I ja jsem musel na lumbalku a hledal si samozrejme diskuze na internetu. Tahle je jedna z nejviditelnejsich a asi i nejctenejsich, takze svoji zkusenost bych rad take predal.

Byl jsem na Homolce, z celeho zakroku byl opravdu nejhorsi ten strach pred tim, pak najit na Homolce spravny vytah a vydrzet cekat tri hodiny na pokoji nez na me prisla rada. Odber byl u me naprosto bez problemu v pozici v sede s ohnutymi zady, opravdu jsem o tom skoro nevedel a trvalo to tak dve minuty. Vic jsem citil nabrani krve pred tim. Pak jsem podle pokynu lezel pul hodiny na brise a ctyri hodiny na zadech. Na zaklade diskuzi jsem se snazil do sebe nacpat co nejvice tekutin, abych se vyhnul postpunkcnimu syndromu. Odpoledne jsem jel domu radsi taxikem, ale byl jsem v pohode, zadne ani motani hlavy. Druhy den take vsechno v poradku, tak uz jsem se radoval, jak to mam za sebou. Bohuzel treti den nekdy po obede me zacalo dost bolet za krkem, ze jsem nebyl schopny sedet vic nez pet minut za pocitacem. Byla to takova zvlastni bolest, nebo spise tlak, musel jsem si vzdycky lehnout a tak to bylo asi tri dny, ale zlepsovalo se to postupne. Predpokladam, ze to byl ten postpunkcni syndrom, ktery je podle diskuzi hodne individualni a nekteri lide se mu asi nevyhnou, i kdyz se snazi jako ja.

Takze shrnuti: Nebojte se toho,nejspis Vas tam poslali kvuli necemu,s cim Vam lumbalka muze pomoci,takze to stoji za to. Odber neni nic,to by Vas museli asi fakt hodne spatne napichnout,ale to mate treba i u krve. Pak se pripravit psychicky na ten syndrom,ten Vas muze na par dni odstavit,ale je to individualni.Preji vsem hodne zdravi

Po přečtení naprosto hororových zkušeností některých uživatelů zde se podivuji, že jsou ještě vůbec naživu. Ovšem, při pročítání mám více a více pocit, že se jedná spíše o internetové trolly, kteří mají kdo ví proč tendence strašit a strašit…

Takže jsem se rozhodl přidat mou empirickou zkušenost:

Lumbálku jsem podstoupil v nemocnici ve Vyškově. Pokyny před vyšetřením mi dala již má neuroložka - že si mám vzít něco pohodlného a hlavně pití - doporučila mi zejména colu, která je prý lepší pro následnou rekonvalescenci. Dobré je si i vzít něco případně na čtení, protože si po zákroku poležím přibližně ty tři hodiny.

Na vyšetření jsem byl objednán na devět ráno. Vzali si mě do parády chvíli po deváté. Sestra mi nejdříve řekla, ať si odložím, vysleču se do půli těla a vyčkám na příchod lékařky. Ta došla posléze - dala mi papír k podpisu s informovaným souhlasem. Při dotazu zda, mám dost tekutin s sebou se podivila nad tím, že mám colu. Sama konstatovala slovy: „Vy jste asi pročítal internet že?“, což jsem jednak přitakal a jednak jsem opáčil, že mi to doporučila neuroložka. Na to mi odpověděla, že jsem samozřejmě neudělal nutně špatně - protože přece jenom kofein a cukr dodá tělu trochu energie, ale někomu by mohla cola udělat nedobře po zákroku. Proto by osobně doporučila obyčejnou vodu.

Poté mě poučila o tom, co mě čeká, ale říkala, že mě nebude strašit detaily. Prostě, ať se nebojím, protože sám název ‚lumbální punkce‘ zní hůře, než probíhá - jako výhodu taktéž uvedla speciální atraumatickou jehlu, kterou mi předtím doporučili zakoupit. Cena jehly je přibližně 350,–Kč

Se sestřičkou mě posadili na židli a napolohovali mě do pozice ‚kočičího hřbetu‘ a upozornili, ať se již co nejméně hýbu. Polohu samu o sobě jsem čekal horší a méně pohodlnou.

Se sestřičkou se mě paní doktorka ptaly, co dělám, kde pracuji a tak. Tak jsem popisoval svou učitelskou práci. Docela jsem se rozmluvil (to asi ta nervozita). Po chvíli mi doktorka říká: „Ale už nehýbat, už jsem zavedla jehlu.“
To mě vcelku v daný moment udivilo, protože jsem to fakt necítil. Paní doktorka mi říkala, že si vedu dobře, ať se nehýbu a už to bude. Co bylo nepříjemné - a to přiznám narovinu - tak dle její slov mi v jeden moment ‚štrejchla‘ nějaký nerv, což mělo za následek vystřelení bolesti od kostrče do konečků prstů na levé noze. ALE - abych nikoho zbytečně nevystrašil, na vrub to dávám tomu, že jsem se při svém povídání na začátku zkrátka pohnul - takže pri sezení na židli při vyšetření na to myslet a nehýbat (!)

