervózní, a pokud je ten zákrok tak nepříjemný, jako je gastroskopie, měl by i lékař a personál pacienta těch obav a nervozity zbavit a ne ji ještě zvyšovat svým chováním.

Podle příspěvkú předcházejících pacientů vidím, že to jinde jde, že s pacientem zacházejí vlídně, nabídnou i třeba prostředek na utlumení či i za příplatek tenčí trubici endoskopu, ale ničeho podobného jsem se v Boskovicích nedočkal a na můj dotaz mi ani nic na zklidnění dát nechtěli. Takže Boskovice již nikdy.

Snad někoho moje zkušenost uklidní. Měla jsem z vyšetření obrovský strach, jelikož jsem jej absolvovala již jednou, a to jako o dost mladší, a neúspěšně a vzpomínky na to mi zůstaly. Slintání, dušení se atd. Tentokrát jsem ale podstoupila vyšetření v Brně na žlutém kopci s injekcí do žíly a jediné, co si pamatuji, jak sem si párkrát u výkonu říhnula, poté jsem sj oblékla tričko a šla na dospávací pokoj. Můj dojem z času stráveného tam je asi půl minuty na vyšetření, o kterém vůbec nevím. Jediné, co mi zbylo, je mírně bolavý krk a asi pocit z proležených pěti minut tam. Celkově jsem tam byla asi něco přes hodinu. Takže pokud se bojíte a máte dávivý reflex jako já, řekněte si o injekci a nemusíte se bát. 

Zrovna jsem se vrátila ze své první gastroskopie, tak vám to sem napíšu, protože v předvečer vyšetření jsem si tady četla zážitky ostatních „absolventů“, které mě vesměs docela povzbudily a uklidnily.

Byla jsem v pražském IKEMu. Přístup zcela profesionální, milý, šetrný. Mám komplikaci s vypadávající čelistí, kterou jsem předem nahlásila a byla zohledněna při výběru tloušťky hadice.

Jak jsem vešla do ordinace, začal si se mnou pan doktor povídat o běžných věcech a mezi řečí si zjistil vše, co potřeboval.

Pak už jsem seděla na lůžku, sestřička mi dala na lžičce nějaký sladký sirup a hned potom stříkla umrtvovací sprej (několik vstřiků a hodně polykat, aby se účinek roztáhl co nejníž). Po spreji krk znecitliví a těžko se polyká, dýchat jde ale stále bez problémů (uvědomte si rozdíl mezi trubičkou na jídlo a trubičkou na vzduch - fungují nezávisle na sobě a výkon tedy nemůže mít na dýchání vliv, i když panika by vás chtěla přesvědčit o opaku). Mluvily jsme i o analgezii pomocí injekce, ale dohodly jsme se, že to napřed zkusíme bez ní a kdyby to nešlo, dostanu ji.

No a pak už ležím na levém boku, v místnosti přítmí, nad hlavou monitor na který vidím, a hadice jde do pusy, než se vzpamatuju, pan doktor říká - polkněte, super hned napoprvé se zadařilo a jdeme na to. Jednou se mi navalilo a to bylo vše, pak už to jen tlačí na různé strany, doktor hadicí různě otáčí, všechno cítíte, ale nebolí to. Občas si přifoukne trochu vzduchu, ale nic hrozného to nedělá - pokud se dostaví nepříjemný pocit, pomáhá zhluboka se nadechnout a vědomě se uklidňovat. Prohlédl mi celý žaludek i dvanáctník, tam je to cítit už trochu víc, ale opravdu to nebolí, spíš ta představa že vám uvnitř jezdí hadice je trochu strašidelná.

No a pak pan doktor říká - dobrý, končíme, nic špatného tam není, tak já to teď vytáhnu - no to se vám navalí ještě jednou, pořádně si krknete a najednou je to za vámi. Ta obrovská úleva za to stojí a člověk má pocit, že je hrdina. Pak si jen trochu zaslintáte, já na to dostala balík buničiny, a s podáním ruky a úsměvem jsem byla venku. Celé to trvalo max 10 minut i s odběrem dvou vzorků.

Je fakt, že obavy mohou být horší než samotné vyšetření, všechno je to v lidském přístupu a ve vaší hlavě. Tak se nebojte, ale zvolte profesionální pracoviště, i kdybyste měli jet delší cestu. Já měla doprovod, ale ani bych ho nepotřebovala - pokud nedostanete analgezii, odejdete zcela při smyslech a po svých. Hodinu po vyšetření už jsem měla hlad, i když dneska asi budu žaludek trochu šetřit. Pochutnala jsem si na Nutridrinku, ten se po vyšetření docela hodí. Držím palce.

Předem doporučuji ptát se po známých nebo lékařů, který lékař je opravdu dobrý, měli byste si poslechnout vlastní zkušenosti. Byla s na vyšetření v Kroměříži u paní Kubešové a bylo to v naprostém pořádku. Sice jsem se dva týdny předem stresovala, ale co jsem ráno vstala, bylo mi to všechno nějak jedno a pořád jsem si říkala že čím větší stres, tím déle to bude trvat.

Jde tedy vlastně nejen o lékaře, ale i o vaši spolupráci, a díky tomu jsem si vyšetření velice ulehčila. Mohu některé z vás varovat, že problém mi dělal pouze sprej do krku. Paní sestřička mi asi 5× stříkla až dozadu do krku a když mne požádala, abych polkla, sprej zapůsobil a mě popadla panika, protože mi ještě mezitím pouštěla do žíly oblbovák. Co vám ale jehlu vyndá, okamžitě si lehnete na bok a už se cítíte lépe.

Díky spreji jsem ani hadičku necítila projít do břicha, jen když jsem měla potřebu polknout tak mi tam zavadila ale nic hrozného. Nic jsem necítila, ani hadičku vevnitř, odběr vzorku, nic. 3× jsem si říhla ale žádné nevolnosti nebo pocity na zvracení. Doktorka se sestřičkou na mne byly moc milé, chválili mě v průběhu vyšetření a komunikace taky v pořádku. Je zbytečnost tady psát, abyste se nestresovali. Máte to povolené den před vyšetřením! Pak se ale vzchopte, nejste přece žádné padavky a ani nevíte, jak si pomůžete, když zatnete zuby, a to doslova. MNě to trvalo ani ne 2 minuty, jestli ne jen jednu. 

Takže žádné strachy před vyšetřením, ani se nestihnete zaleknout a máte to za sebou. A to jsem takový strašpytel při odběrech krve. Tohle vás naučí a jak už to budete mít za sebou, ničeho už se nezaleknete. Je mi 18 a myslím, že mě potká ještě spousta věcí a tohle bude oproti nim úplně jako štípanec do zadku. Hodně štěstí, pak si za odměnu kupte něco dobrého. 

Gastroskopii jsem dnes absolvovala po třetí v životě. Ani jednou jsem neměla nějakou obzvlášť negativní zkušenost - holt je to nepříjemné, ale jen na pacientovi je, jak dlouho to bude trvat. 

Dnes na OB klinice v Praze na Krejcárku mě přivítal velmi příjemný pan doktor a zdravotní „bratr“, pan doktor prvně detailně poučil, co a jak, následně jsem dostala na výběr, zda-li nosem, či ústy! Vybrala jsem ústy, bratr vystříkal hrdlo a šlo se na věc. Vše velmi rychle, šetrně a za povzbuzování: „dýchat, dýchat…“ Pokud se pacient skutečně zasoustředí na dýchání, není problém celou akci mít za sebou do 5 minut. Za dalších 20 minut po opuštění ordinace jsem už seděla v restauraci na obědě. Žádné potíže, ani nějaké problémy s polykáním. 

Ahoj, tak taky přidávám zkušenost se svojí první gastroskopií. Měsíc před vyšetřením jsem nespala, pořád hledala na internetu nějaké rady, recenze, brečela jsem, až nadešel den D. V čekárně mě nechali čekat asi deset minut, a kdybych neměla doprovod, tak bych asi utekla. Od rána uslzené oči. Když jsem vešla do ordinace, spustila jsem ještě víc, paní doktorka i sestřičky mě začaly uklidňovat, byli všichni moc hodní. Požádala jsem o injekci na uklidnění.

Položili mě na lehátko na levý bok. Jedna sestřička mi stříkla do krku znecitlivující sprej, který chutnal něco jako jox. Jak tu někteří píší, že se dusí, nemůžou dýchat, sprej je hnusný, vůbec nic z toho se neděje. Po píchnutíi injekce jsem se uklidnila, dýchala jsem naprosto v klidu. Paní doktorka najednou měla edoskop v ruce, při polknuti jsem jednou natáhla jako na zvracení, potom už se vůbec nic nedělo, jen opět při vyndání jednou natáhnutí na zvracení.

Vyšetření trvalo dvě minuty max. Celou dobu mi sestřičky říkaly: „hezky dýchejte“. Vůbec jsem za celou dobu neslzela, nic nebolelo, hadičku jsem vůbec necítila. Tímto chci pozvednout všechny posery, jako jsem já. Opravdu se nikdo nemůže bát víc, než jsem se bála já. Nebolí to, ani nepříjemné to není, přirovnala bych to k tomu, když člověk přijde lehce v náladě doma a čeká, kdy se pozvrací, nic víc.

Mnohokrát tímto děkuji paní doktorce Ježkové a jejímu kolektivu sestřiček z kladenské nemocnice za jejich báječně odvedenou práci.

I já dnes podstoupila GSK vyšetření, jsem strašný strašpytel, ale zase jsem se těšila, že to budu mít za sebou. V čekárně jsem vyplnila dotazník, po chvilce jsem šla na řadu, paní doktorka mi vstříkla znecitlivující sprej do krku, řekla ať nedýchám při vstříknutí, a po vstříknutí ať si polknu, pak jsem si lehla na levý bok a dostala do pusy tu plastovou věcičku abych nekousala do hadice, doporučuju jen zavřít oči a dýchat a poslouchat, kdy máte polknout, nejhorší to bylo při tom polknutí. Je to otázka pár minutek, takže ho to sice nepříjemné, ale znám i horší věci. Soustředit se na dýchání mi pomohlo hodně.

Dnes jsem byl na svojí premiéře gastroskopie. Předem řeknu, že jsem vždy měl velmi silný dávivý reflex, takže jsem očekával velmi nepříjemný zážitek. Naštěstí sestry i lékařka byly profesionálky, pozitivním přístupem mě naladily na pozitivní notu, a tudíž jsem to zvládl, troufnu si říct, s grácií. Samozřejmě to není nic příjemného, ale u zubaře je to pro mě výrazně horší. Vyšetření jsem podstoupil ve FN Brno. Výsledek vyšetření bohužel gastroezofageální reflux 2.stupně. Tak uvidíme, jak se s tím naučím žít.

Už jsem na ní byl třikrát a není to až tak zlé, je to docela v pohodě. Na gastroskopii jdu s úsměvem. 

Opravdu to nic není. Jsem asi 30 minut po zákroku, čekám, až se budu moci najíst.
Nic to nebylo. Byla jsem normálně oblečená i obutá, jen jsem si sundala šálu.

Sprej do krku vůbec není tak odporný, jak jsem se bála, je to jako sprej proti bolení v krku. Hned jsem si lehla na levý bok, ruce na břicho, bradu na hruď (aby prý mohli vytékat sliny). Zavřela jsem oči. Pak mi paní doktorka dala do úst kroužek na skousnutí a prý jdeme na to. Ucítila jsem hadici v krku, trochu se mi navalilo, polkla jsem a byla vevnitř. Pak jsem lehounce asi 3× ucítila posunování té hadice, ale byl to jen takový lehký tlak žádná bolest, párkrát se mi zase jen lehce navalilo. Puštění vzduchu jsem necítila vůbec, pak 2× říhnutí a prý hotovo.

