20 minut laparoskopická operace, 3 dny v nemocnici, vše bez problémů, po zákroku to samozřejmě bolelo, ale tlumily to léky. Tři malé vpichy, v pupíku se mi to hůř hojí, hnisá to, ale myslím, že to bude časem dobrý, jinak není se čeho obávat, hlavně už žádná antikoncepce. Děti mám 3, takže úplně stačí.

Jsem druhý den po laparoskopii žlučníku. Nastoupila jsem den předem, jídlo jsem dostala včetně večeře. Na operační sál jsem šla cca ve 12 hodin. Byla to moje první narkóza. Bylo mi 3× na zvracení, po čtvrté jsem to už neudržela. Břicho při zvracení nebolelo. Pak jsem zbytek dne a noc prospala. Druhý den mě bolí břicho, proto že málo odchází plyny. Jinak to není tak hrozné. První den mě nepustili z postele, protože jsem měla tlak 80/50 až do druhého rána. Dnes chodím, když se překulím na bok, tak vstávání a uléhání není bolestivé. K jídlu zatím dostávám suchary a obědu polévku. Už se těším, až budu zase v pořádku.

Mám za sebou dvě zkušenosti s laparoskopii. První v roce 2005 kdy jsem
podstoupila odstranění appendixu, který byl velmi náročný s těžkým průběhem a
dvouměsíční hospitalizaci.

Od doby kdy mi byl appendix odstraněn jem měla časté bodání v břiše v právem
podbřišku, ldy ale nebylo nikdy nic důkladně vyšetřeno.

Po 10 letech mě bolest dostala minulý týden do nemocnice, kde se rozhodlo právě
o revizi dutini břišní.

V pondělí jsem podstoupila druhou laparoskopii, kde mi byly odstranění srůsty
po celém tenkém střevu s dutinou břišní. Rány mám vedeny jeden v pupíku, ve
stejném řezu po předchozí laparo, jen o něco větší. Druhá na levém boku cca 2cm.
Po operaci jsem měla hodně velké problemi s dechem, které byli způsobeném
velkým množstvím plynu v břišní dutině. Následně jsem trpěla silnými bolestmi
ramenou,klíčních kosti a žeber. Vše od plynu. Narkózu jsem zmákla na jedničku.
Nic méně jsem sice 4 dny po operaci, ale jsem stále silné unavená, nemůžu sedět
a chůze mi dělá velké problémy. Jako bolest ran, celková schvácenost.
Doufám, že to už rychle přejde a budu to zase já.

Posledních šest měsíců roku 2014 jsem prožívala na střídačku žlučníkové záchvaty anebo jakési virózy. Nebylo to k žití, začátkem prosince jsem vyhledala praktického lékaře, který mi dal dvě zkumavky pro odběr vzorků moče a stolice. Bylo mi víc a víc hůř, proto jsem přestala jíst a vlastně omezila jsem pití. Po týdnu jsem se dobelhala k lékaři, protože mi začaly žloutnout pleť i oční bělmo. Pan doktor rozhodl, že musím druhý den nastoupit do nemocnice, dokonce odvozem sanitou, a to s diagnózou cirhóza jater. S takovou diagnózou mi bylo ouvej, v noci jsem nemohla spát.

V oblastní nemocnici Náchod byl 12. 12. 2014 zjištěn zánět slinivky a žlučník s kamínky celkové velikosti 58 mm. Třetí den pobytu v nemocnici byly endoskopicky rozšířen žlučovod. 19.12.2014 lékaři a další z chirurgického oddělení II. provedli laparoskopickou operaci, při které byl odstraněn žlučník. Je to metoda skutečně šetrná k pacientovi. Byla jsem 23. 12. 2014 propuštěna domů.

Každý vnímáme své zdravotní obtíže jinak, já říkám i to, že prahy citlivosti a bolestivosti máme nastaveny úplně jinak. Vím o čem píšu, před 30 lety jsem trpěla záněty dělohy, vaječníku a bolesti nebyly k přežití, po operaci jsem si tenkrát myslela, že nastala moje poslední hodinka.

Před 9 roky byl u mě zjištěn karcinom tlustého střeva, byl odstraněn klasickou operací. Pooperační bolesti byly první dny tlumeny medikamenty. Další průběh skutečně bezproblémový, pouze jsem byla nesmírně unavena a vyčerpána, operace byla pro tělo obrovský stres.

Po laparoskopické operaci žlučníku byly bolesti skutečně minimální. Druhý den jsem začala chodit a všechno další v těle fungovalo, tak jak má. Přiznám se, že se doma šetřím, vím, že nic neuspěchám, jsem šťastná, že mě netýrají žlučníkové záchvaty.

Děkuji za péči a pomoc lékařům, zdravotním sestrám a zdravotnímu personálu Chirurgického odd. II, Nemocnice Náchod.

Také jsem byla na diagnostické laparoskopii pro bolest břicha. Prohlíželi mi celé břicho odspoda nahoru. Byly zjištěny a rozrušeny srůsty gynekologické a srůst střeva s břišní stěnou. Také mi byl odstraněn apendix.