Chvíli nato jsem se nervózně ptal, jak dlouho to ještě bude trvat, načež mi paní doktorka oznámila, že jehla už je venku a jen mi musí zalepit ránu po vpichu. Ani nevím jak dlouho to trvalo, ale žadných 10-15 minut, nýbrž všeho všudy jen asi tři minuty.

Po zákroku jsem se jal lehnout si na břicho na půl hodiny - tomu se sestra i doktorka divily. Opět mi bylo řečeno, že je úplně jedno jak budu ležet - důležité je ležet a v nejlépe nějaké pohodlné poloze, ve které vydržím. Důležité je být v rovině a ani nenazvedávat hlavu.

Během první hodiny není dobré vstávat - bylo mu řečeno, že by mě to mohlo zcela spolehlivě vypnout. První hodinu jsem to dodržel, ale poté jsem už musel na záchod. Sestra mi nejdříve nabídla bažanta, ale dle její zkušeností by to už mělo být i po hodině v pohodě, tak mi pomohla na záchod. Vstávání a vůbec dojití na záchod jsem se bál - proto není opět dobré číst různé hororové příspěvky, protože jsem měl strach, jak mě bude bolet hlava, jak omdlím a tak. Ani jedno z toho se nestalo. Cestu na záchod jsem absolvoval úplně v pohodě a během dalších dvou hodin jsem si již zašel na záchod bez doprovodu sám.

Tři hodiny strávené na lůžku se dají přežít - když si vezmete knihu a třeba písničky do sluchátek.

Po třech hodinách mi paní doktorka dala předběžnou zprávu s výsledky, s tím že kompletní výsledky budou do dvou týdnů - pak mě v pohodě propustili - odvezla mě přítelkyně.

Po zbytek dne jsem hodně pil (nealko) a dodržoval klidný režim. Nestrávil jsem ho na lůžku, ale šetřil jsem se - ideální je dohnat resty v seriálech. Přítelkyně mi dovezla chutný oběd z KFC a kromě vody jsem pil i colu. Prostě, jeden den jsem si mohl dovolit něco nezdravého, byť dobrého - a o tom to je; být hlavně v pohodě.

Hlava mě nebolela, krom bolesti v místě vpichu jsem nezaznamenal žadné následky.

Jak bych shrnul tuto zkušenost?

• Nečíst žádné negativní zkušenosti na netu
• Vyšetření je bezbolestné, pokud dodržíte vše dle pokynů.
• Pokud hodně pijete a šetříte se, hlava vas bolet nebude. Nebudete ani zvracet, nebo mít závratě.
• Vyšetření je vcelku banální, nedá se říci, že by to bylo nějaký výrazný zásah do těla s následky.

Už nikdy neskutečně bolesti šíje vystrelujici až do obou rukou nevím jak dlouho to bude trvat