Celou dobu jsem si říkala že hlavně musím zhluboka dýchat nosem, ale stihla jsem to asi jen 3×. Vytahování jsem necítila vůbec. Bylo to tak strašně rychlé… pak jsem si šla vypláchnout pusu, měla jsem v ní sliny a vysmrkala jsem se. Asi 10 minut jsem cítila to umrtvení krku, jen takový divný pocit a teď už vůbec nic, žádná bolest v krku nic. Jen hlad - hodinu po se nesmí jíst ani pít, právě kvůli tomu umrtvení abych se prý neudusila - takže hodina je pryč a hurá na oběd. A nebojte se, je to zbytečný!

Dobrý den,
dnes jsem prodělala toto vyšetření. Měla jsem z něj trochu strach - po přečtení zdejších příspěvků, jak člověk slzí, říhá atd.
Vyšetření jsem absolvovala pouze s umrtvujícím sprejem v krku (ale injekce mi byla nabídnuta - byla jsem autem, tak jsem odmítla).
Musím říct, že jsem asi dítě štěstěny, ale vše jsem zvládla naprosto v klidu, žádné „navalování“, brkání, slzení. Proto bych chtěla všechny, které to čeká, uklidnit. Opravdu to nic není! Trvá to pár minutek, sice cítíte hadičku, jak se vám pohybuje v břiše, ale žádná hrůza to opravdu není.

Jdu již na několikáté vyšetření touto metodou a vždy bez injekce, akorát to stříknutí do krku je dost nepříjemné. Jinak vyšetření snáším velmi dobře, předpokládám, že je to moje asi 6. vyšetření.

Gastroskopii jsem prodělal ve 22 letech, 2× během tří dnů v nemocnici v HB. Bolest snáším velmi dobře, takže jsem se nijak nebál.

Bylo to horší než jsem čekal. Opravdu velmi nepříjemné. V podstatě jsem několik minut zvracel a lapal po dechu a pak 2 dny velká bolest při každém polknutí.

Na druhou stranu je to jen chvilka a každý z nás by měl něco skousnout. Místo trauma jsem si odnesl úsměvnou vzpomínku a zocelenějšího ducha.

Pokud nezažijete „waterboarding“, nevíte co je to trauma.

Nezapomínejte, vzpomínku na vyšetření budete mít takovou, jakou si jí vy uděláte. Buďte silní.

Dnes jsem absolvovala vyšetření na jednom malém pracovišti v Praze. Měla jsem obavy, protože už jsem jednu zkušenost měla - před 25 lety. A byla hodně tristní.

Ale dnes to bylo vlastně úplně bez problémů. V čekárně jsem při podepisování papírů zjistila, že je možné si připlatit za tenkou hadičku 500,– Kč. To jsem taky využila a v ordinaci se dohodla, že to zkusíme přes nos, když při té předéšlé i když letité zkušenosti to při polykání byl takový horor.

Do nosu mi sestřička stříkla Sanorin a potom jsme zkusili pravou nosní dírku s tím, že pokud by to nešlo, zkusíme levou a až potom klasicky ústy. Šlo to hned, jen v jednom místě před „ohnutím“ trubičky směrem dolů byl trochu větší tlak. Doktor říkal, že jakmile překonáme tohle užší místo (u někoho to prý nemusí být průchozí), už to půjde. A měl pravdu. Potom jedno dvě polknutí (při tom mi najednou do pusy natekla nějaká tekutina, ani jsem nezjišťovala, jestli moje nebo cizí) a už byl v žaludku.

Není to samozřejmě nejlepší pocit, nepříjemné tlaky v žaludku a okolí, ale žádné zvracení, říhání, dušení. Jen malinko slinění, ale i to vlastně málo. Mohla jsem celou dobu mluvit, pokud by cokoli bylo. Hlídat si dýchání. Trochu to štípalo jen při odebírání vzorku. Potom jsem si jen otřela pusu a vše v pohodě.

Takže doporučuji, pokud to jde, zkusit tenkou trubičkou přes nos, žádné znecitlivující spraje a už vůbec ne analgezie, i když mi jí také nabízeli. Nebojte se, vůbec to není nic hrozného.

Můj příspěvek je varováním pro všechny, kteří toto vyšetření musí absolvovat. Je jasné, že vyšetření je ve většině případu nezbytné, ale pečlivě si vybírejte pracoviště, na kterém toto podstoupíte, ptejte se známých, čtěte recenze.

Já jsem gastroskopii absolvovala ve FNO ve středu. Odnesla jsem si psychické trauma, ze kterého se jen tak nevzpamatuji. Setkala jsem se s naprosto necitlivým a nelidským přístupem. Nestříkli mi do úst žádný sprej, o analgetikách ani nemluvím. Vše probíhalo tak, že než jsem stačila cokoliv říct, vrazili mi do úst „náhubek“ a dvě sestry mi přitlačily hlavu na lůžko. Doktor do mě rval hadici násilím, celou dobu jsem jen zvracela šťávy a křičela hrůzou. Po vyšetření jsem nemohla ani chodit, podlamovaly se mi nohy. Nikoho to nezajímalo, doktor byl už pryč a sestry se svlékaly. Když jsem se ptala sestry, proč mi nestříkli alespoň ten sprej, vykázala mě do čekárny s tím, že si mám počkat na výsledek vyšetření.

Ještě teď se klepu hrůzou. Moje maminka toto absolvovala cca před čtrnácti dny v jiném zařízení a přístup byl naprosto odlišný - vše jí vysvětlili, sprej jí stříkli automaticky, ptali se i na analgetika. Vše je to jen o lidech.

Dnes jsem absolvovala gastroskopii ve fakultní nemocnici v Ostravě. Jedním slovem horor. Vše probíhalo jako ve středověku. Sestra vám poručí: „Tady se posaďte na lůžko, počkejte na doktora.“ Nic nevysvětlí, nějakým sprejem na znecitlivění se vůbec neobtěžovali, než jsem stačila o cokoliv požádat, vrazili mi do úst „náhubek“, abych jim nepřekousla gastroskop. Jediné znecitlivění spočívalo v tom, že mi dvě sestry držely násilím hlavu, abych se necukala. Ani ve snu mě nenapadlo, že nepoužijí ani ten sprej.

Bylo to velmi bolestivé, celou dobu jsem zvracela a jenom se modlila, ať už jé té hrůzy konec. Pak doktor odešel a sestra poručila, ať jdu do čekárny počkat na zprávu a vůbec jí nezajímalo, že se potácím a nemůžu dýchat! Opravdu lidský přístup, do teďka sedím na gauči a nemůžu zastavit slzy. Vyšetření se určitě musí udělat, to je jasné, ale pečlivě si vybírejte pracoviště.

Mám dnes čerstvou zkušenost s gastroskopií ústy, takže se o ni chci podělit s ostatními a třeba je i trochu uklidnit. Byla jsem z toho vystresovaná už 2 týdny předem, i jsem si trochu pobrečela. Teď mohu říct, že to za to nestálo.

Bála jsem se, že nebudu moci dýchat - zbytečná obava, nic podobného nenastalo. Dále jsem se bála, že mě chytne panika během vyšetření, nebudu schopná racionálně uvažovat a udělám tam scénu - to taky nenastalo. Upozorní vás na to sestra i doktor, nejdůležitější je dýchat - pomalu, zhluboka, hodně do břicha a pravidelně.

I když jsem byla na 110% přesvědčená, že bez oblbováku mě na to nikdo nedostane, doktor to se mnou v klidu probral, prodiskutovali jsme to a nakonec jsem šla bez uklidňující injekce a zvládlo se to. Doktor argumentoval proti tím, že proti zvedání žaludku a říhání, vám injekce stejně nepomůže a naopak tím, jak jste lehce mimo, se hůře soustředíte na dech a je to kolikrát i obtížnější. Říhat budete v okamžiku, kdy vám doktor pustí trochu vzduchu do žaludku, aby si ho mohl prohlédnout, popravdě, říhala jsem jak starej dědek po pátém pivu, ale bylo mi to vážně naprosto jedno. Trvalo to cca 10 - 15 minut a dá se to bez větších problémů zvládnout (několik říhnutí, uslzené oči - řasenku ten den vynechte).

Pro mě osobně byl asi nejnepříjemnější pocit to, že jsem nemohla pořádně polknout, což jsem ani neměla dělat, ale nějak si nemohu v tomhle poručit. Takže pro ty z vás, které to čeká, buďte v klidu, nestresujte, zavřete oči a dýchat a dýchat.

Tak mám také čerstvou zkušenost dnes v Berounské nemocnici.

Dostala jsem sprej do krku, jako ostřejší Stopangin. Hned zafungoval. Na injekci se mě nezeptali, ale stejně bych ji nemohla, musela jsem se zpět odvézt sama. Zasunutí trubice do krku bylo nepříjemné, ale prošlo celkem hladce. Pochválili mě, že prý mám nejhorší za sebou. To bych ale ani neřekla. Zasunování hlouběji jsem docela cítila a dávivý reflex udělal své. Více mi pak ještě vadilo přifukování.

Před zákrokem mi setra řekla, že se to musí, aby bylo něco vidět, protože je jinak všechno splasklé. Při zákroku bych ale ocenila, kdyby doktor více komentoval, co se bude dít. Například: „Teď musím fouknout, teď polkněte, hezky dýchejte.“ Nedělal to, takže jsem se občas dávila více, než mi bylo milé. Občas jsem byla na hranici paniky. Převládal pocit „kuřete na grilu“.

Naštěstí to celé netrvá dlouho, po přibližně 5 minutách byl konec a konečně jsem mohla zase volně dýchat. Doktor řekl, že vše OK, což je vždy fajn. Sepsal zprávu a pomalu jsem šla. V automatu jsem si koupila kafe a odešla ho do parku vypít. Šlo to v klidu už půl hodiny po skončení zákroku. Domů jsem potom dojela bez problémů.

Shrnutí: Příjemné zážitky vypadají jinak, ale dá se to ustát, vlastně uležet. Když vstáváte, už je po všem.

Vyšetření jsem podstoupila dnes ve Fakultní nemocnici Hradec Králové.
Po čtení recenzí na internetu jsem byla už týden před zákrokem nesvá. Podvědomě jsem na vyšetření pořád musela myslet, vůbec se mi nechtělo. Šla jsem tam s tím, že je to nutné, dělám to pro sebe a podstoupím to, ale jen s „oblbnutím“.

Nejdříve mi sestřička stříkla asi čtyřikrát sprej do pusy, respektive spíš do krku. Nejde potom polykat, připadá vám, že se hůř dýchá, máte jakoby knedlík v krku, ale jinak vůbec nic hrozného.Potom mi vpustili do žíly „oblbovák“.

Po celou dobu zákroku jsem normálně vnímala. Přestože mi říkali, že si pak nic nebudu pamatovat, pamatuji si všechno. Do úst vám dají takový tvrdý náústek mezi zuby, tím se spouští hadička dovnitř. Ze začátku to bylo trochu nepříjemné (když se to dotklo kořene jazyka). Dále už jsem ale necítila vůbec nic nepříjemného, až zase jeden okamžik při vytahování.

Žádné nepříjemné říhání, slintání u mě nebylo (jen při vytažení pár slin). Jak řekla sestřička - neustojí to jen ten, kdo se ráno nasnídá. Takže opravdu nejíst, nepít.

Jediné, co bylo asi ještě dvě hodiny po zákroku nepříjemné, bylo trochu nafouklé břicho po tom, co vám do něj při vyšetření vpustí CO2. Mírné křeče v břiše a potřeba si ulevit.

Určitě důležitý je také přístup personálu. V mém případě tam byly samé skvělé
profesionálky s úžasným přístupem, takže si nepřipadáte jako blb, co někoho
otravuje. Naopak, jsou tam jenom pro vás!

