V textu najdete: Popis vyšetření, Co dělat před vyšetřením, Průběh vyšetření, Výsledek vyšetření

Popis scintigrafie

Scintigrafie je lékařská zobrazovací metoda z oboru nukleární medicíny. Pro zobrazení orgánů využívá detekce gama záření, které je vyzařováno z těla vyšetřované osoby po předchozím podání malého množství radioaktivní látky, nejčastěji se tato látka podává nitrožilně. Metoda zobrazí prostorové rozložení dané látky v těle. Záření vznikající z radionuklidu obsaženého v podané látce je elektromagnetické vlnění o vysoké energii, nazývané záření gama, proto se tato metoda také někdy nazývá jako gamagrafie. Toto záření je zachycováno scintilační kamerou, odtud pochází název scintigrafie.

Princip scintigrafie

Scintigrafie je metoda, která zobrazuje prostorové rozložení určité látky v těle. Toho se docílí tak, že se pacientovi podá do těla látka, která je radioaktivní. Pacientovi se může podat jakákoli látka, která je běžně přítomna v našem těle a má v něm nějakou funkci, jen se určitý atom v této sloučenině zamění za atom radioaktivní. Takto změněná látka se poté označuje jako radiofarmakum. Radioaktivní atom je v čase nestabilní, má tendenci se přeměnit na atom nesoucí nižší energii a přebytečná energie se, v případě látek používaných při scintigrafii, přitom vyzáří ve formě takzvaného gama záření. Za určitý čas se takto přemění určité procento z celkového počtu radioaktivních atomů, čas, za který se přemění 50% atomů, se nazývá poločas přeměny. Jako radiofarmaka se většinou používají radionuklidy s krátkým poločasem, takže za několik hodin či dní přestanou být radioaktivní.

Pro zobrazení rozložení radiofarmaka v těle je ale především důležité záření, které je těmito atomy vysíláno. To je totiž zachyceno speciálním detekčním zařízením, scintilační kamerou, a vytvoří se tak obraz sledované oblasti, kde jsou zvýrazněny oblasti s vysokým obsahem radiofarmaka. Tato metoda tak zobrazuje hlavně funkci tkání – odhalíme tak buňky, které danou látku zvýšeně hromadí, nebo naopak buňky, které „zaostávají“ a nedokáží danou látku absorbovat.

Tento takzvaný stopovací princip, jak se nazývá detekce chemických látek pomocí jejich radioaktivity, byl poprvé objeven maďarským chemikem Hevesym v roce 1913. Jeho podstatou je, že daná látka se chemicky chová úplně stejně, jako daná látka s radioaktivní formou téhož atomu. Tyto atomy se označují jako izotopy – liší se pouze počtem neutronů v jádře, mají ale stejný chemický název. Jejich chování v organismu je rovněž identické. Proto můžeme využít jakoukoli látku o známé normální distribuci v dané tkáni pro zobrazení funkce daného orgánu. Například se používá radioaktivní foma jódu pro zobrazení funkce štítné žlázy. Jód se hromadí ve zdravé štítné žláze, která z něj vyrábí hormon thyroxin. Pomocí scintigrafie se zobrazí kontrastně proti okolí místa ve štítné žláze, která jód vůbec nepřijímají, ale také místa, která jód přijímají zvýšeně. Můžeme tak zobrazit i nemocnou tkáň, která se svojí strukturou neliší od okolí, pokud se liší svojí funkcí. Jako radiofarmakum se může použít různá látka podle toho, který orgán chceme vyšetřovat.

Scintigrafie má široké využití. Často se provádí scintigrafie kostí, štítné žlázy, ale provádí se například i scintigrafie ledvin či mozku.

Rizika scintigrafie

Scintigrafie není pro pacienta nebezpečná. Pacientovi je podána radioaktivní látka, ale ve velmi malém množství, dávka záření, kterou pacient obdrží je srovnatelná s vyšetřením rentgenem. Nevyšetřují se většinou těhotné ženy, o každém podezření na těhotenství je proto nutno informovat lékaře. Pokud žena kojí, lze vyšetření provést, ale je většinou třeba kojení na nějakou dobu přerušit.

Typy scintigrafického vyšetření

Obecně je můžeme rozdělit na dvě skupiny . První skupinou je scintigrafie statická, při které je proveden jen jeden snímek, popřípadě pár snímků v dlouhém časovém rozmezí (hodiny) a druhou skupinou je scintigrafie dynamická, kdy je provedeno více snímků v krátkém časovém rozmezí a zobrazí se tak putování radiofarmaka organismem.