Asi nejnepříjemnější byl skutečně plyn, který se držel v hrudníku cca 2-3 dny po operaci (bolesti pod lopatkami, pod žebry a v ramenou). Jinak jizvy vypadají dobře, narkozu jsem snášela úplně v pohodě, žádné nevolnosti ani následná ospalost. S těžší fyzickou aktivitou by se nemělo počítat 3 týdny, celková rekonvalescence je 6 týdnů.
Důležité je dodržení šetřící diety, pokud se operují střeva a cvičení, aby se břicho zpevnilo, obnovila motorika střev a srůsty znovu neudělaly.

Také jsem byla upozorněna, že při nafukování plynem se zvedne bránice příliš vysoko do nepřirozené polohy a sestupuje pak zpět až 3 týdny, proto je dobré cvičit především dechové cviky. V nemocnici docházela denně rehabilitační sestra a pokyny ke cvičení byste měli dostat domů.

Není se čeho bát, radím vybrat si dobrou nemocnici, např. v Praze nebo nějaké větší město, kliniku se zkušenostmi.

Jsem 3 týdny po laparoskopii a cítím se dobře, jen mne občas ještě bolí ramena. Po narkoze jsem zvracela, dva dny po zákroku mne propustili domů. Nejhorší je ještě teď pro mne spánek na levém boku, kde mi dělali řez. Místo je ještě citlivé, v práci jsem se opřela o pupek a není to ještě úplně ono. Měla jsem bolavé břicho, hlavně když mne lékař vyšetřoval, občas jsem i krvácela.

V oblasti sexu jsem jej odmítala vzhledem k neuvěřitelným bolestem, což mne nakonec k tomuto výkonu přinutilo. Nakonec mi našli „pouze“ křečové žíly, nic víc. Beru detralex, ale podle toho, co mi řekl můj gynekolog soudím, že tím se mé bolesti nevyřešily.

Před týdnem jsem podstoupila laparoskopii žlučníku. Kdo se na to chystá opravdu se nebojte. Já byla úplně na nervy. Bála jsem se té bolesti po operaci a ono to nic nebylo. Jasné, bylo to nepříjemné, ale kdo zažil záchvaty. Záchvat je stokrát horší. Já měla poslední dobou záchvaty až 2× do týdne. Bylo to ošklivé, tak mě poslali na ERCP. Potom to už bylo v pohodě, ale na operaci mě stejně dokopali. Nejhorší bylo to čekání. Nastoupila jsem den před operací a řekli mi, že půjdu až tak v půl 12. Čekala jsem. Bylo to nekonečné a najednou mi přišli dát náladovku a byla jsem veselá. Potom už mě uspali a šlo to.

Mám 4 malé vpichy. Jak jsem pochopila. Bolest po operaci je asi hodně individuální. Nejhorší je si sednout a lehnout, to nejvíc bolí. Po operaci je dobré začít chodit co nejdříve. Plyn kterým vás nafukovali při operaci se nevypustí všechen a tím jak začnete chodit plyn odchází a pomalu tak začnou pracovat i střeva. Pustili mě 5 dní po zákroku. Byla to pohodička. Asi nejhorší bylo, že po operaci nesmíte tak 6 hodin pít. Jinak mě to ani nebolelo. Jenom teda trošku mě pobolívaly klíční kosti od toho plynu. Doporučují ještě měsíc po operaci žlučníkovou dietu, ale pochybuji, že to vydržím. Už po týdnu bych snědla všechno. Kdo se na tuto operaci chystá a bojí se. Opravdu se není čeho bát.

V pondělí jsem podstoupila laparoskopii a následně mi byl odstraněn vejcovod. V podstatě se jedná o velmi jednoduchý výkon, jak se již zmiňují pisatelé v diskuzi. V úterý jsem byla relativně v pořádku a šla domů. A pak to začalo. Byla jsem upozorněna na bolesti v břiše a ramenou, ale nečekala jsem, že to bude tak silné. Pod žebry neskutečná bolest, v jednom rameni to samé. Dnes je čtvrtek, stav se o něco zlepšil, ale při nádechu stále cítím bolest pod žebry, na prsou a v zádech.

Pokud bych tohle věděla dopředu, zůstala bych v nemocnici pod léky. Určitě bych domů nešla tak brzo, protože chvílemi byla bolest opravdu nesnesitelná. Tak snad jsem někomu dalšímu pomohla v rozhodování s brzkým odchodem z nemocnice.

Jsem 10 dní po laparoskopii. Vyndavali mi chronické slepé střevo a odřízli tlusté střevo srostlé s břišní stěnou. 5 dní po zákroku jsem se naprosto nemohla hýbat, jen ležet na zádech. Mám tři malé jizvičky, které mi po vyndání stehů začali hnisat. Dnes se sice samostatně pohybuji po bytě, ale sama ven mohu nejdřív za dalších 14 dní.