Byla jem zrovna dneska na endoskopii, chodím tam každé dva roky, protože patřím mezi rizikové osoby, má maminka zemřela na rakovinu žaludku. A mně našli chronickou gastritidu s achlorhydrií. Chodím tam už od roku 2004. Je to sice nepříjemné vyšetření, ale nebolí. Nepříjemné je dávení. Radši tam chodím, abych něco nezanedbala. Vyšetření vám muže zachránit život. Trvá tak kolem 5 nebo 6 minut. Hodně záleží na přístupu lékaře, ale i pacienta. Chci poděkovat MUDr. Ivo Pokornému i sestřičkám, Přerov, Budovatelů, za jejich profesionální práci. Patří jim můj velký dík. Jejich práce je opravdu velmi náročná.

Jelikož jsem na tomto vyšetření zrovna dneska byl, tak se tu taky podělím o svou zkušenost. Ten zákrok není příjemný, ale příjemné pro mě většinou není ani ranní vstávání do práce, a k tomu dochází docela často - na rozdíl od tohoto bleskového vyšetření. Tento zákrok trvá chvililinku, v mém případě to snad nebyly ani dvě minuty, takže i z tohoto pohledu proti některým jiným nepříjemným zkušenostem, které člověk za život prožil, je to nic. Do krku mi znecitlivění stříkáno nebylo, a vlastně ani nevím, proč by mělo.

Ten zákrok je totiž nepříjemný vlastně z toho důvodu, že člověka při něm občas natáhne, sem tam si odkrkne, a s tím je spojené, aspoň tedy u mě bylo, nějaké to slzení očí, to je asi tak celá nepříjemnost, žádný horor se nekonal. Jak už tu někdo psal, asi je lepší mít zavřené oči, já jsem je zavřené měl, pomáhá to k tomu se lépe soustředit na dýchání, i na to, co vám při tom zákroku bude ošetřující říkat, člověk pak dokáže být i více klidnější, což jenom přispěje k tomu, že si s tím vším dokáže lépe poradit.

Řekl bych, že to vyšetření není ve skutečnosti tak nepříjemné, jak nepříjemné je pro mnohé v jejich přesvědčení ještě před tím, než ho podstoupí. Psychika dělá opravdu hodně.

Dnes jsem absolvovala bez oblbováků, na vlastní přání, bála jsem se, že nenajdu sama cestu domů, neměla jsem doprovod. Sprejem mi sestřička znecitlivěla krk, byl to nepříjemný pocit, nemohla jsem polknout. Mám astma a bála jsem se, jestli to udýchám, ale dýchání bylo v pohodě.

Pak jsem si měla lehnout na levý bok, ruce před sebou podél těla, což pro mě bylo velice bolestivé v oblasti krční páteře, ještě se to zhoršilo tím, že jsem musela dát bradu k hrudi. V této křečovitě strnule poloze jsem pak ležela cca 10 minut, kdy byl prováděn zákrok. Tudíž teď budu léčit krční páteř, mám ji zablokovanou.

Samotný zákrok byl hodně nepříjemný, jak ostatní popisují, trubička tlačí v krku a dávivý reflex se ji snaží vypudit z těla, spoustu slin, slz a říhání. Doktor začal odebírat vzorky drátky, které zasunoval do trubičky čekala jsem tak 2 odběry, ale bylo jich tak 4-5, pokaždé to trochu v žaludku štíplo. Pak konečně řekl doktor poslední, ale sestřičce se to nepodařilo dobře chytit a asi se to dotklo země, tak to poslední ještě jednou zopakovali s novým drátkem. Vytahování už bylo ok.

Doma mě pak přepadla zimnice, bolela mě hlava, žaludek, krční páteř a v krku, tak snad se dnes z toho vyspím. Doufám, že už žádné příště nebude, ale kdyby jo, tak si určitě ten doprovod zajistím a nechám si ten oblbovák píchnout.

Dobrý den, musím se podělit o svou zkušenost, kterou jsem absolvoval asi před 20 minutami. Ze zde vyčtených zážitků mi bylo akorát hůř a cítil jsem se nervozní. Po vstříknutí injekce, ale vůbec nevíte, co se s vámi děje a je to spíše příjemné. Rozhodně doporučuji! A myslím to smrtelně vážně.

Vyšetření jsem prodělal v Kolíně i přesto, že jsem Pražák, kvůli častému pokašlávání. (Podezření na reflux jícnu). Bylo to moje první vyšetření a byl jsem dost nervózní. Půlhodina v čekárně byla hrozne dlouhá a chvilkami jsem myslel, že to vzdám. Nakonec přišla od sestry ta věta „Pan X, do ordinace!“).

Sedl jsem k panu doktorovi, který mi řekl, co a jak, že bude sprej do krku, na to jsem odvětil, že tu jsem s doprovodem a že bych rád panáka v podobě injekce. Nebyl problém, nahlásil sestře a šel si lehnout. Sestra donesla injekci, s úsměvem bodla do ruky a během 5 sekund jsem zjistil, jak krásně je na tomto světě. 

Po minutě mě pan doktor poprosil, abych se otočil na levý bok. Pak jsem matně vnímal, jak mi dávají náustek a od té doby nevím nic, opravdu nic! Až v čekárně po zákroku jsem si uvědomoval, že to mám za sebou. Takže moje první zkušenost super, aspoň co se injekcí týče. Věřte, že nebudete vědět nic. Manželka mi říkala, že jsem byl slyšet, jak jsem párkrát zakašlal, ale o tom já fakt nic nevím.

Mezi injekcí a následném sezení po zákroku v čekárně si nic nepamatuju. A dojezd té injekce je taky fajn, jste dobře naladění. Největší bolest je strach s neznámého, ale není se čeho bát. Držím palce, vše bude ok!

Špatně snáším cokoliv v krku, mám silně vyvinutý dávivý reflex. vyšetření probíhalo takto: lékař mi aplikoval do krku anestetikum poté šel telefonovat asi po 20 minutách se vrátil se slovy: „Jdeme na to“.

Po upozornění že anestetikum bylo aplikováno již před 20 minutami lékař prohlásil, že to nevadí. Pak nastal pro mne HOROR po nasazení přístroje do úst se mi krk stáhnul tak, že by neprošel ani vlas. Lékař protlačil kameru přes jícen v krku silou, čímž mi ho silně poškrábal a sevření jen posílilo - nemohl jsem se ani nadechnout. Dál to probíhalo tak, že se moje tělo snažilo zbavit cizího tělesa v krku a doktor na mě celou dobu řval ať nedělám divadlo a dejchám. Pak přišla najednou tma, a když jsem se probral s mokrým hadrem na hlavě, bělmo očí jsem měl podlitý krví (né obrazně ale doslova) a krk rozdrásaný. Plival jsem krev ještě týden, vrazili mi do ruky zprávu a prý za 3 měsíce na kontrolu (před asi 10 lety). Děkuji nechci, radši chcípnu, další vyšetření udělá až patolog.

Byl jsem na poliklinice Budějovická na doporučení a musím říct, že vyšetření bylo naprosto v pohodě (skvělá sestra i doktorka), a to jsem se ho bál, protože mám silný dávivý reflex a ani obvoďačka mi nemůže vyšetřit krk tou dřevěnou plochou špachtlí, protože bych ji pozvracel.

Nechal jsem si dát injekci (měl jsem zařízený odvoz), vystříkat krk jsem si nenechal a po injekci ze mě opadl veškerý stres. Hadici mi paní doktorka zavedla do krku okamžitě, vyšetření trvalo cca 5 minut a nadávilo se mi pouze 3×, kdy se doktorka potřebovala hadicí dostat do jiné části. Jediné, na co jsem se soustředil, bylo dýchání nosem, mno a naprosto v pohodě. 

Nepříjemné to nebylo, nechápu, čeho jsem se bál, šel bych na to klidně znovu. Takže se nebojte. Pokud můžete, nechte si dát injekci, pokud nebudete mít odvoz a bude možnost rajského plynu, tak si dejte rajský plyn, pokud ani jedno, ggod luck. Je pravda, že bez injekce bych do toho nešel, rajský plyn jsem na gastro nezkoušel, akorát na kolonoskopii a taky naprosto v pohodě a bezbolestné. 

Dnes jsem byla na gastroskopii. Vzhledem k mé lékové alergii mi nemohli vystříkat krk, injekci jsem nechtěla, přesto se to dalo zvládnout. Tím, že jsem neměla umrtvený krk, jsem měla zpočátku problém spolknout hadici, ale když se to povedlo, už žádný problém nebyl.

Ačkoli mi paní doktorka odebírala vzorky sliznice, nic jsem necítila a byla jsem překvapená, jak vyšetření rychle proběhlo. Paní MUDr. Ivanková z Polikliniky Budějovická na Praze 4 je velmi milá a šikovná paní doktorka, rovněž sestřička, která jí asistovala, byla velmi příjemná. Takže díky nim oběma jsem byla naprosto klidná. Věděla jsem, že jsem v dobrých rukou a vyšetření jsem snášela v pohodě.

Po vyšetření mi paní doktorka podrobně popsala nález, vše mi vysvětlila a výsledky histologie budu znát cca za 2-3 týdny. Ještě jednou touto cestou paní doktorce i sestřičce děkuji za vzornou péči a profesionální a zároveň velmi lidský přístup.

Iva

Dobrý den, před pěti dny jsem absolvoval toto vyšetření kvůli vleklým zažívacím potížím horního typu. Měl jsem velké obavy a nakonec jsem se rozhodl pro uklidňující injekci. Na místě v ordinaci mi byla ale za přijatelný poplatek nabídnuta možnost nadýchání se rajského plynu, který navodí pocit euforie a vše vnímáte jen jakoby za závojem. A výhoda oproti injekci je v tom, že účinek vyprchá během zákroku a po vyšetření ihned odcházíte po svých.

Samotné vyšetření bylo nepříjemné, jen na samém začátku při zavádění - dvě větší říhnutí a nával mírné nevolnosti, vše ale za sníženého vnímání díky rajskému plynu. Po zavedení jsem necítil vůbec nic. Vyšetření příjemné není, ale strach z neznámého byl větší. Doporučuji tento typ „anestezie“, pokud budete mít možnost, s ní je to opravdu více než snesitelné!

Odhadem do dvou minut bylo po všem, nález naštěstí vcelku banální. A velké díky za skvělý lidský i profesionální přístup paní doktorce Bónové z Gastrocentra v K. Varech!

Tak, tiež pridávam skusenosť zo svojej prvej gastroendoskopie.
Ja som sa velmi nebala a očakavala som, ze neprijemné bude len zavedenie a vyberanie hadičky, ale musim povedať,ze to bolo dost neprijemne počas celej doby. Mne aj odoberali vzorky, trochu som to citila v žaludku, ubehlo niekolko hodin a ešte stale trochu cítim ten žaludok, možno preto, že som mala jemny zápal, ako mi lekár po vyšetreni povedal. Všeobecne tieto vysetrenia viac bolia, keď je zapal, či už ide o žaludok, alebo čreva.

Viackrat ma naplo, dychanie uľavilo, ale nebolo to lahke, trvalo to dost dlho, tiekli mi aj slzy. Ta hadička bola na moj vkus dost hruba, tažko sa mi prehltala a ešte stale citim neprijemny pocit pri prehltani.

Ale dalo sa to vydržať ako, konieckoncov sa da vsetko. Treba to absolvovat, aby človek veděl, na čom je. Treba byt v klude a lepšie je mat zatvorene oči, keď to nevidite.

Všetkym prajem veľa kludu, trpezlivosti a najma dobrych vysledkov a zdravia. 

Dobrý den, tak jsem se teď vrátila že své první gastroskopie. Jelikož mi příspěvky na internetu pomohly, přidám i svou zkušenost. Před vyšetřením jsem se docela bála, mám za sebou i kolonoskopii a z té mám trauma, i když hodně lidí říká, jak je kolonoskopie v pohodě. Zde také většinou všichni říkají, jak je gastroskopie v pohodě, tak jsem se bála, aby to nebyly jen řeči.