Planární scintigrafie zobrazuje dvojrozměrný obraz rozložení radiofarmaka v dané oblasti. Dále se z ní vyvunuly metody, které dokáží zobrazit danou oblast trojrozměrně, takovou scintigrafickou metodou je například SPECT.

Scintigrafie kostí

Provádí se při podezření na ložiskové změny kostního metabolismu, zejména pro vyhledávání kostních metastáz různých nádorů, ale i při úrazech, zánětech a jiných onemocněních. Jako radiofarmakum se nejčastěji používají fosfátové komplexy značené izotopem technecia 99mTc.

Na toto vyšetření není nutná žádná příprava, jen je vhodné před ním zvýšeně pít. Pacientovi je nejprve aplikováno radiofarmakum do žíly, poté se zhotoví snímky – většinou 2-3 hodiny od podání látky. Před zhotovením snímků se pacient vymočí. Snímky jsou potom zhotovovány nejčastěji vleže na zádech, po dobu asi 30-45 minut, kdy musí pacient v klidu ležet. Při některém typu vyšetření se dělají první snímky již při podání radiofarmaka.

Scintigrafie plic perfusní

Provádí s při podezření na ložiskové poruchy prokrvení, jako je plicní embolizace. Jako radiofarmakum se nejčastěji používá bílkovina albumin značená techneciem, která se zachytává v plicních kapilárách. Látka se pacientovi aplikuje vleže, pacient přitom klidně a zhluboka dýchá. Po aplikaci radiofarmaka ase zhotovují snímky plic po dobu asi 15 min.

Scintigrafie plic ventilační

Provádí se při ložiskových poruchách průchodnosti dýchacích cest, nejčastěji se provádí zároveň s perfusní scintigrafií plic jako takzvaný ventilačně-perfusní scan plic. Při tomto vyšetření pacient vdechuje vzduch obsahující značený plyn (nejčastěji krypton) a během toho mu jsou zhotovovány snímky plic.

Scintigrafie ledvin statická

Toto vyšetření ukáže zejména funkční stav ledvin, také jejich polohu a případné ložiskové změny v nich. Snímky se provádějí asi za 2 hodiny od podání radiofarmaka a jejich zhotovení trvá asi 15-30 minut. Před tímto vyšetřením je nutno zvýšeně pít.

Scintigrafie ledvin dynamická

Dynamická scintigrafie ledvin ukáže pohyb radiofarmaka, dozvíme se tak informace o funkčním stavu ledvin a o odtoku moči z nich. Asi 30-60 minut před tímto vyšetřením je nutno vypít dostatečné množství tekutiny (asi půl litru) a těsně před ním se také pacient musí většinou vymočit, plný močový měchýř by mohl zpomalit odtok moči z ledvin. Snímky se začínají zhotovovat současně s podáním radiofarmaka, zhotovení trvá asi 30-40 minut.

Perfusní scintigrafie srdečního svalu

Toto vyšetření se provádí pro diagnostiku ložiskových poruch prokrvení srdečního svalu a má více variant. Většinou se provádějí snímky srdce v klidu a po zátěži (po jízdě na rotopedu či po běhu na běhacím pásu ve vyšetřovně).

Na toto vyšetření je obvykle nutno přijít nalačno a vysadit některé léky na srdce, které určí lékař.

Scintigrafie štítné žlázy

Toto vyšetření zobrazí tvar a velikost štítné žlázy a abnormální ložiska v ní. Obvykle je nutno vysadit některé léky na štítnou žlázu (hormony štítné žlázy) několik týdnů před vyšetřením, scintigrafie štítné žlázy se neprovádí, pokud byla pacientovi v nedávné době aplikována jodová kontrastní látka či po podání léků s jódem. Snímky se provádějí asi za 15-30 minut po podání radiofarmaka a jejich zhotovení trvá asi 15 minut.

Co dělat před scintiografií

Před scintigrafickým vyšetřením většinou není nutná žádná příprava, jen při některých typech scintigrafie je nutné přijít nalačno. Je vhodné zvýšeně pít před i po vyšetření.

Proces scintiografie

Samotný proces vyšetření se liší podle toho, které orgány chce lékař vyšetřit – popis některých běžných vyšetření viz výše. Obecně se nejprve pacientovi do těla podá radiofarmakum, za různě dlouhou dobu od jeho podání se poté zhotovují snímky. Snímkování při scintigrafii trvá vetšinou delší dobu – řádově několik desítek minut.

Výsledek vyšetření

O výsledku vyšetření vás bude informovat lékař, který vyšetření provádí nebo váš ošetřující lékař po obdržení výsledků.

Další názvy: gamagrafie, radioizotopové vyšetření, statická scintigrafie