V textu najdete: Popis vyšetření, Co dělat před vyšetřením, Průběh vyšetření, Výsledek vyšetření
radiologie
Popis rentgenu
Rentgenový snímek je jednou ze základních vyšetřovacích metod v lékařství. Nejčastěji se používá pro zobrazení pohybového aparátu při podezření na zlomeniny či vykloubení, pro zobrazení hrudníku a břicha. Provádí se ale také např. RTG snímek prsu tzv. měkkým zářením pro vyhledávání karcinomu prsu (mamografie), nebo snímek zubů pro vyhledání zubního kazu v časném stadiu. Rentgenový snímek je metoda, která je rychlá, levná a nezatěžující pacienta, přitom má v mnoha oblastech velkou výpovědní hodnotu. Navíc dal základ dalším, sofistikovanějším metodám, jako je počítačová tomografie. V tomto článku povím něco o prostém rentgenovém snímku, odborně též nazývaném skiagrafie. Vysvětlím, jaký je jeho princip a jak takové vyšetření probíhá.
Historie RTG – paprsky X
Objevitelem rentgenového záření se stal na konci 19. století německý
fyzik Wilhelm Conrad Roentgen, který za to byl oceněn Nobelovou cenou v roce
1901. Při zkoumání záření z katody prokázal nový druh záření,
který způsoboval zčernání fotografického papíru uzavřeného v obalu
nepropouštějícím světlo. Toto záření nazval paprsky X, jak se mu také
říká dodnes v anglosaských zemích (X-ray), u nás mluvíme
o rentgenovém záření. Mluví se o něm někdy také jako o ionizujícím
záření, což popisuje jeho vlastnost ionizovat vzduch (z neutrálních
částic se stávají nabité částice – ionty). Další z jeho
vlastností, kterých si pan Roentgen všiml je, že prochází i materiály
nepropustnými pro světlo, částečně je ale hmotou pohlcováno – více
hmotou o vyšší hustotě. Díky těmto vlastnostem se paprsky X začaly
používat nedlouho po svém objevu v lékařství – můžeme se totiž
díky nim podívat na věci (či orgány) běžně oku skryté.
Jak se tvoří rentgenový snímek
Princip rentgenového snímku je podobný snímku fotografickému. Základem je použití fotografického papíru, který na světle černá. Když na čerstvý fotografický papír položíme ruku a necháme chvíli osvítit světlem (a poté ho musíme „ustálit“, aby už dál papír nereagoval), dostaneme černobílý obrázek obrysu naší ruky – plocha, které byla zakryta zůstane bílá, zatímco ta, která byla vystavena působení světla, zčerná. Tento efekt – zčernání fotografického papíru – dokáže způsobit i rentgenové záření, i když podstatně méně účinně. Pro rentgenový snímek se používá fotografický papír uzavřený v neprůhledné kazetě, aby dovnitř světlo neproniklo, ale rentgenové záření ano, navíc je uvnitř takzvaná zesilovací fólie, která mění RTG záření na světelné (tento jev se nazývá luminiscence) a zvyšuje tak intenzitu obrázku.. ale to už jsou technické detaily. Podstatné je, že kdybychom na takovouto kazetu položili ruku a nechali ozářit rentgenem, výsledek bude také černobílý obrázek, ale místo pouhého obrysu ruky uvidíme její vnitřní strukturu – rozlišíme obrys měkkých tkání a kostry, a to díky vlastnostem rentgenového záření, které narozdíl od světla projde naší rukou, ale skrz kost z daleko menší části než skrz pouhý sval.
Jako rentgenové záření označujeme elektromagnetické vlnění o vysoké
energii o vlnové délce mezi 10-8 až10-12 m (pro snímkování se
používá záření o vlnové délce 10-9 až 10-11 m). Pro srovnání:
viditelné světelné záření má vlnovou délku 380-780 nm, tedy 3,8 –
7,8 ∙10-7 m. Čím má záření vyšší energii, tím je
pronikavější – prochází hmotou a to různě snadno podle její hustoty.