Ale nebyly, po vstříknutí spreje, který je chuťové hnusný, se vám během chvíle znecitliví krk, nebudete moci polykat, je to nepříjemný pocit, ale po chvíli zjistíte, že dýchat můžete bez problémů a uleví se vám.

Když doktor zavádí hadicí, chce, ať polknete. Moc to nejde a je to trochu nepříjemné, ale trvá to cca pět sekund, takže to je hned za vámi. Pak jsem nic necítila a najednou byl doktor v žaludku. Tam hadicí cítíte, ale jen, že ji tam máte, žádné jiné nepříjemné pocity. Odběr vzorků jsem necítila. Posouvání hadice mi občas způsobovalo dávení, ale jen velmi lehké, občas si nahlas krknete. Já jsem po každém krknutí byla sestřičkou pochválena. 

Vysouvání také nebolí. Na konci mi vyteklo dost slin a bylo po všem. Celé vyšetření jsem měla zavřené oči a zhluboka jsem dýchala. Je důležité myslet na to, že hlubokým a klidným dýcháním ulevíte sami sobě. Čím víc budete myslet na to, že to nic není a soustředit se na dýchání, tím rychleji to bude za vámi.

Závěrem bych chtěla říct, že vyšetření mě nebolelo, ale bylo nepříjemné. Dobrovolně bych na něj znovu nešla, ale pokud budu muset pít, vím, že se to dá v pohodě zvládnout. Teď už sedím doma, malinko mě škrábe v krku a jdu si dát konečně čaj, na který se těším od rána. Všem, které to teprve čeká, přejí mnoho štěstí a hlavně buďte v klidu.

Dobrý den, byla jsem na gastru už před několika lety. Dvakrát. Poprvé to bylo stejné, jak píší ostatní, bála jsem se, nedokáži polknout ani prášek. Naštěstí mi dali injekci a poté se dělo vše, jak se tu píše a nebylo to tak hrozné.

Jen ten pocit neustálého říhání byl hrozný, pro mě v tu dobu trapný. Ale bylo to rychle hotové a díky injekci jsem to docela zvládla. Pak jsem na to samé místo šla podruhé. Už mi nedali injekci a jen vystříkali krk. Jenže pan doktor měl telefon a nechal mě tam čekat asi 10 minut s tím vystříkaným krkem. A když mi po 10 minutách řekl, že jdem na to, tak mu říkám, že už ale začínám cítit, že ten sprej přestává fungovat. Řekl mi, že to není možné a začal mi tam rvát tu hadici.

Tentokrát to bylo fakt hrozné, polknutí bylo peklo a pak jsem se mu tam celou dobu hrozně kroutila. Neodpustil si poznámku, že se kroutím jak žížala, ať se uklidním. Takže za mě. První gastro v poho - druhé hrůza. Ale přežila jsem to i když diagnostikoval těžký zánět žaludku. Hodně asi záleží i na přístupu lékařů a je důležité jim říct, co si přesně přejete. Injekci vám dát musí, pokud si o ní řeknete a o vystříkání krku ani nemluvím.

Taky bych se ráda podělila o svou dnešní zkušenost s gastroskopií. Odkládala jsem ji cca 6 let, ale bolesti žaludku mě nakonec donutily a šla jsem tam. Bála jsem se jako čert. Noc před zákrokem jsem nespala, pořád jsem si četla příspěvky na internetu, jak to probíhá a dokonce jsem narazila ve škole (studuji zdravotní sestru) na endoskop (hadice, kterou se zákrok provádí). Když jsem viděla, že je hadice tlustá asi jako ten nejtlustší centrofix, který můžete v obchodě sehnat, hned mi hlavou probliklo, že tohle nikdy nepůjde.

V den D jsem tedy přišla do ordinace, tam jsem si odložila svetr, šálu a boty a lehla si na lehátko. Sestřička mi píchla uklidňující injekci (musíte si o ni požádat a trvat na ni) a do úst mi stříkla znecitlivující sprej. Pan doktor přišel s endoskopem v ruce a mě se zavalily oči slzami. Řekla jsem si ale, že přece nejsem žádný pitomec a když to zvládnou 12leté děti (jak mi řekla sestřička), tak to zvládnu i já.

Podotýkám, že jsem tam ležela s chřipkou. Takže ucpaný nos a šílená bolest v krku. Stříkla jsem si tedy ještě sprej do nosu, abych mohla dýchat. Tu injekci, kterou mi sestřička píchla jsem moc nevnímala. Sice jsem se trochu uvolnila, ale nepřišlo mi to nic z čeho bych se měla cítit „v limbu“ jak jsem se dočetla v mnohých příspěvcích. Nicméně mě to opravdu zbavilo strachu a možná mi bylo i celkem jedno co se se mnou děje.

Doktor mi zavedl endoskop do úst a já se v tu ránu začala dusit. Natahovalo se mi, říhala jsem teda opravdu neskutečně a dlouze a tekly mi slzy. Poté mi řekli, že mám polknout a to jsem si teda řekla „a jak asi?“ Nakonec sem polka a doktor řekl „ještě jednou“. Polkla jsem podruhé a hadice byla v jícnu. Musím říct, že pak už to bylo dobrý. Párkrát se mi zvedl žaludek nebo jsem si říhla, ale nic hrozného.

Odebrali mi vzorky biopsie, a to jsem vůbec nic necítila, pak mi žaludek nafoukli vzduchem, to bylo trochu nepříjemné a zabolelo to, ale nic, co se nedá vydržet. Důležité bylo pořád dýchat pravidelně. Klidně i kdybyste tam měli funět jako dobrman. Sestřička říkala „nadechnout nosem, vydechnout pusou“. Byli na mě hrozně hodní. Pan doktor pořád opakoval, že to jde dobře a že jsem šikovná. Dokonce jsem se v jednu chvíli cítila tak v pohodě, že sem se i chtěla podívat, jak to v tom mém žaludku vypadá, ale bohužel obrazovka byla za mnou, takže jsem na ni neviděla.

Při vytahování hadice jsem skoro nic necítila. Nenatahovalo se mi ani nic podobného. Nejhorší je zkrátka ta část, kdy vám endoskop zavádí a vy ho musíte polknout. Vyšetření trvalo asi 5 minut vzhledem k tomu, že mi museli odebrat vzorky ze žaludku a bylo po všem. Teklo mi teda dost slin potom. 

Ale jak říkám… radši půjdu 10× na tohle vyšetření, kterého jsem se tak obávala a budu vědět, jestli jsem v pořádku, než se tomu ze strachu bránit a pak nevědět, co mi je. Hlavně musíte narazit na dobrého doktora a sestřičku. Když se k vám ti lidé chovají s respektem a jsou lidští, tak to je o mnoho snesitelnější.

A když sem to zvládla i já, která to odkládala 6 let a brečela v ordinaci, tak to zvládne už opravdu každý. Podotýkám, že je mi 22, tudíž jsem vypadala opravdu jak nějaký pitomeček. když mi tekly slzy. 

Dobrý den, ráda bych se podělila se svou dnešní první zkušeností na gastru. Šla jsem tam s panickým strachem, hrůzou v očích a s téměř jistým zlým výsledkem, protože mi opravdu bylo poslední doby hooodně zle, ale nakonec se ukázalo, že psychika je horší, než všechny diagnózy světa. 

Sestřička milá, pan doktor též, vše mi vysvětlili, spolupracovali se mnou, resp. naváděli mne, jak mám spolupracovat já s nimi. Nejprve mi sestra vstříkla několikrát umrtvovací sprej do krku, v tu chvíli mi začal v krku „narůstat knedlík“, až jsem měla pocit, že se dusím. Hromadily se mi sliny v puse a nedaly se polknout, pan doktor šel raději hned rychle na věc.

Nejhorší je zasunout první část přes zúžené místo v krku, pak už je to jen lepší. Dávila jsem se jak pes, ale šlo to. Hnusné bylo i různé kroucení hadicí na všechny strany, říhala jsem při tom, což se mi vždy dost ulevilo. Vytahování už šlo, byl vidět cíl, že bude po všem.

Nález absolutně v pořádku, nikde nic, vše čisté, krásné. Strach byl větší než samotný zákrok, asi by se měl každý co nejvíc uklidnit a nestresovat se. Ale já vím, ono se to píše a hůř koná. 

Přeji všem, ať to zvládnou bez strachu, stresu, dá se to vydržet a trvá to fakt jen pár minut!

Také se podělím o svou dnešní zkušenost. Hodně mi pomohly zdejší komentáře, které se nakonec opravdu „vyplatily“. V čekárně to ještě jakž tak šlo, ale jakmile mi dali vypít ten utrejch a mě ztvrdlo hrdlo a jazyk, začínala jsem trošku panikařit, že nemůžu dýchat. Jsem silný panikář, takže se mi ještě začala motat hlava.

Sestřička mě ale uklidňovala, že se nemusím bát, že dejchání jde z jiné trubice, tak panika trochu polevila. Jakmile už jsem zalehla a dostala do pusy náustek, začala se mi panika ozývat znovu. Nejhorší pro mě bylo z celého zákroku to polykání hadice, po prvém složitém polknutí jsem byla vybídnuta ke druhému, které bylo ještě těžší, nepříjemnější a i bolestivější, okamžitě přijde klasické zvedání žaludku, včetně říhání a slinění v podobě bernardýna.

Nepříjemné je i různé vysouvání a zpětně zasouvání, všelijaké otáčení hadicí a to hlavně u dvanácterníku, tam je cítit jakýsi tlak.Odebírání vzorků šlo, ale i to jsem cítila jako nepříjemné, ale pouze u vytahování z vně hadice. Poslední nepříjemnost přišla při vysouvání, pak už je po všem a vy ucítíte obrovskou úlevu, že už je to za vámi.

Během zákroku to chce opravdu zhluboka, ale v klidu, dýchat, zavření očí je také lepší. Všichni byli moc příjemní a velice mě uklidňovali, to myslím hodně pomáhá.

Podtrženo, sečteno, nebolestivé, ale velmi nepříjemné. Doufám, že už na tento zákrok nebudu muset nikdy jít a pokud ano, už vím, co mě čeká. Šla bych raději k zubaři, ale už bych se tolik nebála.

Držím všem palečky, za 5 minut je vše hotové, takže myslet pouze na to, že vám bude 5 minut na nic, ale pak už se budete zase usmívat jako sluníčka.

Jednou jsem absolvoval vyšetření žaludku - gastroskopii, mám negativní zkušenost. Injekce fajn, stříknutí do krku bylo asi nedbalé, nebo nedostatečné, v krku mne hadice drásala, měl jsem pocit, že to vše trvá půl hodiny a málem jsem jim na stole umřel. Hrozná zkušenost, už bych na to nešel a obdivuji ty, kteří jdou opakovaně a skoro sami si strčí do krku gastroskop a nic jim to nedělá.

Zdravím,

zkušeností se tu dá už vyčíst spoustu, některé jsou podrobnější a sedí to. Je to naprosto v pohodě, polknete hadici a pak už skoro o ničem nevíte, akorát jakési přetočení hadice a odběr na HB byl cítit, ale nebolí to. Vše trvalo tak 2 - 3 minutky, doktor báječnej. Před tím samozřejmě na lačno a pak asi 2 hodiny nejíst. Jak už tu někdo psal, takový zubař může být horší.

Jde jen o to, že člověk neví do čeho jde a psychicky je to možná nepříjemné, jinak se není čeho bát. Ať se vám daří!

Základem je mít před zákrokem úplně prázdný žaludek - při zákroku např. v 7:00 ráno se nesmí jíst, ale ani pít vůbec nic už od 6:00 hodin večer. Při pocitech žízně je možné nanejvýš kloktat a vyplivnout.

