Lumbální punkci jsem podstoupila před 3 dny. Při zákroku jsem seděla měla vyhrbená záda. Samotný zákrok není bolestivý, mě osobně se doktorka při vpichu dotkla nějakého nervu, tudíž mi na pár vteřin projela bolest do levé nohy. Poté je trošku nepříjemné čekat, než se vzorek odebere, mně vadil předklon hlavy, jinak to trvalo cca 10-15 minut. Jeden den jsem byla v nemocnici, nyní ještě ležím, jelikož když vstanu, tak mám bolesti hlavy, což prý odezní cca do týdne. Není se čeho bát, ale když už na to nebudu muset, zlobit se nebudu.

Čekala mě lumbální punkce a po přečtení této diskuze jsem se klepala strachy, moje zkušenost je taková, že během několika minut je vše hotovo a opravdu není čeho se bát, jen toho, jak dopadnou výsledky. Seděla jsem na židli čelem k opěradlu a vyhrbila záda, 2 sestřičky mě přidržovaly a paní doktorka to píchla - cítila jsem jen jemné štípnutí jako odběr krve, žádné dloubání v páteří a bylo hotovo, 2 hodiny jsem nesměla vstát z postele a hadičkou jsem cucala colu, pak jsem si došla na wc a polehávala i další den, hlava trochu bolela, ale nic dramatického. Jsem ráda, že se žádné očekávané hrůzy nedostavily a přeji všem, ať vám to jde tak hladce jako u mě!

Každému tu dělají před LP vyšetření očí, Rozkapou zorničky a pak přijde očař s „baterkou“ - vyšetření je platné 3 dny.

Někdo je slyšet přes více stěn, spolubydlící by si to nezopakoval (při prvním vpichu nabrali kost), a já bych o tom řek, že to bylo nové - zažil jsem braní krve, které bolelo víc.

Maj tu přibližně 5 LP denně.

Právě ležím po lumbální punkci. Tenčí jehlu jsem si koupil.

Půl hodiny jsem ležel na břiše, hodinu na zádech. Už i sedím, ale nic mě nebolí. Není se čeho bát.

U mě lumbální punkce proběhla úplně bez komplikací. Díky paní doktorce, která mi sdělila, že si mohu za 170 kč koupit tenkou jehlu. Toho jsem samozřejmě využila. Cítila jsem jen štípnutí a pak větší tlak. Jinak žádná bolest. Celkově to trvalo asi 5 minut.

Poté jsem ležela hodinu na břiše a tři hodiny na zádech. Hodně jsem pila. Sestřička mi dala do pet láhve s minerálkou hadičku a já měla možnost se bez hnutí kdykoliv napít. Po čtyřech hodinách jsem mohla normálně vstát. Nic mě nebolelo, žádné bolesti hlavy jsem necítila.

Dobrý den, na moje zkušenosti už nechci ani vzpomínat. Večer asi ve 22 hodin mi byla udělána punkce, což se dalo vydržet. Ráno jsem se probudil, šel běžně na toaletu, tam mě začal ukrutný tlak v hlavě, nevěděl jsem, o co jde, tak mi najednou sestry vysvětlily, že bych neměl vstávat 24 hodin po punkci z postele. Pozdě. Pil jsem tedy colu a hodně tekutin nevěděl jsem, co mě ještě čeká. Večer prvního dne přišly veliké bolesti zad mezi lopatkami, nechal jsem si píchnout injekci na bolest (Novalgin), abych se vyspal. Ráno druhého dne přišly zmiňované bolesti hlavy, nepopsatelné, postpunkční syndrom. Další čtyři dny jsem byl jenom v bolestech hlavy, nespal, nejedl, prostě neexistoval, myslel jsem, že už se z toho nevyhrabu, pět dní v kuse připoután na postel a s hlavou co nejméně hýbat. Ležet na zádech bylo úleva. Ten, kdo to zažil, ví, o čem píšu. Více na to trpí ženy. Po pěti dnech se ulevilo, takže propuštění z nemocnice a nastal klidový režim. Po sedmém dni jsem zpomalený, takový malátný, je mi pořád divně. Tak teď už čekám, až to celé odezní. Shrnutí: při vyslovení lumbální punkce mám husí kůži.

Na lumbální punkci jsem šla se strachem a obavami, dvě noci předtím se mi o tom stále zdálo. Nakonec musím říct, že jsem byla až překvapená, jak to všechno proběhlo. Měla jsem speciální atraumatickou jehlu, kterou lze zakoupit ve zdravotnických potřebách či lékárně (je tenčí, než ta klasická), stála 330 Kč, ale byla to investice, která se opravdu vyplatila. Vpich opravdu bolel zhruba jako odběr krve či injekce, pak byl jen chvilku cítit tlak a po cca minutě bylo vše hotovo.