Včera jsem šla s manželem nakoupit do obchodu (vedle domu) a málem jsem nedolezla.
Chci tím upozornit, že zákroky jsou velmi individuální. Všechny příspěvky jsou zde velmi pozitivní. Ale je třeba počítat s tím, že rekonvalescence může být dlouhá a náročná, zejména v oblasti pohybu. Já snesla bez problému narkózu, hned jsem mohla pít. Naopak jsem měla problém se spánkem. Ihned po zákroku jsem byla při plném vědomí a usnula až za 15h na 2h a pak opět celý den vzhůru. S plynem, kterým se břicho nafukuje jsem také neměla žádné problémy. Stolice mi odešla 4. den po zákroku a od 5. dne jím racionální stravu. Avšak sama po bytě jsem se začala pohybovat až tak 9. den a jak jsem zmiňovala výše, na samostatné ježdění dopravou do práce nebo do školy můžu ještě na dlouho zapomenout. I při větším nebo rychlejším pohybu v rámci možností doma, mě bolí celé břicho, otýká a opuchá. Což je normální. Tento stav může trvat až měsíc po zákroku.

Všem přeji, aby jejich plánovaná laparoskopie proběhla bez problémů, jen je dobré mít krizový plán v případě, že rekonvalescence bude trvat déle, než jste předpokládali.

Dobrý den,

jsem 14 dní po laparoskopii žlučníku, abych pravdu řekla, první dva dny bolest při pohybu, nejhorší bylo si z lehu sednout a obráceně, den po dni se bolest zmenšovala a po čtyřech dnech po zákroku naprosto v pořádku.

Měsíc bych měla držet dietu, ale hlad je hlad, spíš chutě a jím všechno a nic mě není, po narkoze jsem tedy zvracela, ale nebolelo to. Doporučuji všem.

Dnes mě propustili z nemocnice. Strávila jsem zde týden, kdy jsem přišla s velkými bolestmi v podbřišku, se kterými si lékaři nevěděli rady, na všech vyšetřeních bylo vše negativní a tudíž jsem podstoupila laparoskopii. Operace trvala zhruba hodinu a půl a diagnoza byla zcela jasná - srůsty a našli mi ještě někde v podbřišku nějký výpotek.

V dětství jsem podstoupila operaci slepého střeva ještě starým způsobem. Mám tři malé jizvičky, ale potvrzuji, že pooperační bolest je značná. Bolesti z nafouknutí plynem jsem nijak zvlášť nepociťovala, ale bolest v pupku, přes který se celá operace vedla je velmi znatelná i dnes, z tohoto důvodu jsem byla propuštěna i později, jelikož při každé vizitě mi na břicho sahal jiný doktor a ne každý byl příliš citlivý a chápal, že to bolí. Celkově se není čeho bát, narkóza je dostatečně silná a prášky od bolesti pomůžou. Akorát počítejte s tím, že rekonvalescence nějaký ten pátek potrvá.

Právě jsem doma z laparoskopické operace kýly, ale opravdu nic moc. Ano, mám sice jen tři drobné jizvičky, ale bolest i dnes, čtvrtý den po zákroku značná. Laicky si to vysvětluju tím, že řez sice takřka není žádný, ale nafouknutí dutiny břišní plynem asi dost namůže tkáň celého břicha, stlačí střeva i močový měchýř, další trauma dokončí kvedlání třech tyček v břiše. Když se provede několika centimetrový řez, lékař se dostane přesně tam kam potřebuje a neobtěžuje prakticky celé břicho. Pak už jen pár dní bolí jen ten řez. Toť má bezprostřední zkušenost a názor.

Včera jsem podstoupila laparoskopii břicha, jednalo se hlavně o náhled, protože mě z nejasného důvodu bolelo dlouhodobě břicho. Doporučili mi laparoskopii, nastoupila jsem den dopředu, udělali mi klistýr, následující den jsem po obědě šla na zákrok pod celkovou narkózou. Trvalo to necelou hodinu, večer už jsem dostala najíst, bylo mi fajn, večer jsem akorát začala cítit bolesti v podžebří a rameni kvůli nafouknutí plynem. Na to mi dali injekci, po které jsem se vyspala a s velkým překvapením jsem šla ráno po vizitě ani ne po 24 hodinách po výkonu v celkové narkóze domů (našli mi jen srůst a křečové žíly někde u močového měchýře).

Doma ležím, protože mě pořád trápí ten plyn, ale měl by se brzo vstřebat. Po narkóze jsem neměla žádné problémy, nezvracela jsem. Nemusíte se ničeho bát, nic to není. Za 7 dní se mám dostavit na vyndání stehů, mám malinké šitíčko u pupíku.

Na plánovanou laparoskopii jsem nastoupila den předem. V nemocnici jsem dostala kristýr na vyčištění. Po zákroku jsem necítila žádné bolest, jak po řezech tak a ni břicha.Najednou byli pryč. Jen následující tři dny mě potrápil plyn, kterým břicho nafukují. Bolelo mě pod žebrama, a klíční kosti.Ale byla jsem na to upozorněna. Domů jsem šla po pěti dnech po výkonu, po sedmi dnech stehy.
Teď jsem 11 dnů po výkonu, a nemám žádné problémy, pohodička. Břicho nebolí, řezy se krásně hojí. Pokud se někdo bojí, nemá proč. Je to opravdu pohoda