Zákrok začíná nastříknutím znecitlivující látky ze spreje do krku. Po nástřiku je potřeba polknout, ať se znecitliví dostatečná oblast krku. Dalším opatřením je aplikace tlumící látky injekcí. Účinek je téměř okamžitý - připomíná to stav po vypití většího množství alkoholu, včetně lehké závratě.

Vlastní vyšetření bylo v naprosté pohodě - včetně odebrání 2 vzorků. Lehce psychicky nepříjemné (ale bezbolestné) je jen zasunutí trubice (cca 3 - 4 sekundy). Stačí polknout a dýchat. Během zákroku, který trval asi 5 minut, jsem pouze litoval, že nevidím na obrazovku. Jinak - žádné sliny, slzy atd. Stačilo potom utřít pusu kapesníčkem.

Účinek tlumící látky vyprchal dost rychle. Následnou diskuzi s lékařem jsem věcně vnímal na 100 %, po půlhodinové procházce jsem sám odejel autem.

Opravdu o nic nejde, klidně bych šel v případě potřeby (ale teď už beze strachu) kdykoliv zase.

Podělím se taky o zkušenost, dělali mi to v Německu v jedné malinké nemocnici. Věděl jsem, do čeho jdu z vyprávění a z internetu. Nemohl jsem jíst a pít pár hodin před zákrokem. Přijel jsem do ordinace, dostal jsem nějakou infuzi do kanyly, kterou jsem měl pořád v loketní žíle, dále ten nepříjemný sprej do krku a pak si už nepamatuji vůbec nic, jen to, jak jsem se probudil cestou zpátky na pokoj, takže příště žádný strach. Během 14 dnů jsem to absolvoval celkem třikrát. Zdravím všechny.

Taky jsem podstoupila gastroskopii, sice jsem zde četla komentáře, že to nebylo tak hrozné, tak jsem se snažila uklidňovat, ale přesto jsem se bála - asi hodně i toho neznáma, co mě vlastně čeká. Analgosedaci jsem nedostala, protože jsem neměla doprovod, i když tady ji dávají běžně, to pak člověk o vyšetření ani neví, tak jsem to musela zvládnout se sprejem. Představa, že to bude trvat až 15 minut mě děsila.

Po vstříknutí spreje mi zdřevěněl krk, dost nepříjemný pocit, ulehla jsem na bok a div se neklepala, co přijde. Sestřičky mě hlídali. Polknutí šlo, sice jsem dávila, ale prý to nejhorší mám za sebou. Celou dobu jsem cítila, jak mě hadička tlačí v krku nebo mi to tak přišlo. Chvílemi jsem dávila a přitom se ozývaly takové hrozné zvuky, teď už vím, že to asi odcházel ten vzduch. V břiše jsem nic nepříjemného ani necítila, jen něco neurčitého. Hodně pomáhalo zhluboka dýchat, to se hned dávicí reflex uklidnil. Bylo mi řečeno, že si mám zavřít oči, tak jsem tak udělala… Bylo to hodně rychlé, naštěstí, řekla bych tak 2 minuty, ale nevím, možná to bylo zkreslené, ale nedokážu si představit, že by to trvalo 15 minut. Znovu bych na to jít rozhodně nechtěla, ale dalo se to přežít. když jsem slezla z lehátka, byla jsem hodně uslzená a nahromadily se mi sliny v puse, ale nějak poslintaná jsem nebyla, asi že to trvalo chvíli. Pak jsem ještě cítila mírnou bolest v krku, asi od toho odtlačení, ale jinak dobrý.

Dá se to tedy zvládnout, i když to nic příjemného není, ale hodně velkou roli hraje i ten strach.

Dobrý den, jsem 21 léta studentka. Zhruba před rokem mi začaly trávicí potíže, které se po novém roce s antibiotiky zhoršily. Doktorka mi z krve zjistila zvýšený lepek, lehce mléko a poslala mě na gastroskopii.

Včera jsem tam byla, uklidněna zkušenostmi kamarádky, že je to úplně v pohodě. Strach byl, ale snažila jsem se na to nemyslet. Sestřička mi do krku několikrát stříkla znecitlivující sprej, který nepříjemné pálil. Po chvíli jsem cítila, že mi tuhne jazyk a lehla si na bok. Zavádění hadičky pro mě bylo nepříjemné, ale za horší pokládám, jak s ní pak doktor pohyboval. Několikrát se mi ozval daviči reflex, spousta slin, slz, kašlání a říhání. Od slzení se mi ucpal nos a přes sliny se mi těžko dýchalo, bála jsem se že něco vdechnu a udusím se. Panika mi moc nepomohla.. Byla jsem tak v křeči, že jsem čekala, že jim prokousnu ten plastový chránič trubice. Sestřička i doktor byli naštěstí milí a nijak to nekomentovali. Brali mi vzorek, což zabolelo, ale šlo to vydržet. Nicméně za mě bez oblbovaku nikdy více. Mám dojem, že mi sprej moc neúčinkoval. Údajně má potlačit dávení.. U mě si ani neškrtl. Aši nic nevydržím. 

Každopádně všem, kteří na to jdou držím palce, aby patřili k těm méně citlivým
jedincům. 

Nejdůležitější je dodržet opravdu aspoň těch 8 hodin před vyšetřením NEJÍST a NEPÍT, potom opravdu jen krkáte - ale NEZVRACÍTE ani nic podobného. Prostě jen říháte.

Jsem opravdu velký strašpytel, kromě toho trpím úzkostnou poruchou, a proto jsem se ohledně vyšetření necítila zrovna nejlépe a měla jsem velký strach. Musím ale říct, že je to VELMI rychlý zákrok, doktor mě netrápil víc než jednu minutu. 

Není to taková katastrofa, jak jsem se bála, že bude. Ale člověk je i tak rád, že už je po všem.  

Toto vyšetření jsem podstoupil dnes a tak se s vámi podělím o svou zkušenost.
Na toto vyšetření jsem šel téměř klidný, žádné nervy jsem neprožíval, jenom lehké rozechvění. Byl jsem objednán na půl devátou, což byla výhoda, nemusel jsem dlouho hladovět a žíznit.

Po vstupu do ordinace jsem byl vyzván, abych si odložil do půl těla, potom mi byl vstříknut do krku umrtvovací sprej a do žíly vpraven lehce oblbovací prostředek Apaurin. Poté jsem si lehl na lehátko na levý bok, ruce přeložené na předloktí. Poté už následovala ta relativně nejhorší část, polknutí hadice(průměr kolem 1cm). Dvakrát jsem polknul a byla tam. Jednou se mi lehce „navalilo“ Zbytek vyšetření, které trvalo tak dvě minuty(možná to bylo déle, ale mne to tak přišlo) byl absolutně bez pocitů, zrovna tak vytahování hadice vůbec necítíte. Je dobré pravidelně a hlouběji dýchat a třeba si zavřít oči. V ordinaci bylo zhasnuto a byl tam při výkonu klid. Po vyšetření normálně seskočíte s lehátka , oblečete se, počkáte na zprávu a jdete domů. Dostanete doporučení ještě tak 30-60 minut nejíst a nepít a v případě injekce neřídit auto.

Závěrem ještě dodám, že vyšetření jsem absolvoval u dr.Musila na interní ambulanci v druhém patře transfúzní stanice v Táboře. Přístup pana doktora a obou sester byl velice příjemný a profesionální.

Dneska jsem absolvovala gastroskopii žaludku. Jak tady již psalo hodně lidí, záleží hodně na psychice. Já si uvědomila, kam jdu až pět minut předtím, než jsem ležela na lůžku a v puse měla něco, co mi připomínalo JOX proti bolesti v krku (umrtvovací sprej). Nevědomky jsem se začala třást a trochu si to komplikovala… Mně osobně bylo nejvíc trapně, když jsem si pořádně od plic říhla. Kdo tvrdí, že nejsou návaly ze začátku na zvracení, tak jsou, slzení asi víc u stresařů. Jinak vyšetření trochu cítíte, ale dá se to přežít. Záleží, kdo se jak cítí, já mám strach z injekcí, takže to opravdu jen v případě nejvyšší nouze, a tím gastroskopie rozhodně není.

Tak i já se připojuji se zkušeností z včerejšího gastra. Po přečtení zkušeností lidí na netu, jsem tam šla dost suverénně, oblbovací injekci jsem odmítla (i proto, že jsem byla autem), ještě jsem si dělala srandičky, že se těším…haha… No vystříkali mi krk, dali náustek a šup s hadicí do krku, to moc nešlo, protože vlivem toho nástřiku sem nemohla polykat a doktor i sestra: „tááák pěkně polkněte hadici,“ což mi nešlo, no nějak to tam narvali, ale to považuju za nejmíň hrozné, tam se mi jen zvedl žaludek.

Co následovalo, bylo o dost horší, i když jsem se dle pokynů sestry snažila fakt v klidu dýchat, tak se mi žaludek zvedal pořád a stále dokola, během těch 3 minut (ano opravdu to bylo rychlé) jsem „nazvracela“ plné to plivátko nějakých žaludečních šťav. Tekly mi slzy, náustek mi z pusy vypadl, byly to 3 minuty hrůzy, cejtila jsem jak mi tu hadici zasunujou hlouběji a hlouběji a do toho jsem neustále „zvracela“ ty žaludeční šťávy. když to ze mě vyndali, tak jsem se příšerně klepala a brečela, prostě to nešlo zastavit. 

Řekli mi, že mám extrémně dráždivý žaludek a že příště jedině s injekcí - doufám, že žádné příště nebude. Jinak mám diagnostikovanou GERD, takže možná člověk „co to má“ reaguje na gastru jinak (hůř) než člověk, co to nemá… Pro mě to byl zatím nejhorší zákrok u doktora. Kdybych na to, nedejbože, ještě musela, tak jedině s injekcí…

Jo a asi proto, že jsem u toho tak vyváděla, mám teď v krku knedlík, bolí mě polykat, asi jak mi to poškrábali, je to nepříjemné, tak doufám, že to brzo přejde…

PS: Byl to hnus, ale žiju.

Byla jsem na tomto vyšetření před měsícem. Co jsem prožila, je neuvěřitelné. Šla jsem tam s příšerným strachem, ale čekalo mne příjemné setkání s úžasnou paní doktorkou a sestřičkou.

Byla jsem seznámena s celým průběhem vyšetření, potom jsem šla se sestřičkou na sál, kde mi měl být prováděn výkon. Sestřička mi nastříkala sprej do krku a pak mi aplikovala do žíly lék Dormicum a uložila mna na lehátko na bok, pak už vím jen to, že jsem s dcerou, která mne doprovázela, odcházela domů ve velice příjemné náladě… Prostě jsem o žádném vyšetření nevěděla. A přitom mi dcera říkala, že jsem přišla ze sálku v doprovodu sestry po svých a byla samý úsměv. Paní doktorko, děkuji.

Mám refluxní chorobu jícnu a na preventivní gastroskopii docházím každoročně již řadu let (nemocnice Na Homolce). Spolknutí hadičky mi žádné potíže nedělá, vyšetření vůbec nebolí a jediný „problém“ mám s tím, že začnu nekontrolovaně slzet. A to je asi tak všechno . Díky uklidňující injekci mám navíc pocit, že celá akce trvá sotva minutu. Poprvé jsem se strašně bála, protože mě čekalo něco, co neznám. Teď se tomu směju. Než jednou k zubaři, radši třikrát na gastroskopii.