Potom se mi trošku motala hlava, ale žádnou bolest jsem necítila. Je důležité opravdu nejprve ležet na břiše (minimálně 30 minut), pak hodinu na zádech - nezvedat hlavu. Po té hodině na zádech mě přišla sestřička trošku zvednout hlavu a mohla jsem začít pít - to je hodně důležité, vypít minimálně 2,5 litru tekutin. Celkově jsem ležela 4 hodiny a pak jsem v pohodě odjela autem domů. Hlava mě nebolela, jen jsem byla hodně unavená, takže to chce více odpočívat.

Dnes je to druhý den a cítím lehce bolest v zádech, ale opravdu nic extra dramatického. Pokud vás toto vyšetření čeká, opravdu se není čeho bát. Držím pěsti!

Neměla jsem vůbec strach, byla jsem v klidu, jen to píchne. Bohužel mě překvapil velmi nepříjemný zážitek. Vpich neumrtví, je velmi bolestivý, podařil se až na potřetí. Velmi nepříjemná je bolest do dolních končetin, neměla jsem daleko od kolapsu.

Kdo jde na toto, říkají tomu lumbální punkce, nic to není, jen malé píchnutí, pak trochu nepříjemný pocit a tlačení 5/10 minut a je hotovo. Pak ležet asi 4/5 hodin a hodně pít proti bolesti hlavy, pak už se muže pomalu chodit sedět, nikdo se toho to zákroku nemusí bát.

Dobrý den, po mrtvičce bez následků jsem absolvoval lumbální punkci. Doporučuji nečíst starší zkušenosti, protože to dávno neplatí. V mém případě rentgen zad na zádech a na boku, pak jsem hopsnul na kraj postele, svěsil ramena a ohnul hlavu na prsa. Píchnutí jako při odběru krve, pak už bezbolestné. A to v mém případě mám v oblasti odběru 2 starší operace plotének a tedy jizvy, srůsty.

Po odběru jsem se položil na břicho, cca na 30 minut, pak se na další hodinu překulil na záda bez polštáře a pak se pomalu zvedl a uvařil si kávu. Asi po 3 hodinách jsem odcházel bez jakékoliv bolesti po vpichu nebo hlavy) domů. Paradoxně nejbolestivější byla depilace „srsti“ po strhávání náplasti.

Nebojte se ani zeptat na zkušenosti lékaře, medikům bych to asi nepodepsal, ale na druhou stranu se to musí někde naučit. Mé doktorce díky a uctivost.

Na lumbální punkci jsem byla před dvěma týdny. Hodně mě strašili, kdo ji zažil. Mně osobně lumbální punkce opravdu jen tlačila a vpich - prostě jako když vám berou krev. Ovšem díky vypnutí zad je to trochu nepříjemnější. U mne se vše povedlo napoprvé s tenčí jehlou, tak jsem ležela jen dvě hodiny, ale stále musíte po zbytek dne chodit jak „na popravu“ - skloněná hlava, aby vás to nerozbolelo.

Já ležela 2 hodiny na břichu a pak na boku, na záda jsem mohla až tak večer. Bohužel jde i o to, jak i šikovného doktora budete mít. Nebo protivu, se mnou se snažil komunikovat a nepíchl, dokud jsem mu neodpověděla. Bolest - jde i o práh bolesti konkrétní osoby. Bolesti po byly tak tři dny, a to myslím, že bylo z nemocniční postele.

Před týdnem mi dělali lumbálku - ambulantně. Vpich byl nepříjemný, ale dal se vydržet, nejhnusnější byla bolest do pravé nohy - jakoby tisíc jehel od shora do chodila a palce, pak už to šlo. Měla jsem lepší jehlu, tak jsem ležela jen půl hodiny na břichu a dvě a půl hodiny na zádech. Bylo mi řečeno, že musím vypít aspoň dva litry nejlépe koly, jenže do nemocnice jsem byla převezena z ordinace a s sebou jsem nic neměla, tak jsem vypila jen dva kelímky vody, které mi dala sestra. Pár dní mě bolela záda v bedrech, třetí den jsem měla děsnou migrénu a dnes, šestý den, mě brní pravá noha. Jestli velkou únavu a vyčerpání přisuzovat lumbálce nebo něčemu jinému, nevím.