Ahoj, taky se chci podělit se svou zkušeností. Hodně jsem si o tom googlila a pročítala plno recenzí, takže jsem nakonec na LP došla až na třetí termín, kdy jsem to pořád ze strachu rušila. Presne jsem si myslela, že na internetu bude jen to nejhorší, na druhou stranu, ani já nemám úplně pozitivní zkušenost.
Samotný zákrok je ale úplně v pohodě, opravdu to nebolí. Měla jsem atraumatickou jehlu (určitě ji doporučuju! i když si myslím, že při samotném zákroku je v rámci bolestivosti jedno, kterou máte, ale určitě ta atraumatická snižuje rozjetí postpunčkního syndromu bolestí hlav, takže pokud jen trochu můžete, kupte si atraumatickou jehlu!). Prvně ucítíte malý vpich z první jehly, ale to je fakt jen takové štípnutí a pak při zavádění té druhé to nebolí vůbec, člověk cítí jen mírný tlak a takové teplo, ale opravdu to je naprosto v pohodě. Trvá to chviličku, cca 5 minut než se nakapou zkumavky. Je pravda, že asi pokud to někomu napíchávají na několikrát nebo trefí nerv, tak už to může být horší, ale věřím, že převážné většině se ten odběr povede a z toho teda určitě nemějte strach, kdyžtak klidně doktorovi řekněte, že se bojíte a tak, na mě osobně byl doktor i sestra milá, protože jsem říkala, že se vážně bojím. Takže je dobrý to klidně i říct a nehrát si na frajery
Potom vás sestřička zavede na lůžko, kde cca 30-60 minut ležíte na břichu (nic moc pro krční páteř, ale vydžet se to nějak dá…) a poté se můžete otočit na záda, kde ležíte další 2-4 hodiny. Po odběru moku v průběhu vašeho ležení vám ještě přijde sestra odebrat krev z ruky (klidně se zeptejte jeslti můžete u toho odběru ležet, ať si zbytečně nesedáte). Jinak je dobré si s sebou na zákrok vzít 2l Colu, do nějakého kelímku dvojité kafe, a vodu. Nikde vám nic nedají, takže to všechno vemte určitě s sebou a ještě BRČKA! nebo nějakou hadičku skrz kterou to budete pít, abyste nemuseli zvedat hlavu. Hlavu zkuste opravdu vůbec nezvedat a i nejít na záchod vydržet co nejdýl (já to vydržela necelé 2 hodiny a pak už jsem opravdu musela s tím, že jsem myslela, že sestra třeba nějak pomůže nebo tak, ale to vůbec, člověk si má dojít sám, což mě upřímně trochu překvapilo). Jinak poté si určitě domluvte někoho kdo vás odveze domů, se sklopeným předním sedadlem a tak a poté určitě zbytek celého dne ležet a stále hodně pít, nezvedat se. A pak už je to asi hodně individuální, někdo už může druhý den do práce a někdo ne.
Já osobně jsem 4tý den už doma a ležím, první 2 dny jsem byla hodně unavená, bolela mě záda a pobolívala hlava, 3tí den se rozjely šílené bolesti hlavy při vstanutí (ačkoliv jsem všechny režimové opatření poctivě dodržovala)a osobně asi doporučuju dopředu počítat s tím, že se může stát, že budete tak cca týden po výkonu polehávat doma a odpočívat (takže je dobré v tom týdnu pro jistotu nemít naplánované žádné nezbytné věci. A hlavně stále celé dny hodně pít, dát si třeba 2 kávy denně, zelý čaj, usrkávat colu. Bolesti hlavy se mohou rozjet v prvních 72h a fakt to není nic příjemného, tak na to myslet (náchylnější jsou k nim prý mladší ženy.
Takže z mé osobní zkušenosti, samotný zákrok je v pohodě, nepodcenit preventivní opatření (hodně pít, ležet, počítat s tím, že můžete týden doma ležet a nebýt moc schopní vstát ) a pozitivně myslet. Osobně bych ale na zákrok znova už nešla, pokud by byl vyhnutelný, protože ta omezení a bolesti PO odběru jsou opravdu nepříjemné. Na druhou stranu ne u každého se vyskytnou 

Před 14 dny jsem byla na lumbální punkci v Chomutově. Samotná punkce nebolela, nic jsem necítila. Po té jsem měla půl hodinky ležet na břiše a 3 hodiny na zádech. Pak jsem mohla na wc a ráno mě pustili domů. Drhý den jsem si zažívala peklo. Příšerný bolesti hlavy a šíje a po té třes rukou i nohou a zvracení. Pak jsem zjistila, že v leže je mi líp. Do teď ležím a max na 2 hodiny jdu na zahradu nakrmit psy, ale pak ulehám s šílenými bolestmi hlavy. Je to skoro 14 dní a hlava třeští už i v létě, i když ne tolik. Mám na starosti 3 děti, chtěli jsme jet na dovolenou, ale nejde to. Nejsem ještě normálně fungovat. Za mě punkce už NIKDY!

Dnes jsem absolvoval odběr kostní dřeně v nemocnici Motol v Praze. Ráno jsem dorazil a po nezbytném papírování jsem odešel na sál. Svléknout do spodního prádla, lehnout na stůl na břicho a začalo se. Nejdříve doktor nahmatal kde bude provádět vpich. Postříkat desinfekcí a aplikace lokální umrtvovací látky. Po dvou-třech minutách vlastní zákrok. Nevím co se tam vzadu dělo, ale cítil jsem tlak na kost a potom jak se doktor chvilku šťoural v kosti. Nebylo to vyloženě bolestivé jako když vám třeba trhají zub, ale spíše pocit jako když se vám v zubu hrabou (třeba čištění zubních kanálků bez umrtvení, kdo zažil). Je to tupý a nepříjemný tlak. Ale jak psal někdo přede mnou, je to hlavně v hlavě. Zákrok byl hotový odhadem za 10 minut. Potom mě sestry přehodily na pojízdné lehátko, hodinku a půl relax a hajdy domů. Dá se chodit i sedět i ležet, akurát je to pocit jako když Vás někdo nakope do řiti. Dá se to vydržet a měl jsem velký strach, ale po pár minutách je fakt hotovo.

ahoj, včera jsem byl na odběru mozkomíšního moku. Odběr proběhl bez anestézie v sedě, ohnul jsem se a uvolnil. p. doktorka nahmatala místo, vydesinfikovala a napíchla. Vpich nebyl nijak bolestivý, pouze jsem cítil slabý tlak. Odběr trval cca 5min. Po odběru jsem ležel do druhého dne v nemocnici a popíjel colu. Hned druhý den jsem už byl v práci. Lehce pobolívá hlava, po ulehnutí vše ok.