Na gastroskopii jsem šla poprvé a hrozně se bála, ale vůbec není čeho. Ve fakultní nemocnici v Hradci Králové byli všichni strašně hodní a milí, všechno vysvětlí, zavedou flexilu do žíly, lehnete si na levý bok a dají vám sedaci, takže nic necítíte a nepamatujete si. Jen pak hodinku a půl tam musíte ležet. Takže, kdo se bojí, ať si dá to utlumení, a je to pohoda. A nic potom ani nebolí…

Zdravím, čítám tu samé pozitivně veci, ale já taký zážitok rozhodne nemám. Bol som na tom vysetrenie viackrat a každykrat som trpel, s prepačenim, ako dobytok. Na kontrolu som už ani nešiel. Lekárka a sestričky úplně super. Bolí to profesionáli každým coulem, ale toto vyšetrenie rozhodně pre mna nie je. Nabudúce budem rozhodně mimo. Myslím si, že ta tolerancia je to u každého iná. Zažil som ráz pana, mál určitě po 70 a u toho to bola očividně každomesačna záležitost. Bol vonku do piatich minut a rovno si vytiahol ploskacku! Myslím to úplně vážně. Pan bol v cajku, ako keby sa nič nestalo a potom tam oblboval paničky.

I já přidám svoji zkušenost, jelikož předchozí příspěvky mi hodně pomohly připravit se na to, co mě čeká.

Na vyšetření jsem byla dnes ráno, doktorka i sestřička byly velmi milé a vstřícné. Před vyšetřením jsem odmítla injekci, tak mě sestřička šplíchla alespoň do krku znecitlivující sprej. To bylo trochu nepříjemné, chuť je hořká a hlavně jsem měla pocit, že nemohu polykat (což jsem právě měla udělat) a že mi dřevění ústa. Potom jsem si lehla na levý bok a po chvíli mi paní doktorka zavedla do krku hadičku s „náhubkem“ (je to takové plastové kolečko, ve kterém je hadice a které držíte skusem).

Vyšetření není moc příjemné, celou dobu pacient hodně říhá a mě osobně se několikrát sevřel žaludek na zvracení. Také z úst vytékalo hodně slin, ale to jsem ani moc necítila. Celé to trvalo řekla bych pár minut. Když se paní doktorka dostala s trubicí hlouběji, cítila jsem v břiše nepříjemný tlak, ale to mi moc nevadilo. Pro mě asi nejvíce nepříjemné bylo ježdění nahoru a dolů s hadicí.

Ale celkově jsem určitě ráda, že jsem na vyšetření šla. Konečně mi někdo řekl, co mi je (lehčí zánět žaludku) a rozhodně se to dá vydržet. Na vyšetření jsem šla sama a odešla jsem pěšky. Je dobré na to nemyslet dopředu a nestresovat se. Jediné, co mě mrzí je, že jsem neviděla na monitor - musela jsem mít skloněnou hlavu.

Opravdu se není čeho bát, doktor/ka se sestřičkou se o vás velmi dobře postarají. 

Dne 14.11. jsem podstoupila svou první gastroskopii. Už čtrnáct dní před termínem jsem byla strašně vystrašená a hledala po různých diskuzích zkušenosti ostatních s tímto vyšetřením, což jsem neměla dělat, protože mi to způsobovalo ještě větší strach a probdělé noci. 

Už v čekárně jsem propadala panice, a přemýšlela o útěku. Když jsem vešla do ordinace a viděla ten přístroj a hadice, rozklepala jsem se a šly mi automaticky slzy z očí. Když sestřičky viděly, v jakém jsem stavu, hned mě začaly uklidňovat a byly strašně milý! Doktor mi automaticky nabídl, jestli chci injekci na uklidnění, což jsem hned odkývala.

Lehla jsem si na lehátko, zatím na záda, a sestřička mi píchla do té mé vyklepané ruky ten „oblbovák“. Za pár vteřin se mi hrozně ulevilo, přestala jsem se klepat a říkala jsem si, že už je mi vlastně všechno jedno. Pak mi stříkly ještě do krku ten znecitlivující sprej. Otočila jsem se na levý bok, do pusy mi daly ten náhubek co se má skousnout a pak jen vidím, jak mi doktor dává tu hadičku do pusy, polkla jsem ji tak nějak automaticky.

Můj největší strach, že se budu s tou hadicí v krku dusit, byl úplně zbytečný - dýchá se naprosto v pohodě. Celou dobu jsem dost cítila tlak tý hadičky, skoro všude, kudy projela. Trochu to bolelo, ale kupodivu mi to v tu chvíli bylo vážně jedno. 

Celou dobu mě sestřičky chválily (jak malé dítě ), že jsem klidná a dobře dýchám, upozorňovaly mě, že teď doktor pustí trochu vzduchu do žaludku. To se pak projevilo opravdu velkým krknutím. Ani jsem moc neslintala, jak tady všichni straší, a že by se mi chtělo nějak zvracet, to taky ne. Jenom, jak už jsem psala, mě ta hadice tlačila, ale to bude pravděpodobně tím, že jsem hodně drobné postavy. 

Vytahování hadice taky nijak zvlášť nepříjemné nebylo… A hotovo, počkala jsem si už jen na lékařskou zprávu a objednala se na kontrolu, kde už budou výsledky biopsie. „Oblbovák“ přestával působit docela rychle, takže domů jsem došla bez problému po svých. Teď mě teda dost bolí v krku, tak jako u angíny, ale já jsem na angíny zvyklá, takže jen popíjím heřmánkový čaj a myslím, že to brzo přejde.

Takže se opravdu nebojte, když to zvládl i takový extrémní strašpytel, jako jsem já, musí to už zvládnout každý a toho „oblbováku“ se taky nebojte, vážně dokáže dobře uklidnit a vyšetření bude méně stresující. 

Tak jsem po vyšetření a musím říct, že jsem to čekala mnohem horší, podle toho, co jsem četla. Úplně nejhorší pro mě bylo stříknutí znecitlivujícího spreje, ten opravdu nechutná dobře. Zavedení trubice bylo taky v pohodě. Pro ty, kteří se bojí, protože např. neumí polknout prášek - máte opravdu znecitlivělý krk, takže na polknutí jen pomyslíte a jde to samo. Bolest necítíte žádnou, jen chvílemi tlak, když doktor odebírá nějaký vzorek. Jediný větší problém je v tom, že máte tendence polykat, a když to nejde, tak se vám zvedá žaludek. Všechno to ale vyřeší cílené hluboké dýchání. Podtrženo, sečteno, venku jsem byla za dvě minuty se slovy „To bylo všechno?!“ Vážně se není čeho bát. 

Nejhorší je strach před zákrokem, samotné vyšetření je opravdu v pohodě. Pokud máte možnost, požádejte o zavedení hadičky nosem (připlácí se), vyhnete se dávivému reflexu.

Gastroskopie opravdu vůbec nebolí, ale přesto ji považuji za zatím svůj neúděsnější zákrok/vyšetření. Takže daleko horší než zdlouhavé čištění nervových kanálků ve špatně umrtveném zubu, propichování ušních bubínků při zánětu středního ucha, či punkce kotníku.

Nejdřive podotýkám, že GS mi prováděl zkušený lékař, samotný ředitel nemocnice a z vyšetření jsem nejdříve neměla žádný strach. Měla jsem k němu suverénní postoj: „to v pohodě dám, jsou daleko horší věci“.

Polknutí hadičky bylo ještě docela v klidu, ale dál bych to přirovnala k úpornému zvracení, křeče z dávení mi šly až do nohou. Samozřejmě jsem měla žaludeční šťávy až ve vlasech, teklo mi to i nosem, zároveň jsem brečela a bylo to tak hnusné, že jsem se ani přitom necítila blbě, bylo mi to v tu chvíli jedno. Doktor ani sestra mi nenadávali, tvářili se, jakože to je normální reakce. Prostě úplně stejné jako při zvracení, až na to že při zvracení přichází úleva a většinou trvá jen chvíli.

Nevím, jak dlouho trvala GS, měla jsem pocit, že snad hodinu. A hadička mě v břichu navíc nepříjemně tlačila a bolela. Doktor s ní pořát jezdil ve dvanáctníku a neustále dokola sliboval, že už končí, pak že už ji vytahuje, pak že tam musí ještě jednou sjet, pak zase že ji vytahuje a tak pořát dokola.

Nechci tady nikoho strašit, většina lidí naopak tvrdí, že to nebylo tak hrozné. Já jsem to nakonec taky bez újmy přežila a za půl hodiny jsem nepociťovala už žádné následky. Ale obdivuju lidi, kteří na tohle dokázali jít vícekrát. Mě by tam už podruhé nikdo nedostal, jedině že bych měla slíbenou celkovou anestezii.

Za odměnu se tohle vyšetření nedává, to je asi fakt. Na druhou stranu když jsme skončili, okomentoval jsem to, že „Mohlo to být horší“. Odkládal jsem to asi půl roku a zbytečně.

Ideální je jít hned ráno, protože pak nehladovíte a nežízníte. V ordinaci lepší jít do půl těla. Dostal jsem umrtvovací sprej do krku, spíš na patro, že ho mám i polknout. To jsem udělal radší pořádně víckrát, aby se dostal až dozadu do krku a umrtvil toho co nejvíc.

Samotný zavádění žádná hrůza – jednou dvakrát jsem polkl a bylo. V žaludku to moc cítit není, ve dvanáctníku už trochu jo. Důležitý je klidně, pomalu dýchat. V průběhu se vám samozřejmě párkrát navalí, ale to je normální, když máte trubku v krku. Podle příspěvků jsem čekal, že budu poslintanej až za ušima, ale ve finále vůbec nic.

Pak se tady psalo o polykání a poškrábaným krku - byl jsem tam v 8, párkrát jsem polkl. Teď je 12 a o ničem nevím. Ona ta hadicka je hladká, takže se moc o co poškrávat není.

Myslím, že je dobrý se na netu podívat, co a jak se se to vlastně provádí - lepší vědět, co podstupuju, abych se s tím srovnal dopředu. Vyšetření pak v podstatě probíhá podle očekávání a není potřeba se nervovat.

Hodně zdaru a nebojte se!

Dobrý den,

dnes jsem absolvoval endoskopické vyšetření kvůli neustálým potížím se žaludkem, bolestem břicha apod.

Dvě noci jsem strachy nespal a bylo mi fakt zle. A musím říct, že zbytečně. Vyšetření bylo velmi rychlé a nebolestivé. Rozhodně se nebojte, že budete zvracet nebo se dusit, nic z toho se nekoná. Jediné, co se stane je, že si odříhnete vzduch, který lékař pomoci endoskopů občas foukne do žaludku. A to je spíše úleva, takhle si neříhnete ani po dobře Plzince. 

Po vyšetření jsem normálně fungoval a za cca 1,5 hodiny jsem si dál oběd. Co vám ještě pomůže, je u vyšetření normálně dýchat. Jinak vyšetření neukázalo žádné vředy, ani nic jiného, takže mě potíže jsou zřejmě z neustálého stresu, takže mě čeká spíše změna životního rytmu a stylu.

Držím palce, ať vaše vyšetření dopadne dobře - nebojte se toho.

Na vyšetření jsem byla dnes ráno. Od půlnoci se nemá jíst, pít ani kouřit. Od včerejška jsem byla strašně nervozní. Hrozně jsem se bála. To jsem řekla i sestřičkám hned, jak jsem vlezla do ordinace, aby se připravily na pořádnýho strašpytla. Bylo to ale úplně v pohodě. Byla jsem snad za pět minut venku. Sesřička mi vstříkla do pusy umrtvovací sprej, chvilku jsem čekala na boku, než začne působit. Pak už jen přišla paní doktorka, řekla, ať jí moc nepokoušu. Polkla jsem a bylo to vevnitř. Odebraly vzoreček a bylo hotovo. Neslintala jsem vůbec, prostě v pohodě. Vůbec se ničeho nebojte. Nic to není.

Dobrý den,
dnes jsem absolvovala gastroskopii, věděla jsem (díky těm, kteří zde sdílely své zkušenosti), do čeho jdu. Je to nepříjemné, ale dá se to přežít. Na vyšetření jsem šla v 10:30, dala jsem si lehkou večeři cca v 19:30 a již od 22 hodin jsem nic nepila. Někde jsem četla, že by se pít, jíst, kouřit apod. nemělo cca 6 hod před zákrokem.