Před deseti dny jsem byla na odběru mozkomíšního moku. Přesto, že jsem se
opravdu bála, byl samotný odběr úplně bez problémů i bez jakékoliv bolesti.

Celý den jsem ležela, přesto se mi motala hlava a cítila sem se hrozně slabá,
další tři dny mě bolely záda, celá bederní oblast. Pak vše odeznělo.

Po dvou dnech slabost, při jízdě autem lehce zle, jinak nepozoruji žádné vážné stavy. Jinak samotný odběr proveden atraumatickou jehlou, asi 10 - 20 minut. Vpich velmi lehce bolel, potom již jen tlak. Jinak po odběru jsem hodně doplňoval tekutiny, konkrétně Magnesii.

Je to velmi nepříjemné, při tom vás bolí hlava a tam, kde vám to odebrali. Já jsem to zažila před týdnem, zdravotní sestry říkaly, že mě to nebude bolet, ale bolí. První, co po vás budou chtít, je, abyste udělali kočičí hrb a přitom vás drží. Pak hledají, kde to odeberou, a když to najdou, tak vás stisknou pevně. Odeberou vám do pár ampulek a potom si musíte lehnout na záda a celých 12 hodin ležet a hlavně pít. Já jsem i při tom brečela, ale to dělají 12 leté děti. Jenom bych to nikomu nepřála.

Lumbálku mi dělali před týdnem na neurologii v ambulanci ve FN Brno v Bohunicích. Žádné přípravy. „Posaďte se obkročmo na židli,“ ředla mi sestřička, „a nahrbte záda.“ Začala se mnou mluvit, že mi ladí srdíčko na krku s halenkou a ať se ničeho nebojím. Že mě vzadu paní doktorka píchla, jsem vůbec nevěděla, jen jsem slyšela, že nám to pěkně teče a po chviličce hotovo. Sestra mi pomohla na vedlejší postel, kde jsem dvě hodiny ležela na břiše a popíjela vodu hadičkou. Po dvou hodinách jsem po svých odešla za manželem do auta. Bylo mi doporučeno nic zbytek dne nedělat, tak jsem zalezla do postýlky v očekávání nějaké hrůzy. Žádná se nekonala ani ten den, ani žádný další. Druhý den jsem mazala do práce. Držím všem palce a přeji stejnou zkušenost.

Po odebraní mozkomíšního moku jsem byl položen břichem na lůžko. Tak jsem ležel asi hodinu. Po hodině mě otočili zádama na lůžko, tak jsem ležel asi 5 hodin.

První den dobrý - chůze, žadný bolesti hlavy, ani pocity na zvracení, jenom trochu oslablej. Ale třetí a čtvrtí den peklo - hrozné bolesti hlavy, pocity na zvracení, neschopnost jíst, zmatenost, porucha vzpomínaní na předchozí dny. Odeznívá to po týdnu, když nebudete fyzicky pracovat nebo furt stát a chodit po městě.

V pátek 2.5.2014 se mi odpoledne udělalo špatně, bolest hlavy, malý mozek jsem měla jako z kamene, zvracení, dvojité vidění - prostě mi bylo strašně zle. Hlava se mi mohla rozletět. Maminka mi zavolala rychlou a ta u nás byla do 10 minut. Odvezli mě s podezřením na mozkovou příhodu do nemocnice.

Tam bylo hned CT a následovala lumbálka. Sedla jsem si na kraj postele, musela jsem se opřít o sestřičku, která stála přede mnou. Zaujala jsem takovou nahrbenou polohu, pomalu jsem dýchala, za mnou mi sestra přesně říkala, co se bude dělat. Doktor provedl zákrok - nebolelo to, akorát jsem cítila vpich a zvláštní tlak. Po zákroku jsem si sedla do křesla, převezly mě sestry na postel. Musela jsem ležet na břichu. Skutečně celých 24 hodin. Nejhorší je mísa…

Po 24 hodinách jsem normálně chodila, žádná divočina. Hlava mě nebolela a ani jiné problémy jsem neměla. Pan doktor byl velmi šikovný a sestřička mi pak ukázala zkumavku s tekutinou, která byla krásně čirá. Všem držím pěsti, aby měli takové štěstí na doktora a sestry, jako jsem měla já.

Po přečtení těchto stránek jsem šla na vyšetření se značným strachem a obavami. Vše se povedlo napoprvé, necítila jsem bolest při vpichu, jen tlak. Poté ležíte hodinu na břiše, pak už na zádech. Důležité je zavodnit organismus. Nebylo mi špatně při zákroku ani v dalších dnech.