Na lumbální punkci jsem byla 16.6.2020, bála jsem se, ale dá se to vydržet. Podstatně horší je to, že mám doposud silné bolesti hlavy. Podle lékařky to tak prý někdo má, většinou prý bolesti ustoupí do 14 dnů. U mě to tak bohužel není.

Dobrý den vám všem. Chtěla bych se podělit o nedávné zkušenosti s tímto vyšetřením, čili lumbální punkcí. V poslední době jsem toto vyšetření musela podstoupit 2× sice v téže nemocnici, ale na jiném oddělení. Na poprvé mi to píchali dvakrát „zaživa“. Asi jsem trochu srab, ale bylo to fakt šílené. Když jsem se před pár dní dověděla, že budu muset toto vyšetření opakovat ještě jednou, doktor mému otřesenému výrazu vůbec nerozuměl. Když jsem mu pak vysvětlila mé negativní zkušenosti, úplně kroutil hlavou a říkal, že se to na tomto oddělení dělá pod lokální anestezií a měl pravdu. Trochu bolela jen ta samotnáumrtvovací" injekce, ale nic víc už jsem necítila. Takže rozhodně doporučuji lokální umrtvení. Za dvě hodinky už jsem běhala, jako by se nic nestalo.

Hezký den,

tento zákrok mi provedli včera dopoledne. Na radu lékařky jsem si cca za 350 Kč koupil tenčí jehlu a 2l lahev Coly (prý kvůli kofeinu). Přestože jsem o zákroku věděl 3 týdny dopředu, držel jsem se doporučení si o LP nic „negůglit“, což zpětně plně doporučuji. Samotný zákrok trvá cca 5 min a určitě bych neřekl, že je bolestivý. Horší mi přišla ta 1/2 hodina ležení na břiše a cucání coly hadičkou . Následovala dvouhodinovka na zádech a pak už jsem směl vstát. Za 3 a 1/2 hodiny od zákroku jsem bez sebemenších komplikací odcházel z nemocnice a zatím vše OK.

Píšu jen proto, že jsou tu většinou negativní poznatky. Bohužel se nepovedlo napíchnout na poprvé, byla tam cévka. Celkem mě píchli 6×, není to příjemné, ale dá se to vydržet. Po odběru hodinu na břiše (to bylo asi nejhorší) a po další hodině jsem už normálně chodil. Jinak - lokálka není nutná, atraumatická jehla jsou vyhozené peníze.

Nechápu, jak tu můžete psát, že je bezbolestná… Já mám za sebou dvě a při obou jsem trpěla. Po první mě nechali ležet pouze ani ne dva hodiny a pak jsem musela PĚŠKY sama na oční, kde jsem půl hodiny trpěla na nepohodlné sedačce v čekárně a pak týden bojovala s šílenými bolestmi zad (hlava bylo ok, žádné bolesti). Předevčírem jsem byla znova, stejná nemocnice, jiný lékař… a zákrok byl též bolestivý, ležet jsem směla 4 hodiny a pak mě pustili domů. Včera mi začaly bolesti hlavy. Když si sednu, tak to je jak když mi kamión najede do hlavy, když ležím, tak to ještě jde… Jen se teď modlím, aby se to nezhoršilo.

Já Lumbálku podstoupila ve svých sedmi letech (teď je mi 16 a jakožto malé dítě jsem o tom měla do teď hodně zkreslené představy… Třeba jsem si myslela, že se to jmenuje Umbálka). Vlastně jediné, co si ze samotného zákroku pamatuju, je to, že mi píchli něco do zad a pak mě odnesli v náručí na pokoj. Nemohla jsem týden sedět a tři týdny chodit. Bolely mě záda a zvracela jsem. Všechno mě rychle unavilo, dokonce i třeba mluvení mě dokázalo vyčerpat. A když už jsem konečně začala chodit, bylo to, jako bych se to znovu učila. Možná za to mohl můj nízký věk, ale pro mě to bylo fakt strašné.

Zdravím, lumbalku sem podstoupil včera. Musím říct, že je to úplně bezbolestné vyšetření… Takže lidi, nehledejte na internetu, děláte chybu, budete z toho vynervovaní… A to zbytečně! Pokud spolupracujete s doktory, věřte tomu, že to nebolí!