Je to hodně o psychice, jak tu již někdo psal - hlavně dýchat zhluboka a klidně (snažit se) a myslet na něco příjemného. V průběhu budete slzet, jakoby krkat vzduch, možná i dávit se a taky slintat. Množství asi záleží na tom, kdy jste naposled pili - já jsem moc neslintalaa. 

Osobně mi chyběla před vyšetřením dostatečná informovanost ze strany lékařů. Kdyby nebylo internetu a vás, tak bych vlastně nevěděla, jak se na vyšetření připravit. Tímto děkuju těm, kteří tu přispívají. Těm, které to čeká, přeju, ať to v pohodě přežijí a ať je diagnóza v pořádku.

Absolvovala jsem gastroskopie na poliklinice Vysočany v Praze a musím uznat, že jsem to čekala mnohem horší. Znecitlivění krku bylo sice dost nepříjemné, ale asi kvalitní. S polknutím sondy jsem neměla problém, na zvracení mi bylo jen jednou a hned to přešlo. Trochu nepříjemný byl jeden moment, kdy doktor sondou pootočil -z atlačilo mě to. Snažila jsem se podle vyčtených rad z hluboka dýchat a zavřela jsem oči (dívala bych se na obrazovku ráda, ale brýle mi byly zabaveny:) ) a než jsem se nadála, doktor už hlásil, že budeme končit.

Téměř jsem ani neslintala. A oblbovák jsem neměla (asi bych ho ani nechtěla).
Snad to někomu dodá před vyšetřením trochu klidu.  M.

Zdravim,

dnes jsem podstoupil vyšetření žaludku a musim říct, že jsem se na to těšil jako děti na čerta. Na vyšetřovně jsem dostal uklidňovačku, lehnul jsem si na bok a na víc si nemůžu vzpomenout , přítelkyně jako doprovod říkala, že cestou domů se mnou byla docela sranda, doma jsem nejspíš tak na tři hodinky usnul ..ale jelikož jsem po uklidňovačce byl docela mimo a vážně si nepamatuju od té doby nic, až jak jsem se probral doma, tak jsem musel volat znova doktorovi, co že vlastně napsal do té zprávy a co se mnou je . Vypadá to, že to bude v pohodě, ale to se asi pobavíme, až na kontrole. Takže asi se vážně není čeho bát 

Dobrý den,

jsem pacient s diagnostikovanou celiakií. Poslední gastroskopii jsem měl ještě jako dítě - v celkové narkóze. Tentokrát jsem to musel vydržet. Bál jsem se už týden předem, ale vážně není čeho. Na vyšetření jsem byl v nemocnici, paní doktorka i se sestřičkou byly velmi milé a uklidnily mě, že je to pouze nepříjemné. Na umrtvení krku jsem dostal Xylocain. Po zavedení endoskopu do krku se ozval dávicí reflex a byl vevnitř. Ze začátku člověka natahuje a hodně krká - hlavně, když paní doktorka vstříkne vzduch do žaludku. Všichni však mají pravdu v tom, že hluboké dýchání pomáhá. Po pár minutách je člověk dokonale klidný a endoskop v krku již ani necítí a v pořádku může sledovat i obrazovku na které jde vidět, co se právě děje. Nejvíce mě zarazila zpráva, ve které stálo, že zákrok trval 21 minut. To proto, že odebírali 4 vzorky. Nicméně mi přišlo, že vyšetření netrvalo ani 10 minut.

Takže držím palce všem, kteří musí podstoupit to samé. A ujišťuji vás, že se vážně není čeho bát. O pacienta se vždy dokonale postarají, vysvětlí a zachvíli je po všem.

Matěj.

Dobrý den, ráda bych se i já podělila se svou dnešní zkušeností, jelikož komentáře tady mi opravdu pomohly. Takže čekala jsem že mi to bude nepříjemné úplně v jiných momentech - např. při polykání nebo foukání plynu do žaludku, či odebírání vzorku tkáně. Ale nejhorší pro mě bylo zasouvání značně tuhé hadice krkem hluboko do mě. Téměř mi netekly sliny ale za to jsem měla velké nucení na nadrapování či jakési říhnutí. Toto vyšetřeni jsem absolvovala bez jakéhokoliv zmírňujícího prostředku a není to žádná tortura. Je to tedy velmi nepříjemné, ale hlavně pocitově - sugestivně. Nesmíte myslet na tu hadici a už vůbec ne, jak Vám projíždí traktem a co se tam asi všechno děje.

Soustřeďte se na uvolnění celého těla a na klidné hluboké dýchání. TOTO JE ASI NEJDŮLEŽITĚJŠÍ, JELIKOŽ ROZHODNE O CELÉM PRŮBĚHU A TAKÉ O DÉLCE TRVÁNÍ ZÁKROKU! Tak se moc snažte a bude to bezmála 4 minutky jakou mě a ne 10. Což je taky jediná výhoda tohoto vyšetření-její rychlost.

Musím ale podotknout, že bez skvělých sestřiček by to pro mě byl asi daleko horší zážitek. Přeji Vám všem hladký průběh a hlavně dobré výsledky.

P.S. Nechoďte tam vystrašení a s tím, že to bude hrůza. Je to jen na Vás! Prostě poslouchejte a hlavně dělejte, co se Vám říká.

Gastroskopické vyšetření jsem absolvovala dvakrát. Při prvním jsem přišla do ordinace, stříkli mi do krku umrtvující sprej a po chvilce mě položili na lůžko, vstrčili do úst gumový náustek (aby se nepřekousl kabel). Ten jsem si sama vyndala a ptala se doktora, co bude následovat. Byla jsem na zákroku poprvé, a tak jsem chtěla být informována. Byl velice překvapený a vše vysvětlil a pokračoval v přípravě. Musím říct, že sestřička byla po celou dobu zákroku, který netrval ani 5 minut úžasná, uklidňovala mě a nabádala k dýchání. Já při zavedení trubice do krku měla pocit, že bojuji o život, dusila jsem se, dávila, sliny jsem měla až na zádech a snažila jsem se rukama vytáhnout trubici z krku - prostě jsem bojovala o život. Hned po skončení jsem řekla, že porod byl proti tomu procházka růžovou zahradou.

Po druhé na jiném pracovišti jsem už dopředu upozorňovala, že chci injekci na přispání, že to jinak nezvládnu. Doktorovi se do toho nechtělo, asi mi nevěřil a říkal, že má i sondu, která jde vsunout nosem, tak jsem se nechala přemluvit. Bohužel jsem měla příliš úzký průchod, tak to přes nos vůbec nešlo, přes veškerou snahu to nešlo ani přes ústa, tak mě nakonec přispali. To jsem už o ničem nevěděla, probrala jsem se až na pokoji, chvilku jsem tam ještě ležela a pak mě propustili. Manžel se mě úplně lekl, byla jsem úplně oteklá, krvi podlité oči, měla jsem alergickou reakci na umrtvující látku. Musela jsem ihned jít na vyšetření oči a očního pozadí do nemocnice, protože tlak při dávení byl tak veliký, že popraskaly žilky. Když jsem tam druhý den volala, sám asistent řekl, že něco takového ještě nezažil. Když mě viděl můj obvodní lékař zdecimovanou, řekl že příště snad jen v celkové narkóze.

Dnes jsem toto vyšetření podstoupila a musím uznat, že toto vyšetření je opravdu bezbolestné, snad trochu nepříjemné, ale nic víc. Určitě hodně záleží na přístupu lékaře, v mém případě paní doktorky, která byla velmi hodná, milá, vše mi vysvětlila, stejně jako sestřička, která byla také velmi milá a hodně mi pomáhala. Také jsem měla obavy z toho, zda dostanu znecitlivující sprej před zákrokem do krku, protože zde někdo popisoval, že ho někde nedávají, ale mé obavy byly zbytečné, dávají automaticky, bez problémů.

Iveta.

Je mi 15 a mám už přes půl roku problémy se žaludkem. Beru sice prášky, ale už mi nezabíraly, a tak mě pan doktor poslal na gastrofibroskopii, která mně měla být provedena pod celkovou narkózou. Na všech diskuzích jsem četla, že se narkóza při tomhle zákroku dává jen výjimečně, že je to zbytečný zásah do těla a podobně. Já jsem ale nadmíru spokojená, že jsem tenhle nepříjemný zákrok nemusela podstupovat jen za umrtvení, protože mám silný dávivý reflex, takže bych na tenhle zákrok určitě velice nerada vzpomínala.

Sestřičky i doktorky a doktoři byli moc ochotní, pořád se mě ptali, jak mi je a po narkóze jsem žádné problémy neměla, jen mě maličko pobolívalo v krku ze zákroku, na to ale pomohl studený čaj, který mi sestřičky ochotně vychladily a já ho po troškách upíjela. Pár hodin po narkóze jsem také dostávala výživu přes kapačku, ale o zákroku nevím, žádné bolesti skrze zákrok nebo narkózu jsem taky neměla a moje nervování před GFS bylo zbytečné.

Pokud bych měla podstoupit sondu do žaludku znovu, budu opět vyžadovat narkózu. Nejlepší je ale samozřejmě nemít žádné žaludeční problémy, jenže tohle si člověk už bohužel nevybere.

Dobrý den,

ráda bych přidala svou zkušenost. Já jsem se před vyšetřením samozřejmě bála, ale bylo to zbytečné. Přivítal mě moc milý pan doktor se sestřičkou. Vysvětlili mi, co se bude dít a opakovali, že to zvládnu, že to bude jen chvilička. Sestřička mi vstříkla do úst sprej - okamžitě jsem cítila jak mi ústa dřevění, když jsem se pokusila polknout, měla jsem „knedlík v krku“. Dostala jsem náústek (aby jim pacienti nepřekousli hadičku) a položila se na bok. Pan doktor začal zasouvat hadičku, nejhorší chvíle celého vyšetření byla, když jsem ji měla polknout. Začala jsem panikařit, dusit se. Okamžitě přišla sestřička, začala mě hladit po vlasech a opakovat, že to bude v pohodě, jen chvilka a opakovala: nádech, výdech, polknout.

Začala jsem strašně slinit, tekly mi slzy a z nosu, byla u mě stále sestřička, hladila vlasy a držela mě za ruku (zní to asi srandovně, jsem dospělá ženská, ale v tu chvíli to fakt hodně pomohlo). Když si všimla, že sleduji obrazovku, začala mi popisovat co je zrovna vidět. Další nepříjemná chvilka byla, když do mě pan doktor vstříkl vzduch, aby lépe viděl. Zbytek už byl v pohodě, vytahování hadičky nevadilo.

Vše bylo hotovo max. za 5min. Někdo to tu přirovnával k zubaři, takže za mě: kdybych měla volbu vrtání zubu/gastroskopie tak beru gastroskopii. Vezměte si něco na převlečení. Já měla na sobě tílko a košili, přestože mě sestřička obložila ubrousky, povedlo se mi „proslintat se“ až na košili, měla jsem úplně mokré rameno. Vezměte si malý ručníček. Hned u lůžka tam měli umyvadlo, začala jsem si okamžitě umývat obličej, je pak lepší mít ručník než ty papírové ubrousky.

Mějte doprovod/objednaný taxík. Se mnou šel partner s tím, že pak zavolá taxi. To nebylo třeba, hned po vyšetření mi bylo dobře, řekla jsem že jedem tramvají (máme to jen 15min). Přesto se mi cestou udělalo slabo (od včerejška jsem nejdela/nepila a moc jsem toho nenaspala). Určitě tedy nedoporučuji po vyšetření řídit. Taktéž si sami nezavoláte taxi - ještě dobrých 40min po jsem nemohla srozumitelně mluvit (jak jsem měla zdřevěnělou pusu). Min 30minut po vyšetření stále není možné jíst a pít.