Snad jsem vás trošku povzbudila, málokdo sem napíše pozitivní zkušenost.

I já přidám krátkou zkušenost - lumbálku mi dělali v nemocnici při hospitalizaci. Odběr samotný se dá vydržet, jen se mi u toho motala hlava, tak mě doktorka nutila mluvit, abych neomdlela. Poté mě se sestrou hned převrátily na lůžko a ležela jsem od osmi od rána do deseti do večera, kdy jsem si došla na WC. Druhý den jsem ležela zase celý den s prášky na bolest hlavy a jen v klidu ležící bez polštáře mě nic nebolelo. Třetí a čtvrtý den byl nejhorší - bolesti hlavy a motolice při pohnutí hlavou, návštěva WC byl horor - držela jsem se umyvadla, abych nespadla, třásly se mi ruce i nohy, tmělo se před očima, nemohla jsem jíst.

Dostala jsem 2 infuze s kortikoidy - k ničemu - a poté infuzi zavodňovací a ta pomohla spolu s pitím maxima tekutin. Celkem jsem po lumbálce musela zůstat v nemocnici 9 dní a nyní je to 12 dní a stále se mi trochu motá hlava, při chození ze mě lije pot a musím polehávat. Prý existují tzv. atraumatické jehly (tenčí), po kterých prý hlava nebolí, o těch jsem ale předem nevěděla a v nemocnici mi je nenabídli. Když jsem se na to po zákroku ptala, prý je v této nemocnici nepoužívají, protože mok teče pomaleji.

Když to shrnu: vyšetření je k určení diagnózy zřejmě nutné, takže vyhnout se mu nejde, ale určitě doporučuji potom opravdu ležet (i s tím, že musíte na mísu) a hlavně pít, co se do vás vejde.

Ve středu mi dělali lumbální odběr kvůli podezření na zánět mozkových blan a ten byl úplně v pohodě. Nebolelo nic, jen mi bylo celkem na omdlení, ale dalo se to ustát. Celý den ležet ok a druhý den polehávat. Ale 3. den jsem šla domů, protože se zánět neprokázal a jak jsem opustila polohu vleže a sedla si v autě začalo zvracení, následovalo při chůzi kamkoliv a zvracela jsme skoro v jednom kuse ani už nebylo co zvracet a šílená bolest hlavy.

Volala jsem lékaři, co mi lumbálku odebíral a sám se tomu divil, že mi je tak špatně. Doporučil navštívit neurologa a až na neurologii jsem se dozvěděla o posttraumatickém lubálním syndromu, který může být o pár dní později. Jediná poloha, kdy nezvracím je vleže, takže nemůžu nic.

Chtěl bych uklidnit všechny, které čeká tohle vyšetření. Sám jsem je absolvoval a po letech mi prokázala roztroušená skleróza. Hodně záleží na vaší psychice, ale fakt to nebolí. Je to něco jako injekce, akorát pak musíte nějakou dobu ležet. Myslím, že trhání zubu je o dost horší. Tak se nebojte a držím palce. Honza

Zdravím všechny,

před 3 dny mi lumbálku dělali. Před vyšetřením jsem četl různé děsivé články a můžu říci, že to není opravdu tak hrozné. Je pravda, že mě bolí hlava, ale pokud ležím, tak je vše v pohodě. Samotný zákrok jsem absolvoval v sedě a jediné, co bylo nepříjemné, bylo brnknutí jehlou o nervy, které mi projelo celou nohou. Celé to trvalo max. 5 minut. Doporučuji opravdu po zákroku ležet rovně a pít kolu, co se do vás vejde. 2-3 litry.

V prosinci 2011 jsem absolvoval punkci za účelem zjištění, zda nemám lymskou boreliózu a mohu potvrdit, že to není nic příjemného. Druhý den po punkci
mě postihly takové bolesti hlavy, že jsem nemohl hýbat ani očima, nevěděl, jak si mám lehnout a dojít si na wc byl nadlidský výkon. Toto mi vydrželo skoro sedm dní a pak jsem odešel na vlastní žádost domů, kde jsem se ještě dalších pět dní zotavoval.

Není pravda, že je to nebolestivé vyšetření. Vpich bolí, ale hlavně je hrozně nepříjemné. Mě dělali lumbální punkci 2× a vždy jsem při ní omdlela a byla v krátkém bezvědomí, tak mě jí museli dělat za hodinu po 2× - celkem tedy 4×! Ač jsem se snažila zhluboka dýchat a být klidná, nepomohlo a omdlela jsem a pak se probrala když jsem slyšela, jak říkají, jak jsem zelená.