Včera mi dělali lumbální punkci. Paní doktorka byla velice milá a šikovná, takže jsem jehlu ani necítila. Největší problém pro mě bylo ležet 24 hodin v kuse. Z mísy jsem dostala pomalu záchvat (nikdy předtím jsem na ní nebyla) a snažila se, i přes varování ostatních pacientů na pokoji, že určitě ochrnu , dostat na záchod. Sestřička byla moc milá a chápavá a nakonec mě vycévkovala, ale já stejně po těch nejvíc povinných dvou hodinách požádala o normální chození na záchod. A protože jsem jim tam kvůli té cévce dost vyváděla a hlava mě nebolela, tak mi to povolili, ale samozřejmě dál dbali na to, abych co nejvíc ležela a dostatečně pila.

Druhý den jsem odešla normálně domů, nic mě nebolelo a byla jsem ráda, že je to za mnou, nicméně odpoledne začala hrozná bolest zad a hlavy, která často nepřestane, ani když ležím. Takže hlavu vůbec nezvedat, ani se neotáčet, a pokud máte problémy s chozením na záchod, nestyďte se říct si o něco na uklidnění, aby to trochu povolilo, když budete muset použít mísu.

Jinak samotný zákrok naprosto v pohodě, v nemocnici byli moc milí. Hlavní je zůstat pak nehnutě ležet a nepanikařit. 

Lumbální punkci jsem podstoupila před 3 dny. Při zákroku jsem seděla měla vyhrbená záda. Samotný zákrok není bolestivý, mě osobně se doktorka při vpichu dotkla nějakého nervu, tudíž mi na pár vteřin projela bolest do levé nohy. Poté je trošku nepříjemné čekat, než se vzorek odebere, mně vadil předklon hlavy, jinak to trvalo cca 10-15 minut. Jeden den jsem byla v nemocnici, nyní ještě ležím, jelikož když vstanu, tak mám bolesti hlavy, což prý odezní cca do týdne. Není se čeho bát, ale když už na to nebudu muset, zlobit se nebudu.

Čekala mě lumbální punkce a po přečtení této diskuze jsem se klepala strachy, moje zkušenost je taková, že během několika minut je vše hotovo a opravdu není čeho se bát, jen toho, jak dopadnou výsledky. Seděla jsem na židli čelem k opěradlu a vyhrbila záda, 2 sestřičky mě přidržovaly a paní doktorka to píchla - cítila jsem jen jemné štípnutí jako odběr krve, žádné dloubání v páteří a bylo hotovo, 2 hodiny jsem nesměla vstát z postele a hadičkou jsem cucala colu, pak jsem si došla na wc a polehávala i další den, hlava trochu bolela, ale nic dramatického. Jsem ráda, že se žádné očekávané hrůzy nedostavily a přeji všem, ať vám to jde tak hladce jako u mě!

Každému tu dělají před LP vyšetření očí, Rozkapou zorničky a pak přijde očař s „baterkou“ - vyšetření je platné 3 dny.

Někdo je slyšet přes více stěn, spolubydlící by si to nezopakoval (při prvním vpichu nabrali kost), a já bych o tom řek, že to bylo nové - zažil jsem braní krve, které bolelo víc.

Maj tu přibližně 5 LP denně.

Právě ležím po lumbální punkci. Tenčí jehlu jsem si koupil.

Půl hodiny jsem ležel na břiše, hodinu na zádech. Už i sedím, ale nic mě nebolí. Není se čeho bát.

U mě lumbální punkce proběhla úplně bez komplikací. Díky paní doktorce, která mi sdělila, že si mohu za 170 kč koupit tenkou jehlu. Toho jsem samozřejmě využila. Cítila jsem jen štípnutí a pak větší tlak. Jinak žádná bolest. Celkově to trvalo asi 5 minut.

Poté jsem ležela hodinu na břiše a tři hodiny na zádech. Hodně jsem pila. Sestřička mi dala do pet láhve s minerálkou hadičku a já měla možnost se bez hnutí kdykoliv napít. Po čtyřech hodinách jsem mohla normálně vstát. Nic mě nebolelo, žádné bolesti hlavy jsem necítila.

Dobrý den, na moje zkušenosti už nechci ani vzpomínat. Večer asi ve 22 hodin mi byla udělána punkce, což se dalo vydržet. Ráno jsem se probudil, šel běžně na toaletu, tam mě začal ukrutný tlak v hlavě, nevěděl jsem, o co jde, tak mi najednou sestry vysvětlily, že bych neměl vstávat 24 hodin po punkci z postele. Pozdě. Pil jsem tedy colu a hodně tekutin nevěděl jsem, co mě ještě čeká. Večer prvního dne přišly veliké bolesti zad mezi lopatkami, nechal jsem si píchnout injekci na bolest (Novalgin), abych se vyspal. Ráno druhého dne přišly zmiňované bolesti hlavy, nepopsatelné, postpunkční syndrom. Další čtyři dny jsem byl jenom v bolestech hlavy, nespal, nejedl, prostě neexistoval, myslel jsem, že už se z toho nevyhrabu, pět dní v kuse připoután na postel a s hlavou co nejméně hýbat. Ležet na zádech bylo úleva. Ten, kdo to zažil, ví, o čem píšu. Více na to trpí ženy. Po pěti dnech se ulevilo, takže propuštění z nemocnice a nastal klidový režim. Po sedmém dni jsem zpomalený, takový malátný, je mi pořád divně. Tak teď už čekám, až to celé odezní. Shrnutí: při vyslovení lumbální punkce mám husí kůži.