Zítra mě čeká v pořadí již třetí gastroskopické vyšetření. Na první jsem šla odvážně, něco jsem už v životě zažila, nejsem žádná sralbotka, třikrát jsem rodila bez anestézie, ale toto. Nic příšernějšího jsem opravdu ještě nezažila. Vyskočila jsem si na stůl, ulehla na bok a nenechala si odebrat brýle, abych na obrazovce spolu s lékařkou mohla sledovat průběh. Lékařka i sestry byly strašně hodné, milé, lidské. Do krku mi ale nic nestříkly, injekci ani tabletu nedaly. Polknutí ještě prošlo dobře, ale postupně jak šlahoun postupoval jícnem jsem začala děsně slinit (slinit je slabé slovo, spíš chrlit žaludeční šťávy), krkat a zapomínala jsem dýchat, sestry mě pořád napomínaly, abych dýchala, já myslela, že bude po mě, náhubek mi někam odpad a mezi krkanci se valily proudy žaludečních šťáv.

Když šlauf vjel do žaludku, bylo pěkně vidět, jak malé žaludeční jezírko se stahy žaludečních stěn mění v obrovské moře, které vlnou tsunami odjíždí hltanem kolem šlaufu na lehátko, kde jsem měla podestlané alespoň buničité ubrousky. Paní doktorka zajela i přes dvanácterník, zde je postup šlaufu cítit jako silný tlak. Celé to trvalo sotva pár minut, ale já byla jak zpráskaný poblitý pes. Diagnoza byla refluxní esofagie.

I přes hrůzu vyšetření jsem šla za půl roku na kontrolu a nyní jdu opět po dvou letech, protože i když jsem vyšetření prožívala jako doslova příšerný zážitek, myslím, že hlídat si své zdraví je přednější. Také jsem celé prožívala tak strašně možná kvůli své diagnoze, možná jiní, kteří netrpí refluxem jako já, nebudou mít z vyšetření takový horor. Také musím ocenit lékařku i sestry, protože celý den strkat hadice blijícím pacientům do krku, nebo prdícím do zadku, musí být dost strašné. Ještě mi nabídli kolonoskopii, ale tu jsem s díky odmítla, ale co člověk ví, třeba přijde na řadu později!

Ahoj všem,

protože mi zdejší popis vyšetření pomohl v tom, abych si udělal lepší obrázek o celém výkonu, rád bych také popsal, jak to probíhalo. Díky tomu, že jsem věděl do čeho jdu, jsem byl jen lehce nervózní a snažil jsem se zbytečně před vyšetřením nestresovat.

Po vstupu do místnosti jsem byl vyzpovídám panem doktorem a šlo se na věc.
Sestřička mi stříknula umrtvovací sprej do krku, dala mi „náhubek“ a lehl jsem si na levý bok. (v tomto okamžiku mi nebylo příjemně, protože jsem dostal stříkanec do pusy a hned nato náhubek a špatně se mi dýchalo, ale to bylo otázkou několika vteřin).

Pak pan doktor začal zavádět trubičku - nepříjemné je zavádění, kdy si zvykáte na nový pocit - že máte něco v krku, tady jsem měl chvilku takový ten pocit, že trubička půjde zpátky. Vzpomněl jsem si na rady tady, nadechnul se, a bylo to o moc lepší. Chci tu zdůraznit, že skutečně je moc důležité, abyste PRAVIDELNĚ DÝCHALI a snažili se myslet na něco příjemného. Psychika je opravdu moc důležitá.
A co se mých sester týče, potvrzuji, že byly super, usmívaly se a jedna z nich, když viděla, že je nepříjemná část výkonu (zasouvání hadičky hlouběji apod.) tak na mě mluvila a opakovala mi asi to, co jsem slyšel nejraději - a totiž že ten zákrok je za chvíli hotový. Pan doktor se občas taky ozval a řekl co právě dělá.

Celý zákrok je tedy nepříjemný, ale jak tu někdo napsal - zubař je horší.

Přeju všem, kdo se na gastroskopii chystají, ať to mají co nejdříve za sebou a hlavně, ať z vyšetření přijdou jen dobré zprávy.

Jirka

Chodím na Gastroenterologii často, poté, co mi paní doktorka zjistila v mých 17 letech, že mám onemocnění zvané Barettův jícen. S vyšetřením mám jen kladné zkušenosti. Vždy mě šplíchnou do krku umrtvující sprej, který dokonale umrtvuje. Pak si lehnu na levý bok, poslouchám pokyny paní lékařky a je to opravdu jen na vás, jak vaše vyšetření proběhne. Podle mě je to hodně i o psychice. Když myslím na hezké věci, co budu dělat po zákroku a přemítám si v hlavě celý den, co asi tak budu dělat, tak nemám žádný problém zákrok vydržet. Pak už se jen vytáhne hadičku, vyplivnete sliny, které se během vyšetření nashromáždily v ústech, jdete si vypláchnout pusu a dozvíte se konečný výsledek. V

yšetření trvá maximálně deset minut, a to jen při odebírání histologických vzorků a biopsií. Mám s tím mnoho zkušeností, tak vím, co píši. Také je možnost spolknout malinkou kapsličku, která v sobě má kameru a po nějaký časový interval vysílá snímky do monitoru lékaři, který sleduje cestu kapsle. Tato varianta se zatím moc nevyskytuje a samozřejmě ji nehradí zdravotní pojišťovna. Myslím si, že pokud budete pečlivě poslouchat pokynů lékaře, tak vám proběhne vyšetření tak jako mě. Bez problémů!

Byla jsem na ní dvakrát a zatímco poprvé mi vstříkli sprej do krku, což mi přišlo na celém vyšetření nejméně příjemné, podruhé mi nedali nic i když jsem se na sprej ptala, řekli, že to zvládnu a já uvěřila. Zažila jsem horor hodný středověku, sestra mi držela hlavu, dávivý reflex mnou zmítal, měla jsem poškrábaný krk a tři dny cítila pachuť, moje rada - vždy si vyžádejte aspoň sprej nebo injekci.

Dnes můj syn podstoupil gastroskopii, je mu 17let. Před vyšetřením jsem podepsala papír o postupu vyšetření. Psalo se tam, že před vyšetřením vstříknou do krku sprej na znecitlivění. Vyšetření trvalo opravdu chvíli, ale když jsem viděla syna v jakém stavu vylezl z ordinace. Sdělil mi, že mu žádný spray nevstříkli a že to dělali bez umrtvení. Šla jsem za doktorkou, co to má znamenat a ta mi oznámila, že podle EU už se to 4 roky nedělá. Nechápu, co to má znamenat.

Tak dneska mám za sebou vyšetření, je to v pohodě, hlavně dýchat a na nic jiného nemyslet. Celé to trvalo maximálně 4 minuty. Super doktor, příjemné sestřičky, jedna mě neustále opečovávala (psycholožka), druhá asistovala doktorovi.

Dnes jsem podstoupil svoji první gastroskopii a tak se podělím o zkušenost, jelikož jsem před zákrokem také hledal asi jakousi útěchu na internetu. Bylo mi řečeno od půlnoci nejíst nepít. Před zákrokem mi bylo aplikováno sprejem umrtvení dozadu do krku. Dostal jsem náhubek a lehnul jsem si na levý bok. Hadici jsem zacítil až v krku a jakmile se mi vyvolal velice slabý krkací reflex a otevřel se mi krk dostal jsem pokyn polknout a sonda byla ve mě. V krku je cítit jako při angíně, čili nic strašného, dá se bezproblémově dýchat i vydávat souhlasné hlásky. Člověk trochu slintá a slzí. Také jsem během zákroku dostal pokyn zhluboka a pravidelně dýchat, to proto, že ze mě soustavě krkáním unikal vzduch, který do mě přes sondu doktor pozvolna pouštěl (asi aby se sliznice lépe nachýlili pohledu a jeho únikem se vyšetření zbytečně prodlužuje) a skutečně to pomohlo. Ke konci doktor hadici jakoby přetočil o 180° v ruce a to bylo trochu cítit v žaludku, ale opět žádná katastrofa. Pak akorát menší pokrkání když šla sonda ven krkem a byl konec. Žádné navalování nebo pocit na zvracení.

Byl mi vyšetřen trakt až ke střevům čili v plném rozsahu, takže jsem si to prošel v maximální míře bych řekl. Obsluhovali mne dvě příjemné sestry + doktor nemocnice, jejíž pověst by odpovídala spíše na márnici, ale já osobně si nemohu stěžovat.

Nejhorší na celém zákroku mi přišel okamžik, když se těsně před začátkem zhasne a člověk spatří pověšenou černou hadici 1cm v průměru, jak svítí do kýble a taky okamžiky ihned po zákroku, kdy se nemá polykat a vše z úst naházet do ubrousku. Stačí hluboce a pravidelně dýchat a klepat si prsty na ruce nějakou melodii a přibližně za 80 vteřin už zase sedíte. Zvracení, dávení apod. snáším velice špatně, ale toto vyšetření je o něčem jiném a nestojí za to se stresovat. U zubaře je to horší.

Při tomto vyšetření žaludku je třeba zachovat absolutní soustředění na dýchání. Je pravda, že je to trochu nepříjemné, ale při troše koncentrace se to dá v pohodě zvládnout. Víc nepříjemné je ale pokračování do dvanactníku a při krvácení nalézt zdroj a šití prasklého vředu. Trvá to trochu déle. Opravdu to nebolí, ale je to hodně nepříjemné, protože se to dělá při plném vědomí pro spolupráci. Nevím, pro koho je to horší, jestli pro lékaře nebo pro pacienta. Tipuji jedna ku jedné. Lékař se musí pekelně soustředit, aby neublížil, ale pomohl. Zažil jsem to.

Dnes jsem toto vyšetření podstoupila a i když jsem z toho měla hrůzu, opravdu to nebolí a trvá to chviličku. Doporučuji injekci uklidňovačku, všechno je to v hlavě.

Celé vyšetření trvá jen pár minut, žádná katastrofa to není. Nesmí se na vyšetření jít s tím, že to bude hrůza. Nejhorší z toho celého je, že se před tím nesmí jíst ani pít.

Lékaři gastroskopii umí i v celkové narkóze. Nedělají to sice rádi, protože pacient nespolupracuje, ale pokud to činí psychické potíže, tak by možná vyhověli. Já jsem na tom byla dvakrát za sebou. Poprvé to bylo hrozné, podruhé mi to už tak hrozné nepřišlo, možná mi dali i více léků. To druhé vyšetření si moc nepamatuji.

Doporučuji si najít pracoviště, kde to provádějí přes nos (hadička se zavádí nosem). Sice to taky není nic, co byste si toužili zopakovat, ale přesto je to lepší než ústy.

Zažila jsem už ledacos, třeba šestnáctihodinový trvající porod, velkou gynekologickou operaci, atd., ale tady na toto už prostě nepůjdu. Byla mi zjištěna refluxní choroba jícnu. Gastroskopii chce lékařka opakovat, aby mě doporučila na operaci. Tam si to jistě zopakují rovněž. Ne, nikdy více.

Kdyby mě rovnou operovali, prosím, nebudu mít námitky. Jana K.

Gastroskopie není úplně ta zkušenost, kterou by člověk cíleně vyhledával, ale kromě nepříjemných, hlavně pocitových chvilek je vyšetření opravdu téměř bezbolestné. Při prvním vyšetření jsem se styděl za hleny a žaludeční šťávy, které v malém množství ze mě vycházely - de facto (slinil jsem jako pes, když se těší na kost) je to jediná nepříjemnost. Je to však přirozená reakce těla, a tak je třeba ji brát, není se prostě čeho bát. Zatržený nehet horší. A hlavně, je to chvilková záležitost.