Nejlépe tedy projde našimi plícemi, o něco hůře svaly, ještě hůře
kostmi a nejméně propustné jsou kovy. Na snímku tedy uvidíme vnitřní
strukturu těla – plíce budou tmavé, kosti světlé.
Modernější rentgenové přístroje již nepracují s fotografickým
papírem, místo toho jsou v kazetě umístěny speciální detektory
převádějící RTG paprsky na elektrické signály a ukládající obrázek
v digitální podobě do počítače.
Kde rentgenové záření vzniká?
Pro zhotovení RTG snímku se jako zdroj záření používá rentgenka. Je to
skleněná trubice, ve které jsou ve vakuu umístěny dvě elektrody –
záporně nabitá katoda a kladně nabitá anoda, mezi kterými je vysoké
napětí (asi 10 – 100 kV). Katoda, což je většinou wolframový drát, se
rozžhaví, a to umožní vylétávání elektronů směrem na anodu. Tam jsou
elektrony prudce zbrzděny, a tím se uvolní energie – z 99% jako teplo,
z 1% jako rentgenové záření.
Rentgenové záření vzniká ale i v přírodě, je například součástí
tzv. kosmického záření, které k nám přichází z vesmíru.
Zdravotní rizika rentgenu
Rentgenové záření, které se vstřebá v našem těle, může poškodit naše buňky. Riziko ovšem závisí na dávce, kterou dostaneme. Běžný RTG snímek pro nás představuje velmi malou dávku, asi takovou, kterou dostaneme za několik dní z přírodních zdrojů. Není se tedy čeho obávat. Škodlivé účinky se projevují zejména u dělících se buňek, proto jsou těhotné ženy posílány na rentgen jen v nutném případě, zejména to platí pro první čtyři měsíce těhotenství.
Co dělat před rentgenem
Před podstoupením prostého RTG snímku se není třeba nijak speciálně připravovat.
Proces vyšetření rentgenem
Samotné vyšetření se bude lišit podle toho, kterou část těla je potřeba nasnímat. Vždycky je ale třeba danou část těla obnažit, aby na snímku nerušily některé pevné části oděvu, hlavně zipy, knoflíčky apod. Laborant(ka) vás potom požádá, abyste zaujali určitou polohu, či položili snímkovanou končetinu na desku v určité poloze. Malou chvíli tak musíte vydržet, než laborant(ka) z vedlejší místnosti rentgen spustí a „vyfotí“ vás. Často se dělají snímky dva, každý z jiného úhlu pohledu. Několik příkladů užití RTG snímku:
Snímky pohybového aparátu
Rentgen se často používá při podezření na zlomeninu či vykloubení, tedy po nějakém úraze. Lékař tak může posoudit, zda je třeba dát končetinu do sádry, pokud je kost zlomená, tak je potřeba také zkontrolovat, zda kostní úlomky nejsou nějak posunuté a zda mají šanci dobře srůst bez nějaké další intervence.
Dále se RTG snímek používá například k posouzení stupně artrózy, při podezření na kostní infekci, na nádorové či jiné chronické onemocnění kostí.
Snímek hrudníku
Snímek hrudníku patří mezi základní vyšetření při onemocnění plic či srdce, u osob starších 60 let se provádí rutinně před plánovanou operací.
Provádí se nejčastěji vstoje, vyšetřovaný se musí zhluboka nadechnout a na krátkou chvíli zadržet dech.
Snímek břicha
Prostý snímek břicha se používá méně, než předchozí. Používá se například při podezření na přítomnost cizích těles a pro jejich lokalizaci, nebo při podezření na ileus – akutní neprůchodnost střev.
Výsledek vyšetření
Hotový snímek je k dispozici za chvíli po provedení, poté jej musí zhodnotit zkušený lékař. Pokud se jedná o úraz, lékař by vám měl být schopen výsledek sdělit ihned.
Další názvy: rentgenový snímek, RTG, skiagrafie, snímkování