Na lumbální punkci jsem šla se strachem a obavami, dvě noci předtím se mi o tom stále zdálo. Nakonec musím říct, že jsem byla až překvapená, jak to všechno proběhlo. Měla jsem speciální atraumatickou jehlu, kterou lze zakoupit ve zdravotnických potřebách či lékárně (je tenčí, než ta klasická), stála 330 Kč, ale byla to investice, která se opravdu vyplatila. Vpich opravdu bolel zhruba jako odběr krve či injekce, pak byl jen chvilku cítit tlak a po cca minutě bylo vše hotovo.

Potom se mi trošku motala hlava, ale žádnou bolest jsem necítila. Je důležité opravdu nejprve ležet na břiše (minimálně 30 minut), pak hodinu na zádech - nezvedat hlavu. Po té hodině na zádech mě přišla sestřička trošku zvednout hlavu a mohla jsem začít pít - to je hodně důležité, vypít minimálně 2,5 litru tekutin. Celkově jsem ležela 4 hodiny a pak jsem v pohodě odjela autem domů. Hlava mě nebolela, jen jsem byla hodně unavená, takže to chce více odpočívat.

Dnes je to druhý den a cítím lehce bolest v zádech, ale opravdu nic extra dramatického. Pokud vás toto vyšetření čeká, opravdu se není čeho bát. Držím pěsti!

Neměla jsem vůbec strach, byla jsem v klidu, jen to píchne. Bohužel mě překvapil velmi nepříjemný zážitek. Vpich neumrtví, je velmi bolestivý, podařil se až na potřetí. Velmi nepříjemná je bolest do dolních končetin, neměla jsem daleko od kolapsu.

Kdo jde na toto, říkají tomu lumbální punkce, nic to není, jen malé píchnutí, pak trochu nepříjemný pocit a tlačení 5/10 minut a je hotovo. Pak ležet asi 4/5 hodin a hodně pít proti bolesti hlavy, pak už se muže pomalu chodit sedět, nikdo se toho to zákroku nemusí bát.

Dobrý den, po mrtvičce bez následků jsem absolvoval lumbální punkci. Doporučuji nečíst starší zkušenosti, protože to dávno neplatí. V mém případě rentgen zad na zádech a na boku, pak jsem hopsnul na kraj postele, svěsil ramena a ohnul hlavu na prsa. Píchnutí jako při odběru krve, pak už bezbolestné. A to v mém případě mám v oblasti odběru 2 starší operace plotének a tedy jizvy, srůsty.

Po odběru jsem se položil na břicho, cca na 30 minut, pak se na další hodinu překulil na záda bez polštáře a pak se pomalu zvedl a uvařil si kávu. Asi po 3 hodinách jsem odcházel bez jakékoliv bolesti po vpichu nebo hlavy) domů. Paradoxně nejbolestivější byla depilace „srsti“ po strhávání náplasti.

Nebojte se ani zeptat na zkušenosti lékaře, medikům bych to asi nepodepsal, ale na druhou stranu se to musí někde naučit. Mé doktorce díky a uctivost.

Na lumbální punkci jsem byla před dvěma týdny. Hodně mě strašili, kdo ji zažil. Mně osobně lumbální punkce opravdu jen tlačila a vpich - prostě jako když vám berou krev. Ovšem díky vypnutí zad je to trochu nepříjemnější. U mne se vše povedlo napoprvé s tenčí jehlou, tak jsem ležela jen dvě hodiny, ale stále musíte po zbytek dne chodit jak „na popravu“ - skloněná hlava, aby vás to nerozbolelo.

Já ležela 2 hodiny na břichu a pak na boku, na záda jsem mohla až tak večer. Bohužel jde i o to, jak i šikovného doktora budete mít. Nebo protivu, se mnou se snažil komunikovat a nepíchl, dokud jsem mu neodpověděla. Bolest - jde i o práh bolesti konkrétní osoby. Bolesti po byly tak tři dny, a to myslím, že bylo z nemocniční postele.

Před týdnem mi dělali lumbálku - ambulantně. Vpich byl nepříjemný, ale dal se vydržet, nejhnusnější byla bolest do pravé nohy - jakoby tisíc jehel od shora do chodila a palce, pak už to šlo. Měla jsem lepší jehlu, tak jsem ležela jen půl hodiny na břichu a dvě a půl hodiny na zádech. Bylo mi řečeno, že musím vypít aspoň dva litry nejlépe koly, jenže do nemocnice jsem byla převezena z ordinace a s sebou jsem nic neměla, tak jsem vypila jen dva kelímky vody, které mi dala sestra. Pár dní mě bolela záda v bedrech, třetí den jsem měla děsnou migrénu a dnes, šestý den, mě brní pravá noha. Jestli velkou únavu a vyčerpání přisuzovat lumbálce nebo něčemu jinému, nevím.

Před deseti dny jsem byla na odběru mozkomíšního moku. Přesto, že jsem se
opravdu bála, byl samotný odběr úplně bez problémů i bez jakékoliv bolesti.

Celý den jsem ležela, přesto se mi motala hlava a cítila sem se hrozně slabá,
další tři dny mě bolely záda, celá bederní oblast. Pak vše odeznělo.

Po dvou dnech slabost, při jízdě autem lehce zle, jinak nepozoruji žádné vážné stavy. Jinak samotný odběr proveden atraumatickou jehlou, asi 10 - 20 minut. Vpich velmi lehce bolel, potom již jen tlak. Jinak po odběru jsem hodně doplňoval tekutiny, konkrétně Magnesii.

Je to velmi nepříjemné, při tom vás bolí hlava a tam, kde vám to odebrali. Já jsem to zažila před týdnem, zdravotní sestry říkaly, že mě to nebude bolet, ale bolí. První, co po vás budou chtít, je, abyste udělali kočičí hrb a přitom vás drží. Pak hledají, kde to odeberou, a když to najdou, tak vás stisknou pevně. Odeberou vám do pár ampulek a potom si musíte lehnout na záda a celých 12 hodin ležet a hlavně pít. Já jsem i při tom brečela, ale to dělají 12 leté děti. Jenom bych to nikomu nepřála.

Lumbálku mi dělali před týdnem na neurologii v ambulanci ve FN Brno v Bohunicích. Žádné přípravy. „Posaďte se obkročmo na židli,“ ředla mi sestřička, „a nahrbte záda.“ Začala se mnou mluvit, že mi ladí srdíčko na krku s halenkou a ať se ničeho nebojím. Že mě vzadu paní doktorka píchla, jsem vůbec nevěděla, jen jsem slyšela, že nám to pěkně teče a po chviličce hotovo. Sestra mi pomohla na vedlejší postel, kde jsem dvě hodiny ležela na břiše a popíjela vodu hadičkou. Po dvou hodinách jsem po svých odešla za manželem do auta. Bylo mi doporučeno nic zbytek dne nedělat, tak jsem zalezla do postýlky v očekávání nějaké hrůzy. Žádná se nekonala ani ten den, ani žádný další. Druhý den jsem mazala do práce. Držím všem palce a přeji stejnou zkušenost.

Po odebraní mozkomíšního moku jsem byl položen břichem na lůžko. Tak jsem ležel asi hodinu. Po hodině mě otočili zádama na lůžko, tak jsem ležel asi 5 hodin.

První den dobrý - chůze, žadný bolesti hlavy, ani pocity na zvracení, jenom trochu oslablej. Ale třetí a čtvrtí den peklo - hrozné bolesti hlavy, pocity na zvracení, neschopnost jíst, zmatenost, porucha vzpomínaní na předchozí dny. Odeznívá to po týdnu, když nebudete fyzicky pracovat nebo furt stát a chodit po městě.

V pátek 2.5.2014 se mi odpoledne udělalo špatně, bolest hlavy, malý mozek jsem měla jako z kamene, zvracení, dvojité vidění - prostě mi bylo strašně zle. Hlava se mi mohla rozletět. Maminka mi zavolala rychlou a ta u nás byla do 10 minut. Odvezli mě s podezřením na mozkovou příhodu do nemocnice.

Tam bylo hned CT a následovala lumbálka. Sedla jsem si na kraj postele, musela jsem se opřít o sestřičku, která stála přede mnou. Zaujala jsem takovou nahrbenou polohu, pomalu jsem dýchala, za mnou mi sestra přesně říkala, co se bude dělat. Doktor provedl zákrok - nebolelo to, akorát jsem cítila vpich a zvláštní tlak. Po zákroku jsem si sedla do křesla, převezly mě sestry na postel. Musela jsem ležet na břichu. Skutečně celých 24 hodin. Nejhorší je mísa…

Po 24 hodinách jsem normálně chodila, žádná divočina. Hlava mě nebolela a ani jiné problémy jsem neměla. Pan doktor byl velmi šikovný a sestřička mi pak ukázala zkumavku s tekutinou, která byla krásně čirá. Všem držím pěsti, aby měli takové štěstí na doktora a sestry, jako jsem měla já.

Po přečtení těchto stránek jsem šla na vyšetření se značným strachem a obavami. Vše se povedlo napoprvé, necítila jsem bolest při vpichu, jen tlak. Poté ležíte hodinu na břiše, pak už na zádech. Důležité je zavodnit organismus. Nebylo mi špatně při zákroku ani v dalších dnech.

Snad jsem vás trošku povzbudila, málokdo sem napíše pozitivní zkušenost.

I já přidám krátkou zkušenost - lumbálku mi dělali v nemocnici při hospitalizaci. Odběr samotný se dá vydržet, jen se mi u toho motala hlava, tak mě doktorka nutila mluvit, abych neomdlela. Poté mě se sestrou hned převrátily na lůžko a ležela jsem od osmi od rána do deseti do večera, kdy jsem si došla na WC. Druhý den jsem ležela zase celý den s prášky na bolest hlavy a jen v klidu ležící bez polštáře mě nic nebolelo. Třetí a čtvrtý den byl nejhorší - bolesti hlavy a motolice při pohnutí hlavou, návštěva WC byl horor - držela jsem se umyvadla, abych nespadla, třásly se mi ruce i nohy, tmělo se před očima, nemohla jsem jíst.

Dostala jsem 2 infuze s kortikoidy - k ničemu - a poté infuzi zavodňovací a ta pomohla spolu s pitím maxima tekutin. Celkem jsem po lumbálce musela zůstat v nemocnici 9 dní a nyní je to 12 dní a stále se mi trochu motá hlava, při chození ze mě lije pot a musím polehávat. Prý existují tzv. atraumatické jehly (tenčí), po kterých prý hlava nebolí, o těch jsem ale předem nevěděla a v nemocnici mi je nenabídli. Když jsem se na to po zákroku ptala, prý je v této nemocnici nepoužívají, protože mok teče pomaleji.

Když to shrnu: vyšetření je k určení diagnózy zřejmě nutné, takže vyhnout se mu nejde, ale určitě doporučuji potom opravdu ležet (i s tím, že musíte na mísu) a hlavně pít, co se do vás vejde.

Ve středu mi dělali lumbální odběr kvůli podezření na zánět mozkových blan a ten byl úplně v pohodě. Nebolelo nic, jen mi bylo celkem na omdlení, ale dalo se to ustát. Celý den ležet ok a druhý den polehávat. Ale 3. den jsem šla domů, protože se zánět neprokázal a jak jsem opustila polohu vleže a sedla si v autě začalo zvracení, následovalo při chůzi kamkoliv a zvracela jsme skoro v jednom kuse ani už nebylo co zvracet a šílená bolest hlavy.

Volala jsem lékaři, co mi lumbálku odebíral a sám se tomu divil, že mi je tak špatně. Doporučil navštívit neurologa a až na neurologii jsem se dozvěděla o posttraumatickém lubálním syndromu, který může být o pár dní později. Jediná poloha, kdy nezvracím je vleže, takže nemůžu nic.

Chtěl bych uklidnit všechny, které čeká tohle vyšetření. Sám jsem je absolvoval a po letech mi prokázala roztroušená skleróza. Hodně záleží na vaší psychice, ale fakt to nebolí. Je to něco jako injekce, akorát pak musíte nějakou dobu ležet. Myslím, že trhání zubu je o dost horší. Tak se nebojte a držím palce. Honza

Zdravím všechny,

před 3 dny mi lumbálku dělali. Před vyšetřením jsem četl různé děsivé články a můžu říci, že to není opravdu tak hrozné. Je pravda, že mě bolí hlava, ale pokud ležím, tak je vše v pohodě. Samotný zákrok jsem absolvoval v sedě a jediné, co bylo nepříjemné, bylo brnknutí jehlou o nervy, které mi projelo celou nohou. Celé to trvalo max. 5 minut. Doporučuji opravdu po zákroku ležet rovně a pít kolu, co se do vás vejde. 2-3 litry.

V prosinci 2011 jsem absolvoval punkci za účelem zjištění, zda nemám lymskou boreliózu a mohu potvrdit, že to není nic příjemného. Druhý den po punkci
mě postihly takové bolesti hlavy, že jsem nemohl hýbat ani očima, nevěděl, jak si mám lehnout a dojít si na wc byl nadlidský výkon. Toto mi vydrželo skoro sedm dní a pak jsem odešel na vlastní žádost domů, kde jsem se ještě dalších pět dní zotavoval.

Není pravda, že je to nebolestivé vyšetření. Vpich bolí, ale hlavně je hrozně nepříjemné. Mě dělali lumbální punkci 2× a vždy jsem při ní omdlela a byla v krátkém bezvědomí, tak mě jí museli dělat za hodinu po 2× - celkem tedy 4×! Ač jsem se snažila zhluboka dýchat a být klidná, nepomohlo a omdlela jsem a pak se probrala když jsem slyšela, jak říkají, jak jsem zelená.